A Perfect Circle - Thirteenth Step (2003)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Dark Axel
Příspěvky: 8482
Registrován: 17.05.2006 12:22
Bydliště: Na východ od evropy
Kontaktovat uživatele:

A Perfect Circle - Thirteenth Step (2003)

Příspěvek od Dark Axel » 20.09.2010 21:57

Diskuze k této recenzi: recenze-alb-f62/a-perfect-circle-thirte ... 21391.html


________________


Interpret: A Perfect Circle
Název alba: Thirteenth Step

Obrázek

Label: Virgin Records
Rok vydání: 2003

Obsah:
1. "The Package" 7:40
2. "Weak and Powerless" 3:15
3. "The Noose" 4:53
4. "Blue" 4:13
5. "Vanishing" 4:51
6. "A Stranger" 3:12
7. "The Outsider" 4:06
8. "Crimes" 2:34
9. "The Nurse Who Loved Me" 4:04
10. "Pet" 4:34
11. "Lullaby" 2:01
12. "Gravity" 5:08

Sestava hlavní: Maynard James Keenan (hlavní vokály, produkce, artwork), Bill Howerdel (kytary, vokály, produkce, fotografie, engineering), Josh Freese (bicí, vokály), Jeordie White (basa, vokály), Troy van Leeuwen (kytara v tracích 1,5 a 12)

Sestava vedlejší: Paz Lenchantin (smyčce), The Section Quartet (smyčce v tracích 9 a 6) Danny Lohner (produkce, kytara v tracku 2), Jarboe (vokály v tracích 3 a 11), Devo H. Keenan (vokál v tracku 10)

Stručná charakteristika: Thirteenth step je druhé CD americké alternativní hard-rockové superskupiny A Perfect Circle (dále APC), sestávající z členů (a spolupracující s členy) kapel Tool, Nine Inch Nails, Smashing Pumpkins, Marylin Manson, Queens Of The Stone Age atd. Album vydali tři roky po debutu „Mer de Noms“, který byl přijat velice kladně. Samotné „Thirteenth Step“ pak obsadilo vrchní příčky žebříčků jako „Billboard top 200“, „Top Internet Albums“ nebo „Top Canadien Albums“ za rok 2003. Album je svým způsobem koncepční, texty písní se všechny zabývají závislostmi (dvanáct tracků alba pak evokuje „12-step program“ protialkoholové léčby).

Jednotlivé skladby:


1. The Package
Zpočátku velmi meditativní skladba s pozvolnou gradací. Dominantní basa, nejdříve atmosférické a následně pořádně nadrajvované kytary, emotivní zpěv, bicí, které ženou celou kapelu dopředu – perfektní otvírák, který ukáže nejen kapelu v perfektní formě, ale i krystalicky čistý zvuk alba, na kterém si opravdu technici dali záležet

2. Weak and Powerless
První ze tří singlů z tohoto alba. Po napínavém intru se píseň rozjíždí a po chvíli přichází éterický refrén, který je navíc v pozdějších fázích písně obohacen o hezké dvojhlasy. Až na chvilkový odpočinek uprostřed, který dá vyniknout propracované orchestraci nástrojů, si kapela nedá pokoj a neustále vytváří zvláštní melancholické atmosféry pro APC tak typické.

3. The Noose
Velmi znepokojivou náladu písně, při které mrazí v zádech podtrhují ambientní kytary, občasné tóny na klavír a filtrované bicí, které zní jakoby ze snu. Po chvíli se bicí vrací do reálného světa, Josh Freese zde ukazuje, proč si ho nespočet kapel, zahrnující Guns n’Roses, Devo, Nine Inch Nails a další vybraly pro nahrávání či živé hraní – nijak necpe svou hru pod nos, vybírá údery a finesy naprosto vkusně a působí jako perfektní motor kapely. Poslední refrén je neustále gradující směsicí kytar v pozadí, vrstvených vokálů, brumlající basy a éterických smyčců. S posledními tichými tóny kytary a slovy Maynarda si možná uvědomíme, že můžeme znovu dýchat :wink:

4. Blue
Druhý singl. Od začátku se rozjedou špičkové vokály a zvláštně vymyšlené kytary. Bicí perfektně dokreslují jejich frázování. Opravdová exploze přichází v refrénu – vrstvené vokály, rockový rytmus, mohutná basa – tomu říkám povedená orchestrace! Na konci se kruh uzavírá a kapela v podstatě končí tam, kde začala.

5. Vanishing
Po působivém vokálním intru se pomalu probouzí píseň, která spíše než rockovou vypalovačku připomíná let vesmírem… ambientní plochy se misí s neomylným rytmickým duem White/Freese, kytarami vystupujícími z pozadí a vokály poletujícími okolo. Konkrétně vokály stojí za zmínku – velmi působivé míchání vícehlasů a šepotu. Spojeno s Maynardovou charakteristickou barvou hlasu a způsobem zpěvu jde o opravdový zážitek.

6. A Stranger
Klidná, melancholická věc postavená na akustických kytarách, klouzavých smyčcích a samozřejmě Maynardově zpěvu. Když se člověk na skladbu soustředí, všímá si překvapivých nuancí, jako například různých zvuků v pozadí, občasného echa na zpěvu atd. Kytará se náhle mění, ozývají se údery v pozadí a člověk už čeká něco zlověstného, kapela ovšem přejde v naprostou harmonii smyčců a zpěvu – stačí jen zavřít oči a zasnít se.

7. The Outsider
Třetí single je zároveň i mou nejspíše nejoblíbenější písní APC. Po klidném intru najednou přijde zlověstná sloka vygradovaná do vzletného rockového refrénu. V něm překvapí smyčce a náhle po chvilkovém zklidnění přichází složitá rytmická pasáž, jako vystřižená ze schizofrenní tvorby Tool. Další refrén a náhle zvláštní, orientálně laděná mezihra, přerušená tvrdými kytarami a rozjetým vokálem. Když má člověk pocit, že větší nářez už to být nemůže, APC ho přesvědčí o opaku a přinesou špičkové outro.

8. Crimes
Intro s nezvykle se přelévajícími-se akcenty na bicích uvozuje téměř až improvizovaně znějící ambientněji laděný track. Kytary hrají jakoby v pozadí, dominuje basa a bicí. Šeptané vokály umocňují tajemnou atmosféru. Ke konci kapela pomalu ztichne a nechá člověka čekat co bude dál.

9. The Nurse Who Loved Me

Cover skupiny Failure. Skoro až filmově působicí duet vokálů a vrstvených smyčců. Originál neznám, ale tato verze je tak hezká a pozitivní že na tak znepokojivém a melancholickém albu zní téměř nemístně :)

10. Pet
... toliko k nemístnosti :D Po filmových smyčcích a uklidňujícím zpěvu přichází největší nářez alba. Hned při prvním úderu bicích člověk zpozorní a náhle je převálcován valící se horou tvrdých kytar a hřmějící basy, která podle mě v tomto mohutném zvuku hraje hlavní roli. Dojem dotváří disonantní linka znějící nad vším tím zlem. Po sloce jako z horroru zakončené dvěma jakoby lehčími takty se kapela opět vrací ke zvuku drtících strojů. Takto se klasická rocková formulka párkrát vystřídá s lehkými obměnami – například se přidají působivé sbory v refrénu - a po chvilkovém zklidnění přichází křičící pasáž plná kytar vytočených do červeného, drnčící basy a téměř až křičených vokálů.

11. Lullaby
U téhle ukolébavky bych usínat nechtěl… triphopové bicí, skoro až děsivý jakoby dětský vokál vzdalující se do hlubin a nepřítomné melodie v pozadí – perfektní echo k předcházejícímu nářezu.

12. Gravity
Závěr alba se opět vrací do éterických vyšin. Opět se ukazuje perfektní orchestrace celé skladby, kdy všechny složky kapely hrají dohromady v perfektní harmonii. Pak jim s naprostým přehledem vychází takové hrátky s náladou, jako předvádějí v druhé třetině skladby – náhlý temný break a následující posmutnělý refrén (dříve spíše optimisticky laděný), uzavírající celé album slovy „I choose to live“

Celkový dojem:
Upřímně se přiznávám, že mi chvíli trvalo tohle album zpracovat a proposlouchat se do něj. Je možná trochu složitější, než jeho předchůdce, „Mer De Noms“. Ve chvíli, kdy jsem do něj pronikl se ovšem zařadilo mezi alba, která považuji za opravdová mistrovská díla moderní rockové hudby (snad až na lehce nezapadající cover „The Nurse Who Loved Me“.
Co se týče textů – nejsem odborník přes texty, ani se na ně příliš nesoustředím, ovšem co se týče libozvučnosti, nemám příliš co vytknout. Jde ruku v ruce s Maynardovým medovým a vlnícím se stylem zpěvu. Jsou ovšem tracky, kde jsem text nedokázal neposlouchat – například „Pet“. Velmi působivé.
Po zvukové stránce mě toto CD zaujalo proti debutu hned na první poslech – zvuk je krystalicky čistý a srozumitelný, dává dobře vyniknout všem nástrojům a každý z nich díky povedenému mixu a masteringu získává zásadní vliv na celkový zvuk skladeb. Velmi dobrá mi připadá i dynamika skladeb – opět díky práci techniků naplno vynikne. A taky že zde má co vynikat!

Shrnutí
Toto album doporučuji jak vyhraněným posluchačům hitů (konkrétně zvolených singlů), tak i lidem, kteří si umí vychutnat album jako celek a baví je při každém poslechu objevit nějakou novou složku celku, které si do té doby nevšimli. Jak jsem již psal výše – jediný kousek, který mi na album nesedí je podle mě trochu nešikovně zvolený cover skupiny Failure. Jinak jde o velmi dobré, propracované album z dílny hvězd alternativní rockové scény, které určitě stojí za alespoň jeden poslech.
Jazzmaster/Ibanez RB650 -> Trace Elliot, 15"

Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“