Afghan Whigs - Gentlemen (1993)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Jester
Rádce
Příspěvky: 2241
Registrován: 10.07.2008 8:10
Bydliště: Brno

Afghan Whigs - Gentlemen (1993)

Příspěvek od Jester » 23.12.2010 19:23

Diskuze k této recenzi - recenze-alb-f62/afghan-whigs-gentlemen- ... ml#p388048

_________________

Interpret: Afghan Whigs
Název alba: Gentlemen
15924.jpg
Label: Elektra
Rok vydání: 1993
Obsah:
1 If I Were Going 3:05
2 Gentlemen 3:54
3 Be Sweet 3:37
4 Debonair 4:15
5 When We Two Parted 5:47
6 Fountain and Fairfax 4:21
7 What Jail Is Like 3:30
8 My Curse 5:45
9 Now You Know 4:10
10 I Keep Coming Back 4:52
11 Brother Woodrow/Closing Prayer 5:40

Line Up:
Greg Dulli - zpěv, kytara
John Curley - basa
Rick McCollum - kytara
Steve Earle - bicí

Harold Chichester - piáno, mellotron
Barb Hunter - cello
Marcy Mays - zpěv na My Curse

Afghan Whigs
Americká alternativní kapela soustředěná okolo zpěváka a skladatele Grega Dulliho. Vydali celkem šest dlouhohrajících desek, ze začátku se upsali Sub Popu, desku Gentlemen vydali u Electry a poslední desku 1965 vydali v roce 1998 u labelu Columbia. V roce 2001 se rozpadli.
Další info: Allmusicguide, Wikipedia.
Já od nich znám/mám poslední čtyři desky, z nichž je Genlemen jednoznačně nejlepší. Poslední desce 1965 (nazvaná dle roku narození Dulliho) jsem nemohl přijít na chuť, takže jsem se jí zbavil.

Genlemen
I když pod škatulku alternativa se dá schovat skoro cokoliv, deska Gentlemen je přesným obrazem, co si pod pojmem alternativa představím já. Písničky s nervním bicím doprovodem, zkreslené kytary hrající pouze riffy (na nějaké kytarové sóla rovnou zapomeňte) a nad tím vším dokonalý zpěv Dulliho. Dokonalý ve smyslu plný prožitku, naléhavosti a emocí.

Celá deska a námět skladeb je věnován rozchodům a rozvodům. A bohužel taky žádným vychodiskům z této situace. A vše je ve skladbách slyšet.

Deska má moc hezký obal - děti stylizované do póz dospělých.

Deska se rozjíždí celkem v poklidu s If I Were Going s hodně utlumenými bicími a výrazným kytarovým riffem. Do konce první písně potom už vstupuje rytmus bicích druhé písně, po níž je nazvaná celá deska - Gentlemen. Dokonce se v ní dočkáme i něčeho jako je krátké sólo na kytaru, ale spíš je to taková mezihra s wahem. Na třetí skladbu Be Sweet byl natočen zajímavý klip. Opět zajímavý riff na kytaru s počátečním klidnějším zpěvem jenom proto, aby se mohl dále stupňovat a Dulli pořádně vyřvat. V mezihře (cca 0:55) nádherná kytara se skvělým zvukem. Další skvělá věc na desce, čtvrtá skladba Debonair. When We Two Parted je první pomalejší věc. V souvislosti s třemi předcházejícími skladbami trochu slabší věc. Naštěstí Fountain and Fairfax vrací vše do původních kolejí. Zajímavé smyčcové aranžmá skladby, které by člověk v takovéhle písni nečekal.

Ve What Jail Is Like se objeví oproti předešlým skladbám piano, v refrénu asi nejtvrdší věc alba. My Curse zpívá Marcy Mays. Dívčí hlas rozhodně překvapí, ale je to skvěle zaspívaná pomalá skladba s hezkou postupnou gradací. Now You Know pokračuje opět s nervním rytmem bicích v původních intencích desky. I Keep Coming Back je převzatá pomalá skladba. A je to slyšet, protože melodie kytar je hodně odlišná od zbytku písní. Desku končí výborná instrumentálka Brother Woodrow/Closing Prayer s cellem.

Afghan Whigs se mi dostali pod kůži prakticky na první poslech (to bylo někdy těsně po vydání Gentlemen, kupodivu tehdy zazněli v nějakém pořadu ČT2 :shock:). I když od vydání desky uplynulo už 17 let, stále mi přijde, že neztratila nic ze svého kouzla. Jak co se týká zvuku, tak i melodií a vlastních písní. Mám ve sbírce cca 1000 cédéček. Zhruba dvaceti deskám bych dal maximální bodové ohodnocení čítající pěti hvězdiček. Gentlemen by byla jednou z "těchto vyznamených". Skvělá deska od začátku do konce.





Be Sweet se mi bohužel na YT nepodařilo najít.

Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“