Mé postřehy za 20 let hraní, sežizování a zkoumání:
1. Kytara hraje v průběhu let jinak. Subjektivně má měkčí výšky a barevnější středy.
2.Cedrová deska se rozehraje rychleji a u kytary s kovovými strunami je do 15ti let po ní, protože udělá za kobylkou vlnu a je po dobrém zvuku. Kvalitní smrk by měl vydržet jednu generaci. Mimo dlabaných jazzových kytar se nepočítá s tím, že by měla kytara životnost, jako třeba housle. I velmi drahé klasické kytary jdou po 50ti letech do muzea.
3.Překližková kytara se časem nezlepšuje, naopak. Jediné, co se na ní může rozehrát je max. krk.
4.Kytaru jde, na rozdíl od žešťových nástrojů, málokdy špatným hraním zkazit. Když někdo dlouhodobě neladí na trubku, je po ní, nový majitel ji nepřinutí hrát dobře. Kytara je v tomto ohledu blbuvzdorná.
5.Vlky a jiné problémy s vyrovnaností tónu se rozehráváním zhoršují.
6.Dávat kytaru před bedny je blbost. Dovedete si představit, jaký akustický tlak byste museli na nástroj vyvinout, aby ji rozkmital jako když je vybuzená drnknutím? Pokud někomu hřmí v obýváku 1000 W bedny, má šanci
7.Uretanové a akrylátové laky celý proces brzdí.
8.Kvalitní nástroj hraje i nový.