Dead Can Dance - Within the Realm of a Dying Sun (1987)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Jester
Rádce
Příspěvky: 2266
Registrován: 10.07.2008 8:10
Bydliště: Brno

Dead Can Dance - Within the Realm of a Dying Sun (1987)

Příspěvek od Jester » 3.11.2010 13:19

Diskuze k této recenzi - recenze-alb-f62/dead-can-dance-within-t ... ml#p373022


__________

Interpret: Dead Can Dance
Název alba: Within the Realm of a Dying Sun
cover_357692007.jpg
cover_357692007.jpg (9.63 KiB) Zobrazeno 713 x
Label: 4AD
Rok vydání: 1987

Obsah:
1. Anywhere Out of the World (5:08)
2. Windfall (3:30)
3. In the Wake of Adversity (4:14)
4. Xavier (6:16)
5. Dawn of the Iconoclast (2:06)
6. Cantara (5:58)
7. Summoning of the Muse (4:55)
8. Persephone (the Gathering of Flowers) (6:36)

Line up:
Lisa Gerrard / vocals, multi-instruments
Brendan Perry / vocals, multi-instruments

Richard Avison / trombone
Andrew Claxton / tuba, trombone
Tony Gamage / cello
Alison Harling / violin
Peter Ulrich / tympani, drums
Ruth Watson / oboe

Dead Can Dance
Skupinu tvoří, resp. tvořili (anžto se skupina již v roce 1998 rozpadla a vyjma dočasného působení v roce 2005 pro evropské a americké turné se již dvojice k hudební spolupráci nesešla) dva australští hudebníci, Lisa Gerard a Brendan Perry. Dead Can Dance (DCD) vznikli v roce 1981 v Melbourne. Skupina začala vydávat desky u kultovního nezávislého anglického vydavatelství 4AD (tento label je spojen především s jeho zakladatelem Ivo Watts Russellem a skupinami Cocteau Twins, Pixies, Throwing Muses, ...). U 4AD vydala skupina celou svou diskografii počínaje bezejmenným albem v roce 1984 a konče albem Spiritchaser v roce 1996. Celkem DCD vydali 7 řadových desek, jedno koncertní album (existuje i DVD záznam tohoto koncertu) Toward the Within a pro obraz celkové diskografie je zapotřebí také zmínit EP Garden of the Arcane Delights.

Zařadit tvorbu Dead Can Dance do některé hudební škatulky je velice těžké. V jejich tvorbě se mísí spousta vlivů od klasické hudby až po world music. Přesný název škatulky bych nechal odborníkům, každopádně DCD se podařilo vytvořit zvuk, který je rozpoznatelný po několika taktech.

Ohledně hudebních kvalit jednotlivých desek bych řekl, že se jedná o takřka klasický průběh. Trochu rozpačitější začátek (Dead Can Dance), přes u mě vrchol (Spleen and Ideal, Within the Realm of a Dying Sun) a dále s postupnou klesající tendencí až po Spiritchaser, který jsem se několikrát pokusil přinutit doposlechnout do konce, ale nikdy se mi to nepodařilo.

Zvuková kvalita desek je naopak neustále stoupající a album Spiritchaser často slouží jako referenční v rámci HiFi komunity. Tady musím ještě zmínit, že v roce 2008 došlo k vydání celé diskografie DCD na hybridních nosičích SACD.

Já jsem si vybral k recenzi desku Within the Realm of a Dying Sun. Není to pro mě jejich nejlepší deska (za tu považuji Spleen and Ideal), ale jestli by se chtěl někdo seznámit s touto skupinou, doporučil bych mu právě tuto recenzovanou desku.

Ve tvoření muziky oba hlavní protagonisté samozřejmě pokračují se svými vlastními projekty i po rozpadu skupiny. Desky Gerard se mi líbí daleko více než Perryho (jeho nejnovější počin Ark jsem ale zatím neslyšel). K poslechu bych spíše doporučil projekt již zmiňovaného Ivo Watts Russella – This Mortal Coil, kde na první desce má Gerard dvě krásné skladby.

Within the Real of a Dying Sun
Na obalu alba je použita fotografie hrobu politika Françoise-Vincenta Raspaila na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

Pro poslech desky považuji jako nejdůležitější nastolení správné atmosféry, který potom hudba dále umocní. Tím je pro mě jednoznačně večerní listopadové počasí, kdy venku je zima, nad krajinou leží ponurá mlha a vítr v ulicích spoře osvícených lampami prohání opadané listí. Potom stačí zhasnout, pustit si desku a vychutnat si krásu lidských hlasů a hudby.

Album se dá rozdělit na dvě části, kdy „první stranu“ zpívá Perry, „druhou stranu“ potom Gerard. Zatímco Perryho část obsahuje zpívané texty v angličtině, Gerard používá vokály starých a zaniklých jazyků (tzv. glosolálie).
Pozn.: To nejsem tak chytrý, to je z wikipedie. Koneckonců podobným způsobem používá hlas i Liz Fraser z Cocteau Twins.

Nebudu zde příliš popisovat jednotlivé skladby. Jednak to moc neumím a jednak vnímám album spíš jako celek, který na mě působí především svou nádhernou melancholickou atmosférou. Chcete-li snít a nechat se přitom ovlivnit hudbou, neznám lepší desku.

První skladbou je Anywhere Out of the World. I když se jedná o skladbu s klasickou stavbou typu sloka - refrén, už z ní je patrný charakter hudby DCD - rejstříky kláves, které jste patrně ještě předtím neslyšeli a nezvyklé melodické postupy. Druhou skladbou je instrumentální Windfall. Opět tklivá atmosféra tvořená klávesy, smyčci a žesti. První vrchol desky přichází s Perryho skladbou In the Wake of Adversity. Pizzicato doprovod, klávesová melodie a do toho úžasná pěvecká linka Perryho. U písně Xavier zazní poprvé hlas Gerard, ale pouze jako doprovod, použitý místo klávesové rejstříku. U této skladby bych vyzdvihl krásný žesťový motiv.

Dawn of the Iconoclast – vokál Lisy Gerard je prostě nezaměnitelný a Gerard dokáže nastolit tajemnou atmosféru pouze svým hlasem za lehkého dokreslení kláves. Smyčcový konec jenom atmosféru umocní a vygraduje. Po několikerém zopakování úvodního motivu se po dvou minutách Cantara zrychlí a do toho nastupuje opět se zpěvem Gerard, tentokrát s arabským motivem. V doprovodných vokálech pomáhá pro změnu Perry. Opět dokonalá gradace skladby s dalším arabským motivem. V úvodu Summonig of the Muse dominantní zvony zní po celou skladbu, do toho zpívá středověký motiv Gerard, evokující latinské zpěvy v kostele. Mráz běhá po zádech. Na začátku skladby Persephone (The Gathering of Flowers) zazní znovu pizzicato doprovod. Ke konci skladby je slyšet velice pěkný smyčcový motiv, který se proplétá s hlasem Gerard. Coda Persephone je potom důstojným rozloučením s touto deskou.




Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“