EHX Q-Tron (envelope filter) na basu: vintage vs. XO verze

Místo pro recenze Vaší výbavy
Odpovědět
Uživatelský avatar
KIWI
Příspěvky: 4395
Registrován: 3.01.2007 16:16
Kontaktovat uživatele:

EHX Q-Tron (envelope filter) na basu: vintage vs. XO verze

Příspěvek od KIWI » 20.03.2013 19:14

Obě dvě verze Made in USA (New York City). XO verze kupovaná nova, stara verze na bazaru.


Ovladače:
Gain
Peak
Sweep (XO) / Drive (stara verze) (Up/Down)
Range (Hi/Lo)
Mode (LP, BP, HP, Mix)
Boost (On/Off)

Dále:
Input, Output
24V adaptér součásti
Overload LED

Rozdily:
Stará verze nemá LEDku, která by signalizovala zapnutý nebo vypnutý efekt. Navíc také obsahuje Direct Out.

Testováno na baskytaru Ibanez BTB300BG (snímače Kent Armstrong Classic, elektronika Aguilar OBP-2, mechaniky Gotoh RB-707) na kombech Trace Elliot 715 SMC a Trace Elliot Boxer 30.


Vzhled a popis:
Jedná se o envelope filter, tedy dynamikou hry ovládané kvákadlo, které je sice původně určeno pro kytaru, ale našlo si nemalou oblibu i u baskytaristů (příkladem budiž chilipapričkový Flea). Pedál vychází z legendárního Mu-Tronu III. Stará verze je (nebo spíše byla) dodávána ve stylové dřevěné krabici, nová verze už v normální papírové.
Na první pohled je patrný rozdíl především ve velikosti. Stará verze je oproti nové velká prakticky přesně dvojnásobně. Malinko jiné, byť pouze formálně, je také ovládání – stará verze má Boost a ovládání směru kváknutí umístěný na horní straně, vedle konektorů, a to ve formě přepínače (či jakési páčky). XO verze má obě ve formě dvoupolohového potenciometru.
Když pominu hlouposti jako barvu a nápis Q-Tron, tak je rozdíl v krabici, jako takové. U staré verze to působí jako plech (i když hodně tvrdý), u nové verze máte pocit, že byste v ní přežili atomový výbuch. U staré verze je také spodní strana plastová, u XO je to prostě celokovová krabice.
Chybějící LEDka zapnutého efektu mi z praktického hlediska u staré verze chybí, nechápu její nepřítomnost. Místo toho je zase přítomna jiná LEDka, která svítí pořád, když je efekt připojen do sítě.
Direct Out (u staré verze) považuju za příjemnou fičuru, pokud třeba člověk jede do sterea. Já to například nevyužiji, ale jistě se najdou takový, kteří třeba ano.

Ovládání:
Jen velice stručně k ovladačům, které jsou u obou efektů stejné. Jestli jsou při jejich použití patrné zvukové rozdíly se dostanu níže.
Ovladač Mode nastavuje frekvenční pásmo, které bude filtr propouštět. Nastavení jsou Low Pass (nízké frekvence), Band Pass (středové frekvence), High Pass (vyšší frekvence) a Mix, což je kombinace čistého signálu a Band Pass.
Ovladač Sweep (u staré verze nazvaný Drive) určuje jestli půjde kváknutí nahoru (Up) nebo dolů (Down).
S popisem funkce ovladače Range jsem měl trochu problémy. Nejlépe to popsat asi jako že v pozici Lo dojde ke zvýraznění nižších frekvencí, v pozici Hi zase těch vyšších, přičemž se mění i trochu jakoby charakter samotného kváknutí. V pozici Hi také dochází jakému si celkovém ztenčení zvuku. Pomůžu si také citací z manuálu: „Emphasizes vowel-like sounds in low position and overtones in high position.“
S ovladačem Peak už je to snazší, jedná vlastně o míru kváknutí, nebo-li, jak se někde píše, o jeho dramatičnost.
Potenciometr Gain je jednoduché nastavení citlivosti. Podílí se ovšem také na tvorbě zvuku. Při zapnuté funkci Boost funguje jako ovladač hlasitosti.
Přepínač Boost zapíná interní…no…boost. Jednoduché.

Zvuk(y):
Teď konečně to, co každého nejvíce zajímá. Zaměřím na zvuky jako takové podle jednotlivých potenciometrů, oba efekty jsou v principu stejné, ale přesto budu zmiňovat různé rozdíly co slyším.
Pokud se zaměříme na potenciometr Mode, nejpoužitelnějším nastavením se jeví beze sporu Low-Pass nebo Mix. Proč Mix, je celkem zjevné – při řadě baskytarových efektů vítáme možnosti blend, nebo alespoň zachování části basového signálu, což nám právě Mix umožňuje. Při možnosti Low-Pass zase zůstávají nejlépe zachované právě basové frekvence. Použití modů BP nebo dokonce HP je mi záhadou dokonce i pro kytaru. Dostáváme totiž hodně tenký, výškový, v závislosti na potenciometru Peak i ostrý zvuk. Použití v kapele si moc nedokáži představit (hlavně u modu HP), právě protože celkem vymizí všechny basy.
Pro použití na doma, či zvukové experimenty je to ale věc jiná. Hračičkováním s dalšími potenciometry Range a Sweep (Drive) se dají při těchto módech dostat sci-fi, až synth zvuky (hlavně při přepnutí směru kváknutí na dolů). Q-Tron tak dostává různé možnosti využití, nejen na ten svůj klasický zvuk s kváknutím nahoru (viz. přiložené video).
Potenciometry Peak a Gain jsou samozřejmě velmi důležité. Peak je, jak už jsem zmínil, míra kváknutí. Je malinko zajímavé, že při nižších nastavení Peak (třeba na čtvrtinu), je kvákání dosti nevýrazné a velmi jemné a to i při vyšších nastavení Gain. A to do takové míry, že to člověka přinutí přemýšlet, jestli vůbec něco slyší a jestli pedál vůbec funguje. Ještě markantnější je to u verze staré, u které je kvákání celkově jako hlubší a temnější (možná zahuhlanější). Při slapovaní tam při trhání vysokých strun chybí takový ten ostrý pík, pro někoho možná na poslech nepříjemný. XO verze je více uřvaná, při stejném nastavení ostřejší a má více výšek. Jestli je to výhoda nebo nevýhoda si netroufám soudit. Zdá se mi ale, že na XO verzi se dá zvuku toho staršího dosáhnout (Peak 12h, Gain 10h), ale naopak to jde těžko nebo spíše vůbec. Stará verze je celkově méně divoká a řekl bych malinko kultivovanější. Toto jsou právě možná ty nejzásadnější rozdíly, které každého nejvíc zajímají.
Při zapnutí do Boxera 30 (30W, 10“ repro) jsem dokonce měl pocit, že stará verze je dosti zahuhlaná a není tam mnou požadované výrazné kváknutí. Ano, mohu vlastnit pedál, na kterém třeba není už něco v pořádku (svá léta již má), ale nemyslím, že je to tím. Pedál totiž funguje na jedničku, jen zvuk se od nové XO verze opravdu liší. Na Talkbassu (i jinde) se můžeme dočíst různé názory a porovnání těchto verzí. Zlí jazykové tvrdí, že nová verze nemá charakter, je to umělé. Stará verze že byla živá, měla energii apod. Takovéto soudy opravdu nemůžu říct, ale opakuji, zvuk je opravdu trochu jiný a záleží, který asi komu bude připadat lepší.
Při přepínání Range, který zvýrazňuje vyšší nebo nižší frekvence je také malinký rozdíl. Díky celkovému rozdílnému výrazu efektu (viz předchozí odstavec) při přepnutí na Hi nové verze dostáváme více zvýrazněných výšek a slyšíme tam takový šustot (který nepramení z nástroje ani efektu a nemůže být spleten s nežádoucím šumem). Při Hi na staré verzi se mi zvuk líbí víc. Opravdu jsou zvýrazněnější vyšší frekvence, ovšem takovým tím správným způsobem a neslyším tam onen „šustot“. V pozici Lo je to u obou efektů zhruba nastejno.
Při přepínání Sweep (Drive) také slyším určitý rozdíl. Rozdíly v odstavci o účinnosti Peak a Gain byly psány při kvákancích nahoru, v nichž jako takový moc velký rozdíl není. Ten se ale podle mě projeví při kvákancích směřovaných směrem dolů: Pokud si to představíte jako křivku, která napřed vystoupí trošku nahoru a poté jde hned kváknout dolů (tak mi to kvákání dolů totiž připadá), tak u XO verze se mi zdá, že křivka jde trochu více nahoru a pak padá dolů méně strmě a ne tak hluboko. Jinak řečeno kváknutí se mi nezdá tak hluboké a je pomalejší. U staré verze křivka nejde tak nahoru, jen malinko a hned padá dolů strměji a hlouběji. Tedy kváknutí je rychlejší a hlubší (jde jakoby níž). Je zajímavé, že na XO verzi se to tohle dá nastavit také. Srovnání bylo na mé nejobvyklejší hodnotě, jak mám Q-Tron nastavený, a sice Gain 12h a Peak 3h. Pokud budou oba pedály nastaveny takhle, platí výše napsané. Pokud ale na XO verzi snížíme Peak na 12h dostáváme se víceméně na zvuk staré verze při Peaku na 3h. Na zkoušku jsem dal také na staré verzi Peak na 12h (pozn. – na staré verzi je dráha potenciometru vlastně od shora nahoru, ne zleva doprava, takže v tomto případě myslím „12h“ jakože na polovinu) a to jsem dostal už dosti zahuhlané, hluboké kvákance.
No a už zbývá jedině Boost. Ten se hodí, pokud potřebujete např. na sólo, kde zapínáte pedál, zároveň hlasitostní boost abyste byli více slyšet. Je to určitě výhodnější než mít před Q-Tronem nějaký booster, protože Q-Tron docela rád clipuje (overloaduje) a např. když jsem měl před ním MXR El Grande, tak při zapnutí Deep switche (basový boost) na něm svítila na Q-Tronu Overload kontrolka pořád. Není to zcela to stejné, ale snad chápete jak to myslím. Abych se vrátil zpět k boostu – zde mám pocit, že na XO verzi je boost o něco větší a efekt dostává ještě větší agresivitu. U staré verze mám zase pocit, že dojde k většímu nárůstu i basových frekvencí, ale to může být právě celkovým basovějším vyzněním staré verze (viz výše).

Shrnutí
Už v v průběhu recenze jsem víceméně popisoval rozdíly, takže tak jen můžu shrnout, že bez vyzkoušení a nejlépe přímého srovnání efektů vedle sebe, jak se to povedlo mně, se těžko může na základě i referenci na internetu člověk rozhodnout, která verze by mu více seděla. XO verze je agresivnější, výškovější, stará verze je klidnější, basovější, trochu zahuhlanější, ale někomu se může zdát třeba malinko přirozenější. Já sám jsem se ještě nerozhodl, proto si oba ještě nějakou dobu ponechám a pak se rozhodnu. Stará verze se na bazaru možná párkrát do roka objeví. Já sám jsem na ní tedy čekal několik let, ale jsem rád, že jsem do toho šel, už jen právě kvůli této recenzi a přímému srovnání. Ceny ovšem bývají dosti kruté, přece jen je to celkem raritní kousek.
Jestli bych si efekt koupil znovu? Pokud budeme mluvit o Q-Tronu jako takovém (nehledě na verzi), tak určitě. Ve skutečnosti už jsem to jednou udělal – pedál jsem dříve vlastnil, po té prodal a za nějaké dva roky koupil znovu. Prostě ideální na trochu funky. Přestože je to původem kytarový pedál, sedí mi o něco více na baskytaru. U kytary si totiž lépe představím tradiční wah-wah pedál. Ale jedná se samozřejmě o věc v kusu.
Ještě bych se mohl zmínit o použití zkreslení ke Q-Tronu v podobě dalšího pedálu. Používal jsem MXR El Grande Bass Fuzz a ten bylo nutné zapojit před Q-Tron. Jednoduše – zkreslený zvuk Q-Tron pěkně nakvákne, ale kvákající zvuk El Grande dobře nezkreslilo.
Párkrát jsem taky narazil na dotazy na srovnání s dalšími výrobky Electro-Harmonix a sice s Bassballs a Enigma Q Balls. Pokud jde o první jmenované, zasvěcenější lidem snad nemusím vysvětlovat, že Q-Tron je trochu někde jinde a to především variabilitou, ale i zvukem jako takovým. Na Enigma Q Balls jsem nehrál, ale podle názvu to vypadá na zkřížení Bassballs a Q-Trona. Liší se hodně ovládáním. Z ukázkových videí mi do oka vůbec nepadl, ale to už odbočuji někam jinam.
Doufám, že vám tato recenze přišla užitečná a třeba vám pomohla zjistit některé věci.
Pokud by měl někdo jakékoli dotazy, tak mě klidně kontaktujte a ptejte se, pokud budu vědět rád odpovím, poradím nebo vyjasním nejasnosti. Pokud jste dostali až sem, tak děkuji za čtení pře recenze :)


Fender 51 RI PB, Trace Elliot 715 SMC, Trace Elliot Boxer 30, EHX Q-Tron, COG Effects Green Tarkin, EBS Unichorus, Digitech Hardwire HT-2, TC Electronic Ditto Looper, EHX Headphone Amp, kabely Smrčka + Planet Waves + Vox + Hendrex,...

Petrpeter *1.5.1975 +1.8.2008 Odpočívej v pokoji...

Odpovědět

Zpět na „Recenze Vaší výbavy“