hraju na japonskýho jazzmastera - tu kytaru miluju...když jsem jí koupil, byl jsem nejdřív pěkně nasranej - slabý snímače, debilní, složitý ovládání - jedinej důvod, proč jsem nešel psát inzertát na prodej po dvaceti minutách, co jsem jí měl doma, byl zvuk nasucho - jasnej a hlasitej.
no a pak jsem to zapojil do aparátu (mám mesa boogie caliber 50+) a jen jsem tak stál a hrál a hrál a úplně se opájel tim zvukem - mírnej crunch a zvuk jak hovado...úplnej Keith Richards, voe:)
jak jsem psal, tu kytaru miluju - hraju takovej jakože střední gain (ne pila, ani úplně čistej zvuk) a na to je to podle mě úplně neocenitelná kytara. zvuk je samozřejmně úplně jinde než třeba u tele nebo u stratu, ale díky tomu ovládání (sic) se na tom dá nakroutit hodně zvuků a nakonec i ten strat z toho vyleze. snímače jsou nakonec taky super - dokonce si i dobře rozumí s mojim big muffem (i podladěná), což je podle mě jeden z nejvíc bordeláčtějších efektů - prostě mudhoney

miluju sonic youth a na týhle kytaře je super, že ti dovolí zkoumat, jak všechny ty podivný zvuky dělaj.
hele, neřek bych, že ta kytara má malej sustain, jak se tady někde píše. hraju na rok starý struny (prase) a dozvuk je furt naprosto ok.
poslední věc: jen kobylka je takovej ten "závit" šroub, takže při ostrý hře pravačkou se struny trochu posunujou, ale prej se to dá vyřešit kobylkou z jaguára nebo mustanga (to je další můj sen)
Gibson SG Special Faded 2005, Gibson Les Paul Jr. Special s P-100, 1995, Fender Jazzmaster (Japan), 1998, Mesa Boogie Caliber 50+, Marshall 1960B