Hrál jsem v Music-City na verzi s Duncanama. A musím říct, že dojmy jsem měl hodně dobré. Už když jsem ji vzal do ruky a prohlédl ji, tak bylo vidět, že to je hezky zpracovaný nástroj bez žádných chyb, a že je to pořádný ku dřeva. Trochu jsem se bál krku, ale přestože je masivnější, tak mi docela slušně sedl do ruky. Popsal bych to asi jako něco na půl cesty mezi gibsonovskými 50's a 60's krky.
Zvukově tomu taky nebylo to vytknout. Kytara hrála, vibrace od strun šly hezky přes celé tělo i krk. Charakter asi netřeba popisovat, prostě Les Paul

Díky snímačům byla zvukově hodně všestranná, osobně bych si ji uměl představit ve většině žánrů.
Celkově si tím u mě Jolky udělaly hodně dobré jméno.