Ephrat - No One's Words (2008)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Nero
Rádce
Příspěvky: 29517
Registrován: 15.07.2007 13:21
last.fm: http://www.last.fm/user/Nero1
Bydliště: Brno

Ephrat - No One's Words (2008)

Příspěvek od Nero » 4.11.2010 15:59

Interpret: Ephrat
Název alba: No One's Words
Obrázek
Label: InsideOut
Rok: 2008

Line-up
Lior Seker - vokály
Omer Ephrat – kytary, klávesy, flétna
Gili Rosenberg - baskytara
Tomer Z - bicí
Asaf Dar - violoncello
David Segal - kontrabas
Barak Ben-Tsur – perkuse

Hosté
Petronella Nettermalm - vokály
Daniel Gildenlöw – vokály

Steven Wilson – mixing, mastering, produkce

Tracklist
1. The Show - 10:31
2. Haze - 7:13
3. Better Than Anything - 8:26
4. Blocked - 4:55
5. The Sum of Damage Done - 9:36
6. Real - 18:58


Ephrat
Dá se předpokládat, že uskupení Ephrat bude pro většinu z Vás novinkou. A dost pravděpodobně i jednou z prvních kapel, o které se dozvíte, že pochází z Izraele. Přestože tamější hudební scéna není moc známá, o to více může člověka překvapit, což v případě Ephrat platí dvojnásob.

Kapela vznikla roku 2006, kdy ji založil Omer Ephrat, mezi stálé členy pak patří ještě zpěvák Lior Seker, baskytarista Gili Rosenberg a bubeník Tomer Z. Dva roky poté vydala své debutové a prozatím jediné album – No One's Words. O tom, že Ephrat nejsou žádní žabaři, jistě svědčí i to, že jako hosty si na toto album získali Daniela Gildenlöwa (Pain of Salvation) a Petronellu Nettermalm (Paatos). Navíc, jak jste si mohli všimnout v předchozích bodech, se produkce mixáže / masteringu chopil Steven Wilson (Porcupine Tree). Rok po vydání navíc Ephrat dostali možnost předskakovat na koncertu v Tel Avivu prog-metalovým Dream Theater.

Pokud jde o obecný popis jejich hudby, šlo by to udělat dvěma způsoby. Ten komplikovanější by byl asi následující: Představte si moderní hudbu na pomezí progressive rocku a progressive metalu, ke které přimícháte kousek z prog rocku / art rocku 70. let. A navíc nesmíte zapomenout na prvky blízkovýchodní hudby.

Ten jednodušší a názornější by zněl asi takto: Vemte jako základ hudbu Porcupine Tree, přimíchejte trochu Pain of Salvation a špetku z Dream Theater, ochuťte to lehce King Crimson, Rush a Yes a ve výsledku dostanete něco, co se pravděpodobně bude podobat Ephrat. Ale pozor! Přestože posluchači dojde, odkud se Ephrat inspirují, jde o hudbu dost zajímavou a rozhodně originální.

No One's Words
Tato deska obsahuje 6 skladeb o celkové stopáži lehce pod jednu hodinku. Až na jednu skladbu mají všechny nad 7 minut, poslední track dosahuje monumentálních 19 minut.

The Show – první takty tohoto alba kupodivu obsahují elektronické bicí, nicméně již brzy se přidá kytara, díky které je jasné, že jde o rockovou kapelu. Jakmile zazní klávesy a harmonie v hlasech, projeví se i onen odkaz na 70. léta a kořeny prog-rocku. Již za chvíli ale zvuk silně zhutní a zmoderní. Zvukové plochy připomínají Porcupine Tree, což je jistě dáno přítomností Wilsona při nahrávání. Druhá půlka skladby je instrumentální, objevují se prvky izraelské hudby. Nakonec se zase navrací k původnímu tématu. Ve výsledku – skvělý předkrm, který naláká k dalšímu poslechu No One`s Words.

Haze – druhý track je silně založen na kontrastech, pomalé a klidné pasáže střídají rychlé a energetické části. Ve slokách jistě zaujme velmi zajímavé rytmické cítění. V této skladbě zazní ženský vokál Petronelly Nettermalm. Refrén nabývá standardizovanější chytlavé podoby. Pro obzvláštnění Haze zde zazní i cello, ke konci se kapela rozdování až do metalové podoby, aby samotný závěr vyzněl znovu klidně.

Better Than Anything – zpočátku klidná skladba, jejíž melodičnost podrtrhuje flérna, po dvou slokách ale nasadí zkreslená kytara a zpěvák přidá na energii. V jistých ohledech připomíná Better Than Anything novější tvorbu Pain of Salvation.

Blocked – kdyby Dream Theater hráli méně metalovou a více rockovou hudbu, pak by zněli hodně podobně jako Blocked. S 5 minutami jde o nejkratší skladbu, která je velmi příjemným instrumentálním počinem.

The Sum of Damage Done – pokud vás překvapilo, kde se v poslední desce Pain of Salvation (Road Salt One – vydaná 2010) vzal tak silně “old-school” zvuk, pak si troufám tvrdit, že si inspiraci mohl Gildelöw odnést z této skladby, ve které propůjčil svůj hlas. Více snad netřeba říkat… Tenhle track by klidně mohl být na desce PoS a vůbec by tam nerušil.

Real – 19 minutová skladba, kterou by anglicky píšící recenzent jistě označil za “epic”. Ephrat zde v podstatě v jedné skladbě ukazují, co vše umí, že se ještě zdaleka nevyčerpali a pořád mají čím překvapit. Nutno podotknout, že track po celou dobu drží pozornost posluchače a baví – málokterá kapela dokáže napsat tak dlouhou a zároveň tak kvalitní skladbu. Text vypráví 3 příběhy, potažmo 3 dialogy (otec/děti, smrt/stařec, znovu otec/děti.) První příběh jen navodí atmosféru, před druhým se pánové hudebníci rozjedou, po něm se dostane zvuk do té nejtvrdší polohy a po této instrumentální pasáži nastoupí třetí příběh, kde pozornější posluchač pochopí propojení všech 3 dialogů. Těžko tuto skladbu nějak hodnotit, pro mě patří na špičku toho, co jsem kdy slyšel.

Celkový dojem
Takto kvalitní debut by si mohla přát snad každá kapela. Desce v podstatě není co vytknout, nabízí extrémně kvalitní výkony hudebníků i skladatele – jak hudebně, tak I z hlediska textů. No One's Words by bylo skvělou deskou i bez přizvaných hostů, protože tito inzraelští páni na to prostě mají, nicméně Gildenlöw i Nettermalm jsou příjemným zpestřením. Suma sumárum – jde o velmi slibný počin a já se jen těším na jejich další desku.

P.S.:
Možná se může zdát, že Ephrat až moc často přirovnávám k dnešním hvězdám progové scény. To ale jen proto, že tak se dají nejlépe popsat. Jejich hudba je velmi originální, pouze je znát inspirace v této době moderním prog-rockovým zvukem, ve kterém má prsty asi hlavně Steven Wilson. Ephrat rozhodně nejsou ničí kopií, a proto je doporučuju všem posluchačům, kteří mají rádi inteligentní hudbu.








"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008

Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“