To znám. Může to mít několik důvodů podle vyspělosti hráče, vyhranosti, praxe a psychiky. Jedinej funkční způsob jak kiksy eliminovat je přecvičit je. Rozděl si každou písničku z repertoáru na úseky, který odpovídají formě (např. 1. úsek: předehra, 2. úsek : sloka, 3, úsek: refrén, 4. úsek: bridž nebo tzv. "zásločí" 5. úsek: sólo...atd). Tyhle díly cvič extra, vsedě, s metronomem v extrémně pomalém tempu (sleduj při tom která nota nebo kilo má jakou rytmickou hodnotu a jak je artikulovaná), já jsem si ještě dal před sebe menší zrcadlo a sledoval jsem ruce abych odstranil některé zlozvyky, ale to není nutný. Drž se toho tempa i když je to takhle zpomaleně otrava. Mozek si ale vytvoří a uchová větší přehled, než kdybys to cvičil v normálním tempu. Potom ty úseky postupně propojuj tak jak jdou za sebou v aranži. Řekněme půl hodiny-hodinu, pak tempo o něco zrychli a dej tomu další hodinu, pak se postupne dostaň na normální tempo té písničky. Pak si nastav rychleší tempo než má ta konkrétní skladba a cvič to rychlejc - vytvoříš si rezervu. Vrať se do normálního tempa. Takhle si rozsekej komplet celej repertoár co hraješ, úplně všechno a cvič to takhle denně. Chce to trpělivost a vůli. Celkový čas cvičení za den by měl být několik hodin, minimálně 3, optimálně 6. Toto každý den několik týdnů (podle obtížnosti muziky kterou hraješ), maha maha Niagáry k táboráku se to netýká. Po 3 měsících to budeš hrát když tě vzbuděj o půlnoci za hlavou a při tom číst knihu a chatovat.
Je to závislý na obtížnosti materiálu, nevím co hraješ, já mluvím o rocku. Tohle "přecvičení" nebo "přetrénování" se ti bohatě vrátí v nějakém kritickém okamžiku, když je na jevišti stres, špatný odposlechy a špatnej poslechovej kontakt s ostatními (hraješ po paměti podle kopáku), někdo z kapely udělá kiks a ty to s bubeníkem udržíš v aranži takže se ostatní chytnou, apod. Tréma nemá šanci (resp. nezbavíš se jí úplně jako psychický pohnutky, ale nebude tě paralyzovat a způsobovat ty kiksy), protože to máš tak pod kůží, že se z toho stane prakticky reflexivní hraní a ty si to jakoby nad tím vědomě užíváš a můžeš se zabývat výrazem a artikulací. Je to vyzkoušený. Panáky nebo pivo před hraním já osobně vůbec nedoporučuju. Dobře se koncert hraje když máš trochu hlad, zkus to. Po koncertě ať si každej dělá co chce

. Jinak malá tréma nebo řekněme rozechvění je v pohodě (vylez před 20.000 lidí na fesťáku a zůstaň jak kus ledu - to nejde), napumpuje tě adrenalinem a koncert líp "prodáš" a užiješ si to. Nesmíš se prostě dostat do křeče.
Poznámka pro rychlohráče: rychlý sólový laufy většinou podle mého názoru nelze hrát vědomou vůlí, s vyjímkou mimořádnějch talentů (a i tam pochybuju že to v tom fastu kontrolujou). Je to přetrénovaný tak, že se to hraje tzv. jak říká můj kolega "prodlouženou míchou", to do jistý míry je to už reflex, automatizovanej pohyb, docílenej extrémním tréningem/cvičením.
Výsledkem talentu, cílevědomosti, důslednosti a silný vůle může být toto (myslím že hrál s Klaudou ve Výběru):
http://www.youtube.com/watch?v=y0dDVBNb ... ture=share