Možná řešim hloupost,ale třeba je to zajímavý ...
Právě komponujem skladby na naše první album po několika demech a splitech ...
K věci. Je to deset tracků, 9 je hotových a všechny jsou v tonině E. Teď skicuju poslední a ten je od F#. Díky mýmu způsobu hry se mi nechce moc převádět skladby z tóniny do tóniny a navíc v tom éčku se nám to zdá vždy i nejlepší ... používám skoro pořád tu stejnou stupnici - E, F#, G, A, H, C, D. Beze srandy takhle to bude asi na celým albu...
Tak mám dvě otázky.
1. Co to vlastně může znamenat pro kompozici toho alba? Může to být nudné? Může to být naopak zajímvé celistvostí? Já si totoiž nemůžu vzpomenout na nějaký moje oblíbený hard core punk / thrash album, kde bych si pamatoval nějaký změny tóniny mezi válama, a už vůbc né, jestli to bylo zajímavý nebo ne ...
2. Má cenu v tom případě tam dát jednu skladbu, která bude sama v jiný tónině?




