Klimt 1918 - Dopoguerra (2005)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Nero
Rádce
Příspěvky: 29517
Registrován: 15.07.2007 13:21
last.fm: http://www.last.fm/user/Nero1
Bydliště: Brno

Klimt 1918 - Dopoguerra (2005)

Příspěvek od Nero » 26.12.2010 13:51

Diskuze k této recenzi recenze-alb-f62/klimt-1918-dopoguerra-2 ... 22896.html

___________________________________

Interpret: Klimt 1918
Název alba: Dopoguerra
Obrázek
Label: Prophecy Productions
Rok vydání: 2005

Tracklist:
1. _ – 1:17
2. They Were Wed By The Sea – 4:36
3. Snow Of '85 – 4:38
4. Rachel – 4:57
5. Nightdriver – 5:55
6. Because Of You, Tonight – 3:57
7. Dopoguerra – 3:29
8. La Tregua – 3:39
9. Lomo – 3:49
10. Sleepwalk In Rome – 5:30

Line-up:
Marco Soellner — zpěv, kytara
Alessandro Pace — kytara
Davide Pesola— baskytara
Paolo Soellner — bicí
Francesco Sosto — klávesy


Klimt 1918
Klimt 1918 je italská alternative rocková, na kytarách silně založená, kapela, která vznikla roku 1999. Po roce své existence vydala promo Secession Makes Post-Modern Music, které roku 2003 následovalo první řádné CD Undressed Momento. Další dva roky poté vyšla Dopoguerra. Doposud poslední CD s poněkud komplikovaným názvem Just In Case We'll Never Meet Again (Soundtrack For The Cassette Generation) vydali roku 2008.

Na počátku své existence byli Klimt 1918 silně inspirování gothic rockem / metalem. Jeho melancholičnost a zadumanost se jako červená nitka táhne všemi jejich alby, přestože již Undressed Momento znamenalo poměrně výrazný odklon. V jejich skladbách se začal projevovat vliv indie, new-wave a lehce post-rockových postupů, které dominují zejména na poslední desce. (Pokud si projedete články o této kapele, zjisíte, že je recenzenti přirovnávají k ohromnému množství kapel, respektive jejich mixu. Padají jména jako U2, Anathema, The Cure, Bauhaus, A Perfect Circle, The Police, Depeche Mode či Antimatter) . Jejich hudbě jistě sluší přízviska jako nápaditá, melodická, rozjímavá, náladová, energická, barvitá, plná změn a kontrastů, expresivní, temperamentní, osobitá. Celkově je rukopis Klimt 1918 velmi specifický a jasně rozpoznatelný.

Dopoguerra
Druhé album Klimt 1918 prokazuje mnohem větší promyšlenost, vyzrálost a kvalitativní vyrovnanost než Undressed Momento. Základem jsou chytlavé přímočaré melodie, které ale doplňuje promyšlené aranžmá. Kouzlem Klimt 1918 je pro mě fakt, že ona přímočarost je spíše zdánlivá – čím více je máte naposlouchané, tím více detailů vám odhalují a tím více vás baví.

Ústředním motivem Dopoguerry, s kterým je více či méně úzce spjata většina skladeb, je obraz Říma po druhé světové válce. Odtud pochází i název, který by v angličtině zněl „Post-War“ (český ekvivalent vymýšlet radši nebudu...).

Začínáme krátkým intrem, kde zazní zvuky italské hymny a rozhlasové hlášení, které bylo možné slyšet po konci války. Hned se rozjíždí optimistická They Were Wed by the Sea, která člověka příjemně naladí a nabije energií. Zavřete oči a hned budete mít pocit, že jste na pláži a musíte se vrhnout do vln moře... Následuje Snow of `85, která v posluchači nutně musí vzbudit nostalgii po dětských letech – ať už to byla doba před pár lety nebo od ní uplynulo několik dekád.

Třetí, značně emotivní a působivou skladbou je Rachel, jež je věnována humanitární pracovnici, která zemřela v Izraeli při pokusu zabránit bourání palestinských osad. Po této vážnější tematice se můžeme vrátit zpět do pohodovější nálady – pomalejší Nightdriver vás v myšlenkách posadí do vozu, s kterým se budete prohánět po nočních ulicích a cestách, aby se vám pročistila hlava. Chytlavá Because of You, Tonight si pro změnu pohraje s tematikou adolescentní zamilovanosti – možná až trochu moc průhledně a jednoduše. Ale tak co, ono to k tomu patří, ne? :-)

Dostáváme se k titulní skladbě – Dopoguerra. S ní se ocitnete v poválečném Římě, kde je ve vzduchu cítit radost, naděje a optimismus. Nenápadně a téměř nepostřehnutelně hudba přejde do další písně, La Tregua, která i tematicky navazuje, ale je mnohem méně pozitivní, více nostalgická. Tato „dvojpíseň“ je rozhodně jedním z vrcholů desky. Těsně před závěrem zazní Lomo – asi nejzamyšlenější skladba alba.

Poslední písní je Sleepwalk in Rome – a název mluví za vše, je to jakýsi soundtrack imaginární snové procházky římskými ulicemi, při které si nemůžete být jisti, zda-li jde o realitu, či delirium. Zde se Klimt 1918 drželi pořekadla, že to nejlepší nakonec – Sleepwalk je pro mě určitě zlatým hřebem.

Celkový dojem
Klimt 1918 je kapela, která se rozhodně nesnaží být převratná. Jejich největší silou je, jak dokáží využít jednoduchosti a přímočarosti svých skladeb. V jejich žánru se musí potýkat s velkou konkurencí, ale pro mě mají naprosto jedinečný projev, který v záplavě podobných kapel rozhodně nezapadne.


P.S.
Jen pro úplnost - Dopoguerra vyšla i v podobě limitovaného DigiPacku, který obsahuje druhý disk s 6 tracky. Dva z nich jsou nové (Never Ever + Cry a Little) a zbylé 4 jsou remixy skladeb z původního CD.

Ukázky





"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008

Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“