Hudební fórum

Frouman píše:Na housle nehraju. Na kytaru a basu jsem začal tak ve čtrnácti a to jsem už zvažoval, jestli to má cenu.

Já zvažoval jestli mám začít v 11 a teď vím že to byla pěkná blbost

Nikdy není na nic pozdě. Teda až na výjimky. (viz téma v OT, když umíráte na rokovinu plic, je už trochu pozdě na to, přestat kouřit:))

ja na housle hraju rok ( je mi 17), a ucitelka mi kolikrat rekla, ze ty maly deti jsou uplne desny. ze tomu nerozumi, nezustanou v klidu a maj spatnou motoriku. a musi se umet i noty a rozumet trochu ty hudbe, ale ty deti jsou jak maly opicky

pevusa píše:ja na housle hraju rok ( je mi 17), a ucitelka mi kolikrat rekla, ze ty maly deti jsou uplne desny. ze tomu nerozumi, nezustanou v klidu a maj spatnou motoriku. a musi se umet i noty a rozumet trochu ty hudbe, ale ty deti jsou jak maly opicky

kdyz zacnes v 7mi, sice delas opicky, ale v 15 budes, pokud se budes aspon trochu snazit, umet urcite lip nez nekdo kdo zacal v 14

nechystam se zitra umirat, takže mám jeste dost hraciho casu na housle i na kytaru a možná ještě na něco dalšího

sory ale to je fakt blbost, ze na hosle musis zacit od mala, ja sam jsem toho dukazem. Kdyz chces zacit je dobre mit nejake hudebni zkusenosti uz pred tim nez se rozhodnes definitivne pro housle. Problem je takovy ze na housle treba mit cas a ucitele, neni to jako kytara kterou se klidne naucis sam nebo od bezdomovce za rohem. pokud si najdes ucitele, budes poctive chodit na hodiny, a venovat tomu cas - a houslim treba venovat hodne casu, tak za rok uz neco obstojnyho by ste ti podarilo zahrat. predstav si ze nekdo hraje napr na kytaru 4 roky a jenom z casu na cas si na ni zahraje a nekde hraje jeden rok a cvici napr 6 hodin denne, co si myslis kdo bude lepsi? vsechno je to jenom o vúli a o tom kolik casu si pro tohle umeni ochoten venovat

Frouman píše:No já nevim....možná bych se na to už vysral. Jasně, že se něco naučíš a doma si zahraješ. Ale pokud nejseš nějakej supertalent, nebudeš nikdy hrát "na úrovni"

Já tedy nevím, ono se to tady pohybuje jenom u polemiky, ale chcete li znát zkušenost, tak mám kamarádku, která není nějaký supertalent co se týká hudby a na housle začala hrát v devatenácti. Bavilo ji to hrála tak obden hodinku nebo dvě jak se jí chtělo, nechala si trochu poradit od kamaráda (základy jako držení, postavení prstů, zacházení s nimi) a hraje teď dost dobře, řekla bych že líp než kdejaký deset let hrající fidlálek z hudebky bez špetky fantazie a radosti ze hry, dokonce hraje v kapele. Učila se necelé dva roky než tedy do té kapely přišla.

Asanoth píše:kdyz zacnes v 7mi, sice delas opicky, ale v 15 budes, pokud se budes aspon trochu snazit, umet urcite lip nez nekdo kdo zacal v 14

To bych opravdu netvrdil... (pokud teda housle nejsou naprostým protipólem kytary)
S hraním na španělu jsem začal l.p. 2001 (tzn bylo mi, pokud správně počítám , 9 let)... jenže mi to přišlo jako opruz a hrál jsem z donucení - moje pokroky byl téměř nulové - před dvěma lety jsem skončil, o prázdninách jsem pořídil elektriku a chytlo mě to mnohem víc... ačkoli teď neskutečným způsobem lituju, jak jsem prosral úžasnou možnost se za těch 7 let naučit obrovskou spoustu věcí a jak jsem vyloženě prosral peníze, který naši dali za SOUKROMÝHO učitele... už jen to, kdybych nebyl totální kkt, projevil aspoň špetku zájmu a trochu si pocvičil hudební sluch - ne, já na to opravdu s*al, až to bolí... (a já na to, ačkoli mě to baví, docela kašlu i teď.. chápete mě? )

Myslíš, že jsem se za těch uplynulých 9 let hraní - nehraní (spíš nehraní) naučil víc, než někdo, kdo hraje rok, dva, ale věnuje se tomu pravidelně 2-3 hoďky denně, dovede se začíst do nějaký tý teorie (která mě téměř stoprocentně minula) a dovedl si touhle pravidelností a hlavně poctivým hraním vycvičit slušný hudební sluch (a hlavně teda jakousi orientaci v tónech na hmatníku)?

Taky jsem na španělu začínal jako malej, ale vydrželo to tak měsíc.
V tom více uvědomělém věku už hodně pohání motivace a další faktory, jak tu bylo psáno.

A s tím stárnutím mozku a ztrátou schopnosti učení si myslím (DOUFÁM!) že do té třicítky to musí být ještě úplně v pohodě.

no podle mne jsou většinou děti spíše přinucené jejich rodiči, takže to berou spíš jako povinnost než zábavu ... (neříkám, že všechny).
Ale co se týče věku tak mi je 30 a právě jsem se začal učit housle. S prvními tóny se rozzářil můj úsměv od ucha k uchu a připadám si jako když Columbus objevuje Ameriku

johnyz píše:no podle mne jsou většinou děti spíše přinucené jejich rodiči, takže to berou spíš jako povinnost než zábavu ... (neříkám, že všechny).

To bych se i hádal.

woro90-1 píše:

johnyz píše:no podle mne jsou většinou děti spíše přinucené jejich rodiči, takže to berou spíš jako povinnost než zábavu ... (neříkám, že všechny).

To bych se i hádal.

A to já zase ne. Čtyři roky jsem na klávesy fakt dřel jen to, co po mě chtěl učitel. (A to jsem měl hudbu hodně rád, jen mě to prostě nebralo: v úterý na hodinu, dostat úkol, ten jsem se někdy naučil, někdy ne a za týden zase k učiteloj.) Pak jsem se na to vybodnul, následně jsem se sám vzhlédnul v kytaře (a ty holky to stejně moc nebere, jak zjišťuju) a teď to vedu, jak to vedu. Každej si k hudbě asi musí najít cestu sám - proto tady na fóru máme témata s dotazy, jestli není pozdě začít hrát v osmdesáti na trombón.

Já jsem taky začal na trubku v 2. roč. ZŠ a hrozně jsem na to sral, protože mě nebavilo chodit pravidelně na hodiny a učit se co se mi řeklo. Ale učit se na trubku jsem se rozhodl sám, stejně jako (předpokládám) ty na klávesy, jen to byla hrozná otrava chodit každý týden do ZUŠ, jet podle učebnice, dostávat úkoly...Děcko se snadno pro cokoli nadchne a snadno ho to přestane bavit, tak ho občas rodiče musí trochu přidržet, ale nevím o nikom, komu by bylo řečeno "odteď se budeš učit hrát na housle a běda ti jestli to budeš flákat" nebo byl k rozhodnutí se učit na nějaký nástroj nucen. Všichni, se kterými jsme se o tomto bavili, si to vybrali sami; jen na ně rodiče dohlíželi, aby to k něčemu bylo. Ve věku, kdy má učení dost ve škole, chce dítě umět, ne učit se. A pořád tak trochu doufá, že se to dá nějak ochcat. Dospělý ví, že se to ochcat nedá, a jakýkoli krok dopředu ho daleko víc motivuje, navíc se pro to většinou rozhodne po adekvátní úvaze, ne "jé, tohle chci taky umět, mámo, zaplať mi učitele!" a hurá do toho.

Tak ono je nás koukam dost, jsem podobnej příběh, chtěl jsem umět na keyboard, a hold jako každý dítě, myslel jsem že to bude snadný, že budu hrát písničky, jenže chyba lávky, musel jsme se učit ruzný cvičení který písničky ani zdaleka nepřipomínali, noty a ještě k tomu jsme měl postaršího učitele kterej pro ránu přes prsty nešel daleko (ikdyž to byl samozřejmě moc schopnej člověk), což hodl pro mě bylo v 7,8? letech moc, a to mi učení na nějakej nástroj naprosto znechutilo na několik následujích několik let. Ikdyž mě průběžně rodiče přemlouvali ať zkusim kytaru (který jsem doma vždy měli), a já vždy odmítl (teď bych si nejradší nafackoval ). Takže dokud pro mě v 16ti nepřišla velká inspirace v podobě Iron Maiden a Metallici, nic by mě nepřinutilo se učit na jakýkoliv nástroj.

Nevim jak velkej obtížnostní rozdíl je mezi učením na kytaru a na housle, ale já zastávám názor že pokud na to člověk má ( a maká), tak je jedno kdy začne.

woro90-1 píše:Ale učit se na trubku jsem se rozhodl sám, stejně jako (předpokládám) ty na klávesy...

Nein, die Führerin Mutti gab den Befehl.

já čerpám z minulosti mého bráchy a ségry. Naši rodiče jim nedali na výběr - prostě se budou učit a basta. Naštěstí si mohli aspoň vybrat (ségra klavír, brašule kytara). V mém případě slevili, protože jsem měl dost jiných aktivit a hudební nástroje šly úplně mimo mé spektrum zájmů.

Situace je v podstatě taková, že z jejich vyprávění vyznívá, jakoby byli nuceni a vytvořilo jim to jakousi "přirozenou nechuť" k dalšímu hraní/cvičení. Oba už nehrají, protože nemají zájem.

Podle mne je obrovský rozdíl když někdo sám chce umět a jde za svým cílem, než když je do toho tlačen někým.