Hudební fórum

Zdravím,
mám trochu začátáčnicky dotaz. Chci se zeptat, jestli např. mezi sopránovým a altovým saxíkem je rozsah 1 oktávy, což by znemenalo stejné hmaty na altu a sopránu. A toto by samozřejmě platilo i u všech ostatních saxíku. Děkuji za odpověď

Tvá otázka bohužel nedává úplně smysl: ptáš se na rozsah jednotlivého nástroje nebo na rozdíl ve výšce jednotlivých tónů, např. rozdíl mezi c1 altovým a c1 sopránovým?

Přesně a jistě to nevím, musel bych se podívat do Modra - ale hlavně se to dá jistě lehce vygůglit, takže bych řekl, že je to trochu luxusní dotaz - ale zpravidla to o oktávu nebývá. Je to tedy velmi nepravděpodobné. Často to bývá o kvintu, například u zobcové flétny sopránové je nejnižší (psaný) tón c1, kdežto u altové je to f.

Jak jsem říkal:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Saxofon

Ono by neškodilo zkusit aspoň tu Wikipedii, než se člověk začne ptát a dělat ze sebe blba...

OK, děkuji Lei.

Genesis píše:... nebo na rozdíl ve výšce jednotlivých tónů, např. rozdíl mezi c1 altovým a c1 sopránovým?

C1 bude C1, jedno jakým ho budeš hrát nástrojem.

To není tak úplně pravda - C v B ladění je B v C ladění. Tenor je B ladění, altka je Es, soprán B o oktávu nad tenorem.

Tón C1 bude pořád C1. Nebo snad za nějakých okolností přestane C1 znít na 32,7 Hz?

Ty jsi nikdy neslyšel o nástrojích, které znějí jinak vysoko než se píšou?

Woro, ale prosím tě

Jen se nechápem, respektive se vyjadřuju jak hotentot a myslel jsem, že Genesis myslel něco jiného, než myslel. Beru zpět, odvolávám, co jsem odvolal, slibuju, co jsem slíbil...

Já jak viděl C1, tak jsem rovnou zařadil daný tón na dané frekvenci a divil se, jak se může tón C1 hraný na jeden typ saxíku může lišit od tónu C1 hraném na jiném. Přičemž by ten tón samozřejmě byl pro každý zapsán jinak, ale zněl stejně.

Tak to jsme se vážně špatně pochopili - pro dechaře je totiž přirozenější myslet v základní tónině svého nástroje, tedy tak, jak se píše. Proto jsem odpověděl tak, jak jsem odpověděl. Pro kytaristu či klavíristu je obvyklé pracovat se základním laděním. A proto také, když na jamu dechař vybírá tóninu, to kolikrát chvilku trvá. Přemýšlí, co by se všem hrálo dobře, při čemž všechno v hlavě transponuje a ještě hlídá, zda něco není mimo rozsah nějakého nástroje. A proto trumpeťáci tolik nadávají na E moll, pro ně je to Fis moll.

Jasný, jasný... Jen jsme se myšlenkově míjeli

Proto je taky dobré pořád udávat "psané" nebo "znějící". V Malé knížce o hudbě to vyřešili tak, že psané tóny píšou bez ničeho dalšího, zatímco znějící píšou v kroužku. Ale tady to s tím kroužkem nejde, že, hehe. Ono i v tom "kultovním" Modrovi je to kolikrát nejasné, naštěstí má ty tabulky vzadu, kde je to shnruto jednoznačně.