I když na dřevěné nástroje, jako saxofon, vůbec hrát neumím, dovolím si tady k lakování mosazi něco podotknout. Jednak jsem měl bývalého spolužáka jako povrcháře v Amati Kraslice a viděl lakování saxofonů na vlastní oči. Další konexe byly v Lustrech Kam. Šenov, kde měli tak odolný vypalovací lak na mosaz, že na případné opravy vypáleného laku, musela být použita lázeň s kyselinou mravenčí, chlorovaným uhlovodíkem a kresolem
A na vojně jsme se jako bigbít střídali na zábavách s dechovkou a litovali dechaře, jak museli mít naleštěné jejich nelakované mosazné trumpety, křídlovky, lesní rohy a hráč na tubu víc políroval než hrál. Kupodivu jsem tam nikdy neviděl leštit saxofon, asi už tenkrát byly lakované.
Takže z toho plyne, že kvůli těm klapkám, hřídelkám, plstěným těsněním, by asi časté udržování lesku nahé mosazi víc škodilo funkci nástroje a naproti tomu lakované tělo drží lesk a odolává zpoceným prstům. Mimo to jsou saxofony i chromované, nebo dokonce zlacené, kde pro udržení lesku stačí jen lehká konzervace olejem. Nebo galvanicky postříbřené, kde se asi taky lakuje, protože stříbro černá vlivem síry z okolí.
Ještě nikdy jsem neslyšel saxofonistu stěžovat si na špatný zvuk kvůli laku, tak jak lamentují kytaristi.

-kcr-