Philip Glass - Orion (2005)

Místo pro recenze CD, DVD ...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Nero
Rádce
Příspěvky: 29517
Registrován: 15.07.2007 13:21
last.fm: http://www.last.fm/user/Nero1
Bydliště: Brno

Philip Glass - Orion (2005)

Příspěvek od Nero » 17.12.2010 11:26

Diskuze k této recenzi - recenze-alb-f62/philip-glass-orion-2005 ... 22729.html


________

Interpret: Philip Glass
Název alba: Orion
Obrázek
Rok: 2005
Label: Orange Mountain Music

Tracklist:
Disk 1
1. Australia – 12:15
2. Interlude: Australia & China – 2:19
3. China – 9:49
4. Canada – 10:48
5. Interlude: Canada & The Gambia – 2:24
6. The Gambia – 15:01

Disk 2
1. Brazil – 10:25
2. Interlude: Brazil & India – 3:38
3. India – 12:52
4. Greece – 11:18

Kompozice: Philip Glass ve spolupráci s Ravi Shankarem, Markem Atkinsem, Wu Manem, Fodayem Musa Susou, Ashley MacIsaacem a kvartetem Uakti

Line-Up:
The Philip Glass Ensamble
Philip Glass – klávesy
Michael Riesman – klávesy
Ted Baker – klávesy
Lisa Bielawa – vokál
Frank Cassara – perkuse
Jon Gibson – saxofon, klarinet, flétna
Mick Rossi – perkuse
Andrew Sterman – flétna, pikola
Eleftheria Arvanitaki – vokál
Mark Atkins – didgeridoo
Ashley MacIsaac – housle
Wu Man – pipa
Gaurav Mazumdar – sitar
Foday Musa Suso – kora
Uakti – perkuse


Než nasednete do letadla…
Představovat Philipa Glasse, jednoho z velikánů minimalistické hudby, a minimalistickou hudbu jako takovou by bylo na dlouhé elaboráty. V případě prvního vás odkážu na Glassovu biografii na české nebo anglické Wikipedii, případně na jeho webové stránky. V případě druhého doporučuji samostudium, a to zejména formou poslechu, k přečtení znovu naleznete lecos na Wiki. Nicméně kdo neuslyší, ten nepochopí. Přestože jde o moderní podobu klasické hudby, věřím, že si může najít mnoho posluchačů, kteří se dosud klasice vyhýbali.

Orion je dvojalbum, které Philip Glass složil roku 2004 ku příležitosti aténské Kulturní olympiády a vydal o rok později. Jeho cílem bylo, jak sám říká, “vytvořit multikulturní mezinárodní hudební dílo”. Orion tak představuje velmi zajímavé spojení klasické minimalistické kompozice, standardního orchestru a prvků tradiční lidové hudby z různých koutů světa.

Kromě orchestru Philipa Glasse zde můžete slyšet několik přizvaných solistů z různých koutů světa. Ti hrají na “své” tradiční nástroje, a tak zde můžete slyšet didgeridoo, sitar, pipu či koru.

Cesta kolem světa – za 90 minut
Naše putování začíná v Austrálii. Podmanivé bručení didgeridoo dává minimalistické kompozici úžasnou atmosféru. Docela se divím, že tento nástroj minimalisté nepoužívají častěji… Kromě něj můžete slyšet v podání ansámblu Philipa Glasse typickou stavbu skladby – postupně se vrstvící, rytmicky a harmonicky se obměňující motivy. S časem skladba roste, graduje, získává na naléhavosti a energii. Glass se zde opravdu nezapře.

Po 12 minutách je čas přesunout se směrem na sever – po krátké mezihře se naplno dostáváme do Číny, která je reprezentována neméně muzikálně a zajímavě. Z hlediska konceptu skladby může Glass jen stěží překvapit, nicméně asijský háv jeho hudbě velmi sluší a rozhodně zaujme.

Následující skok přes 180. poledník je trochu překvapivý, protože další destinací je Kanada. Přiznám se, že bez “itineráře” bych to asi nepoznal – dominantním nástrojem jsou zde housle, které pro mě rozhodně typicky kanadské nejsou, navíc chvílemi získají lehce skotský nádech. Já osobně sice nejsem velký příznivec skřipek, ale v Canadě mě fakt baví.

Pokračujeme druhým intermezzem, na jehož konci se ocitáme na Černém kontintě – konkrétně v Gambii. I zde se přiznávám, že jsem těžko odhadoval, kam Glass směřuje. Afriku člověk vycítí, ale Gambii… Unikátem této skladby je, že se zde dočkáme i zpěvu, což není u Glasse zrovna častý jev.

Pokračování našeho výletu nás zanese zpět do Ameriky, tentokráte ale jižní, přesněji do Brazílie. Kdo čeká karnevalový rej, bude bohužel zklamán. Glass si zde na můj vkus zbytečně zachovává “vážnou” tvář a asi proto mi Brazil přijde jako nejslabší skladba alba.

Další mezihra představuje znovu několik tisíc kilometrů dlouhý skok, a to do Indie. Ta je naší předposlední zastávkou, a jako taková má dosti monumentální vyznění, aby správně navnadila na velké finále.

Tím je návrat do kolébky evropské kultury, do Řecka. Závěrečný opus Greece sice vlastně není minimalistickou skladbou, nicméně je podle mě více než důstojným zakončením celého Orionu.

A hodnocení výletu?
Stěží bych našel něco, co této desce vytknout – baví totiž od začátku až do konce. Orion je pro mě jedním z nejzajímavějších Glassových děl a myslím si, že může být i dobrou vstupní bránou do světa minimalismu pro touto hudbou dosud nepolíbené posluchače.

Ukázky

Australia

India

"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008

Odpovědět

Zpět na „Recenze alb“