Bazar hudební nástroje Hudební nástroje

Hudební fórum

Diskuze o všem, co souvisí s hudbou a hudebními nástroji.
 

IQ - Subterranea (1997)

Místo pro recenze CD, DVD ...

IQ - Subterranea (1997)

Příspěvekod Nero » 28.01.2011 18:23

Diskuze k této recenzi - recenze-alb-f62/iq-subterranea-1997-diskuze-t23555.html


___________

Interpret: IQ
Název alba: Subterranea
Obrázek
Label: Import Records
Rok vydání: 1997

Tracklist:
Disk 1
Overture – 4:38
Provider – 1:36
Subterranea – 5:53
Sleepless Incidental – 6:23
Failsafe – 8:57
Speak My Name – 3:35
Tunnel Vision – 7:24
Infernal Chorus – 5:10
King of Fools – 2:02
The Sense in Sanity – 4:48
State of Mine – 1:59

Disk 2
Laid Low – 1:29
Breathtaker – 6:04
Capricorn – 5:16
The Other Side – 2:22
Unsolid Ground – 5:04
Somewhere in Time – 7:11
High Waters – 2:43
The Narrow Margin – 20:00

Line-up:
Peter Nicholls – vokály
Mike Holmes – kytara a syntezátory
John Jowitt – baskytara, vokály
Martin Orford – klávesy, vokály
Paul Cook – bicí a perkuse


IQ
IQ je jedna z prog-rockových kapel, které vznikly na přelomu 70. a 80. let ve Velké Británii (v případě IQ jde o rok 1981) – do této líhně patří například i Marillion, Pendragon nebo Pallas. Jádrem kapely jsou zpěvák Peter Nicholls a kytarista Mike Holmes. Ti dva spolu s klávesákem Martinem Oxfordem, který ale roku 2007 kapelu opustil, dali IQ hudební tvář – samozřejmostí je inspirace prog-rockovými kapelami z 60. let, v případě Nichollse a Oxforda je cítit velký vliv raných Genesis, do toho se ale míchá Holmes, který své kytarové linky pojímal místy poněkud „tvrději“.

Za vrcholy v tvorbě IQ lze asi považovat úplný začátek jejich kariéry a pak právě éru druhé poloviny 90. let, kdy vydali Subterraneu. Jejich prvním dílem bylo na kazetě vydané Seven Stories into Eight (1982), které o rok později následovalo Tales from the Lush Attic. Tato deska bývá spolu se Script for a Jester's Tear od Marillion považována za jedno z prvních alb neo-progressive rockových kapel. Následující deska The Wake (1985) bývá často hodnocena jako jeden z vrcholů prog-rockové hudby 80. let.

Po něm ale z kapely odešel Nicholls a následující dvě desky (Nomzano a Are You Sitting Comfortably?) u kritiků a fanoušků zrovna úspěch nezaznamenaly. Na začátku 90. let se Nicholls vrátil a IQ se znovu rozjeli. Subterranea, druhé album po návratu Nichollse, je po The Wake považována za druhý vrchol tvorby IQ a osobně ji považuji za jedno z nejlepších progových alb 90. let. Doporučit můžu ale i tvorbu z počátku třetího tisíciletí, která má ale poněkud tvrdší nádech.


Slova napsal…
Subterranea je koncepčním albem, které má dva disky. Vypráví příběh člověka, který byl v rámci jakéhosi experimentu zcela izolován od okolního světa, aniž by věděl proč. Je ale propuštěn a venku nadále sledován. Musí se vypořádat se vším, čím na něj vnější svět působí, ať už jde o ostatních lidí, veškeré technologie nebo i své vlastní city. Po nějaké době, během které zažije různé situace, zjistí, že je částí onoho pokusu, stejně jako lidé kolem něj. Všechny oběti experimentu se pak spojí s cílem pomstít se, ale neuspějí. Během povstání jsou kamsi uzavřeni a upáleni spolu s veškerou dokumentací o pokusech. Našemu hrdinovi se ale zázrakem jako jedinému podaří přežít, nicméně po veškerých zkušenostech na vše resignuje a dobrovolně se sám vrací do izolace a míst, kde příběh začal. Tím se uzavírá celý děj do kruhu.


… hudbu složil
Z hlediska celkového zvuku je na Subterranee poznat, že jde o prog-rockové album z druhé poloviny 90. let, protože má pro tu dobu a žánr opravdu typický „sound“ daný produkcí. Kdo slyšel This Strange Engine či Radiation od Marillion nebo třeba Scenes From a Memory od Dream Theater, ví, o čem mluvím. IQ se ale odlišují poměrně specifickým hlasovým projevem Nichollse a Holmesovou kytarou.

Co od desky očekává už ve značné míře napoví úvodní instrumentální Overture – velmi dobrý předkrm před následující stovkou minut. Do příběhu pak uvede Provider, načež se vše naplno a hezky rockově rozjede ve skladbě Subterranea, na kterou ve velmi podobném duchu naváže Sleepless Incidential. Failsafe je pak možná trochu méně rockové, ale více progové. Se Speak My Name se pak dostaneme do trochu romantické podoby. Nicméně v Subterranee nic dobrého dlouho nevydrží, takže hned v Tunnel Vision se vrátíme na dramatičtější a pesimističtější notu, což jen a jen potvrdí i Infernal Chorus. Závěrečná triáda prvního disku – King of Fools, The Sense in Sanity a State of Mine – zase nahodí klidnější nótu, která v The Sense in Sanity nabývá až „marillionovské“ pohodovosti a ambientnosti a v State of Mine zase vygraduje k většímu napětí. Střídání tempa, nálady a barvy skladeb je na tomto dvojalbu opravdu skvělé.

Na druhém disku se o úvodní „slovo“ postará Laid Low, ale pak už je na čase vrátit se do příběhu, o což se postará poměrně naštvaný a agresivní Breathtaker. A znovu hned do protikladu – Capricorn je klidnou skladbou, kterou zavírá moc hezké kytarové sólo. Po ní přijde jen dvou a půl minutová instrumentální akustická The Other Side, která krásně ilustruje um pánů z IQ. Unsolid Ground je pro změnu taková typická prog-rocková halekačka. Před každým velkým finále musí přijít ono pověstné ticho před bouří postupně narůstající napětí, o které se zde postará Somewhere in Time. Pak totiž jen na necelé tři minutky zazní High Waters a už se rozjíždí The Narrow Margin – závěrečné 20 minutové dílo, které více než důstojně završuje celé dvojalbum.


Ukázky




"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008
Uživatelský avatar
Nero
Site Admin
 
Příspěvky: 29486
Registrován: 15.07.2007 13:21
Bydliště: Brno

Zpět na Recenze alb

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

TOPlist