Bazar hudební nástroje Hudební nástroje

Hudební fórum

Diskuze o všem, co souvisí s hudbou a hudebními nástroji.
 

Therion – Sirius B (2004)

Místo pro recenze CD, DVD ...

Therion – Sirius B (2004)

Příspěvekod Bhu z Crecelu » 28.02.2011 22:20

Diskuze k této recenzi: recenze-alb-f62/therion-sirius-b-2004-diskuze-t43885.html


_____________

Interpret: Therion
Název alba: Sirius B
Obrázek
Label: Nuclear Blast
Rok vydání: 2004

Tracklist:
1. "The Blood of Kingu" – 5:45
2. "Son of the Sun" – 5:35
3. "The Khlysti Evangelist" – 5:38
4. "Dark Venus Persephone" – 4:02
5. "Kali Yuga, Pt. 1" – 3:27
6. "Kali Yuga, Pt. 2" – 5:48
7. "The Wondrous World of Punt" – 7:19
8. "Melek Taus" – 5:31
9. "Call of Dagon" – 4:14
10. "Sirius B" – 3:43
11. "Voyage of Gurdjieff (The Fourth Way)" – 5:56

Sestava:
Christofer Johnsson – rytmická kytara, aranže, mandolína
Kristian Niemann – rytmická kytara, akustická kytara
Johan Niemann – baskytara

Richard Evensand – bicí a perkuse
Steen Rasmussen – Hammondovy varhany
Lars Sømod Jensen – Kostelní varhany
Mats Levén - Vokály ("The Blood of Kingu", "The Khlysti Evangelist", "Kali Yuga part 2")
Piotr Wawrzeniuk – Vokály ("Dark Venus Persephone", "Kali Yuga part 1", "Melek Taus")
Orchestr: Pražský filharmonický orchestr
Sbor: Kūhn Mixed Choir

------

Sirius B je šestým albem švédské symfo-metalové skupiny Therion. Bylo vydáno společně s albem Lemuria a nejen já tyto dvě desky vnímám jako takové sourozence. Sirius B mi oproti přímočařejší Lemurii přijde jako klidnější, melancholičtější a zahloubanější doplnění. Skladby celkově čerpají z mytologií a to hlavně těch východnějších (řecké, sumerské, egyptské). Nevím proč, ale mám silný pocit, že obaly obou těchto sesterských desek odpovídají poněkud rozdílným pojetím každé z nich a skvěle se na obě hodí a vzájemně se doplňují.

------

Jednotlivé skladby:

The Blood of Kingu je se svými úvodními fanfárami a okamžitým nástupem tempa skvělý „kick-off“. Zvládnuté jsou jako obvykle i kytarové vložky a sbor.

The Son of the Sun je něco podobného, avšak s operními vokály, jak se na Theriony sluší a patří. Není to zrovna kdovíjaký klenot, ale v žádném případě neurazí a rozhodně se neztratí.

The Khlysti Evangelist – minutové intro sboru s celkovým zvukem staré gramofonové desky stojí za to přečkat kvůli jednomu z nejlepších nástupů, co znám. Je to taky klasický symfonický metal, jak jej známe, ale je tam znát ten lehčí odklon od pecek na Lemurii. Z těch pravověrných metalových skladeb na tomto albu se mi líbí nejvíc.

Dark Venus Persephone – Zezačátku na posluchače čeká zvláštní zvuk kytar prohnaných efekty, ale dál je to jako výše. Hezký refrén, opět sborové vokály. Ale v paměti tak neutkví.

Kali Yuga, Pt. 1 – A tady už to začíná. Těžký, apokalyptický zvuk, efekty upravený vokál a skvěle vybraný nástroj (takové to něco mezi harfou a kytarou, takhle z hlavy to přesně nepoznám). Těžké, hutné, valivé.

Kali Yuga, Pt. 2 – Těsně navazující druhá část to tam „narve naplno“. Tomu říkám pravá apokalypsa. Perfektní intro s bicími, jaké se málokdy slyší. Podobně naléhavá zůstává bicí linka po celou délku skladby. Na to, jak velkolepě skladba začíná, mi přijde, že v některých pasážích maličko ztrácí dech, ale repetice intra a meziher to dobře vyvažují.

The Wondrous World of Punt – Mystická skladba, kterou uvádějí varhany a sbor. A její atmosféra opravdu do toho světa divů přenese. A také – v jednoduchosti je síla. Doporučuji si ji pustit a procházet se jen tak venku, večer, ve sněhu. Vše umocňují střídající se mužské a ženské vokály, jakoby zahalené do průsvitného závoje.

Melek Taus – Zde se opět vrací klasičtější výstavba skladeb této skupiny. Ze všeho nejvíc mi připomíná Son of the Sun. K ní bych řekl to samé, co již bylo řečeno.

Call of Dagon – Vpravdě fantasy intro opět s fanfárami, které je i hlavním motivem skladby. I zde doprovází operní zpěv a sbor jako doplnění.

Sirius B – Poněkud netradičně relaxační a uklidňující skladba, kde není třeba dávat pozor ani na text (poznáte, prostě tam pořád oslovují nějakého Otu). Uspávací oddychovka ve jménu alba.

Voyage of Gurdjieff (The Fourth Way) – Tak trochu old-fashioned úvod do děje a pak následuje zběsilé tempo poslední skladby. Opět pompézní sborové party podkreslené metalovou kytarou a sadou bicích. Také jako vždy skvěle zvládnuté přechody mezi ženskými a mužskými party. Zakončení, abychom i přes takovou mystickou a poněkud klidnější atmosféru nezapomněli, s kým jsme měli tu čest.

------

Celkový dojem jsem v podstatě napsal již hned na začátku, ve srovnání s Lemurií, o které však nepíši a asi ani psát nebudu, je celá deska mystičtější, klidnější a zadumanější. Kdybych to měl hodně zjednodušit, tak u Lemurie si užijete skvělý metal, zatímco při poslechu Siria B si spíš popřemýšlíte.

Rozhodně doporučuji si poslechnout obě desky, pěkně jednu po druhé. Toto téměř dvojalbum je to první, co jsem od Therionů okusil a mé nejoblíbenější. A tak už to asi zůstane, i když Sitra Ahra dotahuje a starší věci příliš neznám (mám zatím pouze desky mladší než Vovin, včetně). Přeji dobrý poslech!

------

Ukázky:




Blackwell: Instrumental progressive rock
Uživatelský avatar
Bhu z Crecelu
 
Příspěvky: 127
Registrován: 7.05.2009 16:44
Bydliště: Praha

Zpět na Recenze alb

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

TOPlist