Bazar hudební nástroje Hudební nástroje

Hudební fórum

Diskuze o všem, co souvisí s hudbou a hudebními nástroji.
 

Deep Purple - Made in Japan (1972)

Místo pro recenze CD, DVD ...

Deep Purple - Made in Japan (1972)

Příspěvekod pehve » 17.05.2011 20:05

interpret: Deep Purple
Název alba: Made in Japan
Obrázek
Label: EMI
Rok vydání: Prosinec 1972

Tracklist:
1.Highway Star – 6:43
2.Child in Time – 12:17
3. Smoke on the Water – 7:36
4 The Mule – 9:28
5 Strange Kind of Woman – 9:52
6. Lazy – 10:27
7.Space Truckin' – 19:54


Deep Purple 1972:
Ritchie Blackmore – kytara
Ian Gillan – zpěv
Roger Glover – baskytara
Jon Lord – klávesy
Ian Paice – bicí

Anglickou hardrockovou legendu Deep Purple jistě nemusím nijak představovat, každý ji zná. Živé dvojalbum Made in Japan bylo nahráno v srpnu 1972, v době kdy byla tahle sešlost dost na vrcholu. Na album byly vybrány nejlepší pecky z posledních tří vydaných studiových alb Deep Purple in Rock, Fireball a Machine Head. Nahrávalo se po dobu tří dnů v Ósace a Tokiu a výsledkem je snad nejlepší živák všech dob. Tohleto hudební dílo ovlivnilo generace muzikantů především svojí strhující živelností a virtuozitou členů skupiny okořeněné rivalitou a soutěživostí mezi sebou.
Cédéčko se už roztáčí, přineseme drink a pohodlně se posadíme, čeká nás neobyčejný hudební zážitek. Na hvězdných dálnicích se tehdy proháněly hvězdy jako Led Zeppelin, Black Sabbath a my máme to štěstí vyjet si naší hvězdnou pěticí také a vychutnat si sound a styl sedmdesátých let.

Hned při prvních taktech Highway Star nás starý dobrý hardrock těžce obklopí. Koncert uvádí první skladba z posledního úspěšného studiového alba Machine Head ze začátku roku. Neúnavný rytmický motor nastartují bicmen Ian Paice s basistou Rogerem Gloverem a vytvoří po celou cestu neskutečný tah.Prvního sola se ujme Jon a nastíní nám co nás „z jeho dílny“ dnes asi čeká. Ani Ritchie se v druhé polovině skladby nenechá zahanbit -což vlastně během celého koncertu- a oba téměř shodně v triolovém oblaku předvedou pár ze svých prostných. Mají namakáno a chutně našlápnuto . Zbývá ještě poznat všeobjímající širokopásmový ječák Iana Gillana. Ten jako soliter dotváří atmosféru výjimečného hudebního zážitku a my nyní už víme že mu to už nikdy takhle dobře nezpívalo.

Ve druhé skladbě rychlý nájezd zklidní nádherné tony Lordových hammondek. Child in Time je jediná skladba z přelomového alba Deep Purple in Rock (1970). Vychutnáme si Gillanův pláč, řev, zpěv…vychutnáme si dynamiku a neskutečný rozsah…prostě nádhernou práci s hlasem. Skladbě nechybí typické párplovské změny v tempu i rytmu, nejen tuto skladbu vytrhne ze svého rytmu šílený solový úprk… a opět zpět na pianko aby se všichni nakonec sešli v gradujícím závěru. Prostě dynamika, tah, život.

Druhá strana první asfaltové placky tehdejšího dvojelpíčka bývala vždy nejohranější, nejopatlanější a nejvíce praskala a šuměla. Začínala totiž neúprosně burácivým kytarovým riffem hitu Smoke on the Water. Skladba z nového alba Machine Head sedla kapele jak prcina do kalhot a odstartovala svoji slavnou cestu. Napsal ji Roger Glover inspirován hořící budovou kterou na koncertě Franka Zappy zapálil světlicí vášnivý fanoušek a ta během pár minut shořela do základů. Skladba je opět prošpikovaná kytarovými i klávesovými solovými kreacemi i rytmickými změnami.Bicí riff natvrdo ukončí „smouka “ a přichází čas na změnu.

Tenkrát byla ve velké modě bubenická sola a to nesmělo chybět ani na tomhle hudebním svátku. Skladba The Mule dostala trošku jinou tvář než studiový original z alba Fireball, dalo by se říct že tu dozrála. Zatímco v originále Ian podkresluje skladbu jedním rytmickým riffem tady kapelu ani nenechá rozjet a hned si bere kormidlo a pomalu si rozjíždí své slavné solo. Už od začátku je z jeho hry cítit absolutní jistota v rytmu. Ten nedrží v nijak jednoduché formě, „drobí“ jak může, což je slyšet hlavně na virblu. Nakonec - tenhle vířivý podkres tvoří páteř celého jeho hudebního projevu. Vyniká naprosto přesnými singly které dokáže vypálit akcentovaně v obrovských rychlostech, ovládá několik druhů vírů… jeho hra ve spojení s hojně používanými sextolovými rudimenty dokáže nadchnout každého bubeníka. Je z ní cítit stará škola- poctivá a nekonečná práce s virblem, což je základ.

Solo které vstoupilo do bubenických dějin nás přenese do další párplovky jak vyšité – skladby Strange Kind of Woman. Je to rytmická „houpačka“ z alba Fireball ve které je možno slyšet Gillana jak čaruje se svým hlasem, od jemné fistulky v začátku skladby až po ječivý duel s kytarou kde místy není jasný kdo komu předehrává.

Po nezbytné vyřvávačce s publikem se ocitneme ve víru harmonií linoucích se z fantastických Lordových Hammondek ve skladbě Lazy. Po počátečné euforii zklidní rejstříky a vysvinguje už typickým soundem do plné palby plné sehraných akcentů a stopek Harmonické prvky vážné muziky jsou pro Jonovu hru typické a strhl s sebou i ostatní. Dokonce uslyšíme i solo na foukačku.

Nakonec se Lordovými i Blackmoreovými exhibicemi prokličkujeme k finále. Poslední skladba Space Truckin' je poslední pecka z posledního alba Machine Head. Je to skladba dlouhá a má mnoho tváří. Od jemné šustivé hajtky na pozadí s varhanami vyhrávanými ve zvláštních rytmických vzorcích přes solidní vyřvávačku akcentovanou na první po poslední exhibice všech muzikantů kdy neúnavný virbl v pádivém rytmu dotáhne všechny do cíle.



Co více říci? Přijeli, zahráli, odjeli…..
A zanechali legendu jménem Made in Japan. Moc díky chlapi :!:
pehve
 
Příspěvky: 2015
Registrován: 30.08.2007 9:56

Zpět na Recenze alb

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

TOPlist