PRS Custom 24 (elektrická kytara) - recenze a srovnání s CE

Místo pro recenze Vaší výbavy
Odpovědět
Uživatelský avatar
Nero
Rádce
Příspěvky: 29517
Registrován: 15.07.2007 13:21
last.fm: http://www.last.fm/user/Nero1
Bydliště: Brno

PRS Custom 24 (elektrická kytara) - recenze a srovnání s CE

Příspěvek od Nero » 28.03.2010 20:25

Diskuze k této recenzi: diskuze-k-recenzim-f56/prs-custom-24-el ... 18725.html



------------------------

Model: Paul Reed Smith Custom 24 – ročník 2005, provedení Blue Matteo
Foto:
Obrázek
Pořízeno: Září 2009, koupeno z druhé ruky z UK
Testováno na: Mesa Boogie F-50 Combo

Základní charakteristika
• tělo: masivní mahagon, top z javoru
• krk: mahagon, lepený
• hmatník: palisandr
• menzura: 635 mm
• profil krku: Wide Thin
• šířka nultého pražce: 42,8 mm
• počet pražců: 24
• snímače: HB – HB, PRS HFS (krk) + Vintage Bass (kobylka)
• přepínač: 5 polohový (rotary)
• ovládání: 1x Volume, 1x Tone
• tremolo: dvojzvratné, PRS
• ladicí mechaniky: PRS 14:1 Phase II
• hardware: niklový


Zpracování (+ pohodlnost hraní)
V podstatě by tato část šla odfláknout větou: „Zpracování není co vytknout,“ ale přece jen se k pár bodům více rozepíšu.

1) Vybrané materiály: absolutní špička. Jde-li o HW, ladící mechaniky chodí hladce, tremolo netrhá struny, nultý pražec je dobře osazen, elektronika pracuje, jak má. Podstatné je hlavně dřevo. To je vskutku dobře rostlé (viz fotografie), nemá žádné vady. I když není javorový top z kategorie Top 10A, je opravdu hezky rostlý – jen v oblasti pod snímačem je kresba trochu „hlušší“. Zadní kus těla, tedy mahagonová deska, je opravdu perfektní. Pokud jde o krk, znovu vše na jedničku. Toto se samozřejmě projevuje ve zvuku nástroje (nejen nasucho). Tělo i krk krásně nesou vibrace od strun a je poznat, že hraje doopravdy celý nástroj.

2) Seřízení: vše jak se sluší a patří. Samozřejmě nemůžu mluvit o továrním seřízení, protože kytara se ke mně dostala z druhé ruky, nicméně nepochybuji, že bude taktéž perfektní. Na kytaru se hraje opravdu velmi příjemně, není problém si nastavit téměř libovolný dohmat. Téměř říkám proto, že extrémně nízký dohmat možný není – kvůli radiusu hmatníku při bendingu na polohách od cca 14. pražce dochází u strun E a H k utlumení. Například u mé SZ je hmatník plošší a tohle nehrozí, nicméně teď hovořím o opravdu extrémně nízkém dohmatu. Nástroj se dá zcela bez problémů obsluhovat doma, i když nejste žádní odborníci. Seřízení oktáv je otázkou chvíle a i nastavení tremola je vcelku bezproblémové.

3) Pohodlnost hraní: pro mě úžasná – což je samozřejmě subjektivní názor. PRS kytary jsou známy velmi dobrou ergonomií, krásně sednou na tělo. Pokud jde o krk – osobně mám radši spíše „špalkovitější“ verze, ať to je pořádný kus dřeva do ruky (i když zase nemusím ty tlusťochy známé jako Gibson profil 50. let). Proto než jsem měl v ruce první PRS s krkem typu Wide Thin, měl jsem trochu obavy, aby to nebylo moc tenké. Realita je taková, že ten krk zrovna Thin není. Jestli je tohle Thin, tak by mě zajímalo, co je Regular. Očekával bych, že ten bude blízko lespauloidním krkům. Bohužel nemohu potvrdit, protože všechna PRS, co jsem kdy měl možnost do ruky, měla Wide Thin krk. No, suma sumárum – mně ten krk zcela vyhovuje. Příznivcům párátek a tenčích krků celkově asi moc sedět nebude. Dostupnost vyšších poloh na hmatníku je velmi dobrá. Sečteno podtrženo – pro mě optimální. Nicméně dle mého názoru nemalé skupině kytaristů do ruky sednout nemusí – např. pokud máte rádi superstraty, tudy pro vás cesta dost možná nepovede.

Zvuk
PRS jsou všeobecně uznávány jako jedny z nejuniverzálnějších kytar. Rád bych tu vyvrátil jeden velmi častý mýtus – že PRS jsou spojením Fendera a Gibsona, případně že stojí na půl cesty mezi nimi. Teď možná budu znít až moc dogmaticky, ale jednou provždy – není to tak. Pokud chcete zvuk Fendera, kupte si Fendera. Pokud Gibsona, kupte si Gibsona. Nečekejte, že PRS zvládne oba dva zvuky (či jeden z nich) – budete totiž zklamáni. PRS si prostě jde svou vlastní cestou a jeho zvuk je jednoduše unikátní. Nic nehraje stejně jako PRS a zároveň PRS nehraje podobně jako jiné nástroje. Rozhodně bych tyto nástroje nekupoval, pokud si opravdu nejste jisti tím, co chcete.

Už při hraní na sucho je poznat, že kytara prostě hraje. Vibrace se ze strun krásně nesou po celém těle i krku. Zvuk je hlasitostně i frekvenčně vyrovnaný, na nástroji nenajdete žádné vlky. Sustain je dlouhý až za roh. Vzhledem k použitým druhům dřeva je tón položený zejména do nižších středů, ale javor zvuk krásně pročišťuje a rozjasňuje.

Pokud jde o snímače – u kobylky je keramický a poměrně dost silný HFS (Hot, Fat and Screaming – jak tvrdí PRS), u krku AlNiCo Vintage Bass který by spadal do kategorie středně silných. Přepínání otočným přepínačem nabízí následující možnosti: kobylkový HB / vnější cívky obou HB v paralelu / vnitřní cívky obou HB v sérii / vnitřní cívky obou HB v paralelu / krkový HB.

Kobylkový snímač – na čistý zvuk zní příjemně ostře, ne ale zbytečně navýškovaně. Moc hezky zní na rozklady akordů a sólové linky či vyhrávky. Na drhnutí akordů přes všech 6 strun se mi tolik nelíbí. Na zkresleném kanálu pochopíte význam zkratky HFS – zvuk je agresivní a hutný. Na rozdíl od jiných kobylkových HB se mi zvuk tohohle líbí i na sóla. Samozřejmě od něj nelze čekat charakter AlNiCo snímačů – je to prostě moderně zaměřená keramika. Výhodou je, že i přes svou vysokou sílu to s výstupem zas tak nepřehání, takže si pořád lze hrát s dynamikou.

Polohy 2 a 4, tj. vnější či vnitřní cívky HB v paralelním zapojení, jsou podle mě optimální na čisté akordové doprovody, ať již při rozkladech, tak i při hraní celých akordů. Zvuk chytá jakýsi akustičtější a vzdušnější nádech. Při zkreslení jsou tyto polohy nakřápnuté, chytají takový ten old-school hardrock feeling. Zvuk je prostě špinavý – ale v tom dobrém slova smyslu. Zapojení vnějších cívek dává zvuk o něco výškovější, vnitřní cívky zase středovější, ale suma sumárum jsou tyto dvě polohy hodně podobné. U obou je znatelný úbytek hlasitosti oproti ostatním polohám.

Poloha číslo 3, tedy zapojení vnitřních cívek v sérii, je takový kompromis mezi kobylkovým a krkovým HB. Osobně ji asi využívám nejméně. Na čistém zvuku mi u ní nějak chybí středy a zbytečně dominují výšky a basy. To se samozřejmě projevuje i u zkresleného, ale tam by mi to tolik nevadilo. Pořád je to ale taková ani ryba, ani rak. Na doprovody mi to opravdu nesedí, na druhou stranu na sólový zvuk je to docela dobrá alternativa. Co se týče hlasitosti, je zcela stejná jako u zapojení HB.

A nakonec krkový HB – ten je reprezentant klasického AlNiCo zvuku se středně silným výstupem. Nicméně mám dojem, že dost možná právě on stojí za typickým PRS zvukem – alespoň z velké části. Není to ani tak jeho charakterem, ale umístěním. Nezkoušel jsem to měřit, ale „by voko“ mi přijde uložen blíže ke kobylce než u jiných kytar (v porovnání s mou Ibanezkou na 100%, a to dost výrazně). Zvuk tedy není tolik krkově zahuhlaný a tupý, ale naopak chytá trochu více výšek. To se někomu může líbit, jiným ne. U čistého to ani tolik není poznat, ale u zkresleného dle mého názoru ano. Pokud porovnám zvuk PRS a SZ520 (která má do značné míry podobnou konstrukci a její Air Norton u krku by podle specifikací neměl být nepodobný Vintage Bass) , tak zvuk na PRS je méně kulatý a více agresivní. Prostě od něj nemůžete očekávat uhlazenost. I když samozřejmě pořád hrozně záleží na nastavení aparátu.

Spolehlivost
Nečekám, že by u tohoto nástroje mohly nastat nějaké zásadnější komplikace. Už má pár let za sebou a vypadá a funguje pořád perfektně, až na jeden detail (viz níže).

1) Ladící mechaniky – Phase II patří k těm nejlepším, jaké jsem potkal. Díky jejich konstrukci stačí struně 1/4 závitu a už perfektně drží. Takovéhle mechaniky bych si klidně namontoval na všechny kytary.

2) Tremolo – krom toho, že se jednoduše nastavuje, tak díky dobře promyšlené konstrukci i skvěle funguje. Nehrozí rozlaďování, struny jsou vedeny tak, že se nikde výrazně nelámou nebo neopírají o hrany, které by je mohly poškodit. Nicméně já nejsem zrovna člověk, co by tremola miloval. Výsledkem je tedy to, že jsem ho přitáhl k tělu a zablokoval špalíkem dřeva. Byla to otázka pár minut a výsledkem je o něco delší sustain. Z hlediska kvality ladění se nic moc nezlepšilo, protože oproti stavu, kdy bylo tremolo dobře seřízené, se už nic moc zlepšovat nemuselo. Při přitažení tremola k tělu je nutné zvednout dohmat pomocí kamenů (aby struny byly ve stejné poloze jako když je tremolo „ve vzduchu“). Zde jsem narazil na jediný problém – u jednoho kamenu se asi neopatrnou manipulací sežvejknul šroubek pro nastavování výšky, takže s ním už nelze hýbat. Řešení jsem zatím ještě nevymyslel, ale není to nic zásadního, díky systému uložení kamenů lze kameny nastavovat i jen jedním šroubkem, i když jako perfekcionistovi se mi to nelíbí :-)

3) Rotační přepínač snímačů – tohle je dle mého to nejslabší a zároveň nejsilnější místo této kytary. Díky téhle potvoře máte u rukou úžasnou paletu zvuků, ale ouha – dost problematicky přepínatelných. Jeho chod je totiž poměrně tuhý a jeho krytka je hladká. Tudíž na nějaké rychlé přepínání malíčkem, které si lze dovolit u blade nebo toggle switchů, zapomeňte. Respektive – směrem od kobylkového ke krkovému snímači to malíčkem po nějakém tom cvičení přepnout jakž takž lze, ale teda jen z krajní polohy do krajní polohy. Přepínání z polohy 1 do polohy 2, 3 nebo 4, případně jakékoli přepínání od krkového směrem ke kobylkovému snímači je opravdu dost komplikované. Bez použití dvou prstů se vám to těžko podaří. Při hraní je tedy tenhle přepínač poněkud zádrhelem. Nicméně jeho zvukové možnosti mě přesvědčily, takže jsem ho nenechal vyměnit za klasický 3 polohový toggle switch a push/pull tone, což je druhá standardní konfigurace u PRS. Ale přiznávám, že mi pořád v hlavě vrtá, co s ním…

Shrnutí
Tohle vezmu velmi jednoduše – top nástroj s top kvalitami. Samozřejmě nic není dokonalé, a i tahle kytara má své mouchy, ale jestli se v mých očích něco té vytoužené, ale nedosažitelné dokonalosti může blížit, je to tenhle nástroj.

Kdyby mi nástroj ukradli, koupil bych si ho znovu?
No nepřejte si vědět, co bych se zlodějem udělal – slovy klasika: „poznal by středověk“. Rozhodně bych chtěl Custom zpět a kdybych se mi nevrátil můj miláček, tak bych holt musel koupit jiného. Těžko si představit jiný typ nástroje, který by mi sedl více.

Fotografie
http://nero2.rajce.idnes.cz/PRS_Custom_24/


BONUSOVÁ ČÁST– srovnání s PRS série CE
Kytaristům, kteří si vyhlédli jako svůj další cíl PRS, se často v hlavě honí myšlenka, jestli investovat do Custom, nebo CE verze. Zásadní rozdíl je ten, že CE se na bazarech objevují znatelně levněji. U nás se dost možná na bazarech objevují i častěji. Takže k věci, v čem je vlastně rozdíl?

1) Konstrukce: Specifikaci Custom naleznete na začátku recenze. U CE bylo vyráběno několik verzí, ale teď mám na mysli jeho poslední verzi. Ta měla tělo též z mahagonu a javorového topu, krk byl ale javorový a šroubovaný. Ostatní parametry jsou vlastně totožné.

Pro moje srovnání budu vycházet z modelu nesoucího označení PRS CE-3, které jsem před několika týdny delší dobu doma. Šlo o ročník 1997, jeho konstrukce odpovídala výše řečenému, doplním ještě to, že snímače byly stejné jako na mém Customu (HFS + Vintage Bass), elektronika byla totožná (Volume, Tone, Rotary Switch), též mělo tremolo a 24 pražců, profil krku totožný. Jediný rozdíl byly ladící mechaniky – vzhledem k toku výroby na něm byly Phase 1. generace.

2) Cena: V nabídce českého distributora je rozdíl mezi cenami CE a Custom necelých 10 000 korun. Cena nových kusů v zahraničí je těžko porovnatelná, protože u PRS se cena poměrně dost liší u jednotlivých barevných provedení, navíc záleží i na příplatkových věcech typu Birds, Top 10A, volitelná elektronika atp. Pokud jde ceny na českých bazarech, cena CE se v poslední době pohybuje kolem 30 000, poslední dobou i levněji. U Customu se většinou objevují ceny kolem 40 – 45 000. (Toto berte jako odhady.)

3) Zpracování: Vycházím z konkrétního modelu Customu a konkrétního modelu CE. Musím říct, že mi přišlo, že dané CE vypadá poněkud levněji. Není tam tolik dbáno na detail (typu lemovka na přechodu javorového topu a mahagonu), a že dřevo je trochu nižší úrovně (top není tak hezky vykreslený, dokonce tam byly i nějaké drobné nedostatky ve kresbě dřeva). Jiné kusy mohou a i vypadají lépe – to je ale poznat i na ceně. Jistě existují i určité modely CE, které budou hezčí než určitě modely Customu. Nicméně, a to je zásadní, z hlediska kvality hardware a pohodlnosti hraní jsou ty nástroj na stejné úrovni.

4) Zvuk: Teď přichází to hlavní. Zde zmíním jediný výraznější faktor, kterým se oba nástroje ještě odlišovaly – na mém Customu natahuji Ernie Ball 010 – 052, na CE byly levné standardní devítky. Nicméně vliv strun považuji za minimální a i tak se ho snažím od svého výsledného dojmu odečíst.

Co se týče čistého zvuku – tam je podle mě rozdíl znatelnější. CE díky šroubovanému javorovému krku získá docel značný twang a takový nádech „stratovosti“. Zní jasněji a barevněji. Custom je temnější, hutnější, možná trochu monotónnější. Po odložení trsátka, tedy při hraní prsty, se mi zvuk CE líbil mnohem víc. Ta barevnost a feeling javorového krku je opravdu poznat. Sečteno a podtrženo – musím přiznat, že zvuk CE se mi na čistém kanále líbil o něco víc než zvuk Customu.

Přejdeme-li na zkreslený zvuk, řekl bych, že se rozdíly trochu setřou. Ale pořád jsou slyšet – CE zní agresivněji. Zde se mi ale víc líbil uhlazenější zvuk Customu – to pro mě celkově převážilo váhy na stranu Customu.

Ve výsledku vlastně moc neumím říct, proč u mě vyhrál Custom (není to tím, že je „můj“ – klidně jsem ho mohl prodat a nechat si, respektive koupit si tu CE, na čemž bych ještě výrazně vydělal), ale zvukově má něco, co CE ne. Možná to je pro mě lépe znějící sólový tón, možná to je na mě přílišná ukřičenost a agresivita CE. Optimální by pro mě byla kytara s čistým zvukem CE a zkresleným zvukem Customu, ale to bohužel není možné…

Shrnutí – rozdíly ve zvuku mezi CE a Custom jsou. Rozhodně ale ne kvalitativní, oba zvuky jsou stejně dobré – průběh tónu je vyrovnaný, sustain cca stejně dlouhý atd. Rozdíl je v charakteru. Pokud je pro vás důležitější čistý zvuk, měli byste tento rozdíl asi řešit víc, a je dost možné, že vám víc sedne CE. Pokud jde o zkreslený tón, je CE sice agresivnější (což taky může mnohým vyhovovat), ale u výsledného zvuku bude hrozně moc záležet na aparátu a jeho nastavení.

Důležité je ale to, že za příplatek nějakých 10 nebo možná i více tisíc nedostanete výrazně kvalitnější kytaru, úroveň obou sérií je srovnatelná.
"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008

Odpovědět

Zpět na „Recenze Vaší výbavy“