hlavně tím, že v tehdejších písničkách byla duše, a da se do nich improvizovat a jsou to prostě písně které něco říkají (nejenom textově, ale i tou hudbou)
kdežto 90% dnešních písní se řadí do mainstreamu, a z nich tak 70% zní tak nějak stejně, zbytečně čistě, zbytečně moc přesně jestli víte jak to myslím. v bicích není život, a jen takové laciné "bum-čvách", basa je furt dokola "walking bass" proste drzeni osmin na jednom tonu, kytara je slozena ze 4rech poweru které jsou jen tak bez nápadu rozházené. a celé je to podtržené zpěvavým textem.
neříkám že jsou takové všechny kapely, díky bohu za redhoty, mansona, muse, a třeba dream theatre. a i hraní jednoduchých písní bych pochopil, ale někde mě chybí taková ta jiskra v hudbě, ta při které mě skáče husí kůže jen jak to slyším. ale z minulých časů se nám těch mazaných písní dochovalo prostě víc...... osobně si ted nedokazu predstavit píseň, slozenou v posledních letech. která se bude zpívat za 20 let, za 30, za 40.......
trochu OT: a nejvíc nenávidím takové kecy jaké má třeba náš basák, že nenávidí staré debilní sra*cky, ze to nejde poslouchat, ze treba metalica se poslouchá jen kvuli nothing else matters, že zeppelini sou stupidní kapela a všichni co je poslouchají je poslouchají jenom protože kdysi složili pár dobrých písniček......
edit: tak jsem byl poucen o tom co to walking bass je

omlouvam se ze jsem to spatne specifikoval, ale vim

neznalost neomlouva
