Yamaha FG410-12A (akustická dvanáctistrunná kytara)

Místo pro recenze Vaší výbavy
Odpovědět
Uživatelský avatar
Nero
Rádce
Příspěvky: 29517
Registrován: 15.07.2007 13:21
last.fm: http://www.last.fm/user/Nero1
Bydliště: Brno

Yamaha FG410-12A (akustická dvanáctistrunná kytara)

Příspěvek od Nero » 9.08.2011 21:10

Model: Yamaha FG410-12A
Foto:
Obrázek
Pořízeno: rok 1990, cena okolo 13 000,- Kčs
Testováno na: -

Základní charakteristika
FG410-12A je akustická dvanáctistrunka, kterou Yamaha vyráběla v letech 1989 až 1995 na Taiwanu. Dnes se k ní už těžko dohledává jakékoli info, nicméně podle identifikátoru Yamahy jsou specifikace následující:

• Akustická dvanáctistrunná kytara
• Typ těla: Dreadnought
• Horní deska: smrk
• Luby a zadní deska: nato
• Krk: nato
• Hmatník a kobylka: bubinga
• Počet pražců: 21

Bohužel se nepodařilo zjistit přesně, jestli je přední deska masiv nebo vrstvená, nicméně když nikde nic nepsali, předpokládám, že jde spíš o překližku. (I když podle zvuku bych to nepoznal.) Dost mě překvapilo, že hmatník a kobylka jsou z bubingy, ale tak budu tomu věřit (pocitově ani vizuálně bych nepoznal, že nejde o palisandr).

Zpracování (+ pohodlnost hraní)
Kytara je zpracována dobře. Pražce jsou správně osazeny, dobře začištěny, pokud se o hmatník člověk stará (Fast Fret), tak je příjemný. Krk je standardní „déčko“, na dvanáctku relativně tenčí, takže se s ním člověk nijak nemusí prát. Ani po 20 letech s ní nejsou žádné komplikace, nikde se nic nerozlepuje, neodlupuje nebo jakkoli jinak nekazí. Ladící mechaniky šlapou parádně, kytara ladí, jak má.

Nástroj měl jediný problém, a to špatně udělaný sedlový pražec. Projevovalo se to tím, že struny H zkrátka neladily v polohách. Vyřešilo se to tím, že si kytaru vzal jeden houslařský mistr a na zakázku udělal palisandrový sedlový pražec s kompenzací. Od té doby kytara ladí zcela přesně.

Asi 4 roky zpět měla „menší“ nehodu, když spadla bokem na zem, čehož následek bylo ulomení hlavice od krku. Cestovala pak do rukou pánů Kobrleho a Stehna, kterým se podařilo ji dát dokupy. Dokonce mi přijde, že pak začal hrát trochu lépe, malinko jasněji. Od té doby ale na ni natahuju desítky, nechci ten krk moc přetěžovat.

Zvuk
Základ zvuku je vcelku standardní – dreadnought ze smrku a nata (náhražka mahagonu) je opravdu „klasika“ a každý si ho umí představit. Vlastně až teď v souvislosti s psaním recenze jsem zjistil, že přední deska asi není masivní, což mě dost překvapilo, protože se zvukově kvalitou nijak výrazně neztrácela oproti Seagullu S12+, který také máme doma (charakter zvuku je pochopitelně jiný kvůli odlišným dřevům). Horší zvuk jsem spíš přičítal jejímu věku ve spojení s tím, že se o ni jednu dobu nikdo tolik nestaral. Celkově ten rozdíl není o moc výraznější než na úrovni „starší použité vs. nové nacinkané struny“, projevuje se to hlavně na bohatosti a „šířce“ tónu.

Ve srovnání s PF20, což je sice levný, ale přece jen polomasivní dreadnought, Yamaha kvalitativně neztrácí. Když ji srovnám s dnešní Yamahou FG720S-12, která je taky polomasivní, tak ta sice má oproti mé 410 tón možná malinko bohatší na vyšší harmonické, ale znovu ten rozdíl není nijak diametrální. Podle mě to jsou nástroje v klidu srovnatelné a vybíral bych na základě srovnání konkrétních kusů.

Pokud jde o barvu tónu samotnou, tak je zaměřená spíš na oblast nižších středů. Basy asi nejsou natolik pevné, jako u kvalitnějších nástrojů, ale i tak zní dobře. Docela zajímavé je to, jak výrazně FG reaguje na kvalitu strun – v tom je totiž opravdu vybíravá a pokud se natáhnou nějaké horší struny, tak zní ve výškách dost plechově. Nejvíc se mi na ní osvědčily Martin Phosphor Bronze 80/20, s kterými cinká tak akorát. PF nebo Seagull tak velké rozdíly u různých strun neprojevují.

Spolehlivost
Tady zopakuju 3 věci, které jsem zmínil dříve – 1) špatně udělaný nultý pražec (vyměněn a vše ladí, jak má), 2) nehodou zlomená hlava (přilepená, drží a snad i zlepšila zvuk) a hlavně 3) i po 20 letech kytara hraje, ladí a drží, jak má. Tomu říkám spolehlivost...

Shrnutí
Shrnul bych to tak, že Yamaha FG410-12A je nadstandardně kvalitní překližková kytara, která ale pochopitelně v dnešní době ztrácí v konkurenci dostupných polomasivních nástrojů. To nic nemění na tom, že hraje dobře a že lidí z Yamahy udělali při její výrobě velmi slušnou práci. Rozhodně bych se jí nezbavoval... Dnes dám pochopitelně přednost Seagullu, který hraje lépe a pro mně je barvou zajímavěji, ale nebýt zlomeného krku, nebyl by důvod jinou dvanáctku kupovat – Yamaha je dobrá.

Kdyby mi nástroj ukradli, koupil bych si ho znovu?
To je pochopitelně technicky nemožné. A i kdyby bylo, tak bych to neudělal, protože nabídka je mnohem lepší než jaká (prý) byla v roce 1990, kdy takhle Yamaha byla (prý) jediná dostupná kvalitně hrající dvanáctistrunka.

Ale dnešní Yamahy FG jistě stojí za zváženou a poměrně dost se mi líbí. Nicméně v době, kdy byla Yamaha v kómatu kvůli zlomenému krku a nebylo jasné, jestli se ji povede resuscitovat, koupili jsme na její místo zmíněný Seagull S12+ a i dnes bych asi udělal stejnou volbu.
"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."

PetrPeter 1975 - 2008

Odpovědět

Zpět na „Recenze Vaší výbavy“