_________________
Interpret: Birds of Tokyo
Název alba: Universes
Rok: 2008
Label: bez labelu / distribuce MGM
Tracklist:
1. Uno – 0:53
2. Broken Bones – 3:46
3. Wild Eyed Boy – 2:59
4. Silhouettic – 3:24
5. Head in My Hands – 4:12
6. White Witch – 3:18
7. An Ode to Death – 2:56
8. Armour for Liars – 4:14
9. The Bakers Son – 6:19
10. Train Wrecks – 4:59
11. Medicine – 3:25
Line-up:
Ian Kenny – vokály
Adam Spark – kytara
Anthonny Jackson – baskytara
Adam Weston – bicí
Birds of Tokyo
Birds of Tokyo je, nehledě na název, rocková kapela z australkého Perthu, která vznikla roku 2004 a ve své domovině podle umístění v žebříčcích patří mezi jedny z nejznámnějších kapel. Zajímavostí je, že frontman Ian Kenny zpívá i v neméně úspěšné australské kapele Karnivool. Doposud vydali tři desky, jejich debutem byla deska Day One (2007), které následovaly právě Universes (2008) a poměrně čerstvé eponymní album Birds of Tokyo (2010).
Universes
Hned skladba Broken Bones to docela rozjíždí, takže jí předchází krátké intro pro posluchačovu aklimatizaci. Broken Bones má značný hitový potenciál, a možná i proto byla zpracována do videoklipu společně s čtvrtým trackem, tedy Silhouettic, který s Broken Bones sdílí energické kytary, naléhavý zpěv, příjemně šlapající bicí a basu a skvělou atmosféru. Zejména Silhouettic je pro mě opravdu “pecka”. Mezi tyto dvě skladby je na albu ještě vklíněn Wild Eyed Boy – neméně “hravý” a posluchačsky vděčný track.
Pokud se vám předchozí skladby nevryjí do hlavy, tak vězte, že Head in My Hands se o to spolehlivě podaří. I těm, co nesledují texty, doporučuji se do něj tentokráte zaposlouchat
Do druhé půlky se Universes přehoupnou během White Witch, která až rock`n`rollovou energičnost spojuje s moderním zvukem.Zpočátku mě druhá půlka Universes tolik nebavila, pravděpodobně kvůli tomu, že první část je plná podle mě velmi podařených skladeb a má trochu jiné vyznění. Časem jsem se ale vposlouchal i do tracků od sedmičky dále – do tak trochu “pochodové” An Ode to Death, lehce pesimistické Armour for Liars (která je pro mě hudebně i textově nejlepší skladbou z druhé půlky Universes) či klidné, ale velmi působivé Train Wrecks. The Bakers Son pro mě ale pořád zůstává skladbou poněkud zbytečně dlouhou a závěrečné Medicine sice není vůbec špatné, ale tak nějak mi mezi ostatní skladby Universes nesedí.
Co na to říct…
Universes je prostě album plné neuvěřitelně energické a velmi zábavné muziky, která pro mě patří mezi to nejlepší, co se v první dekádě 21. století v rockové hudbě objevilo (a co jsem měl možnost slyšet). Nemůžu jinak než doporučit!
Ukázky
Head in My Hands na YT bohužel není – ale nemůžu vás o ni ochudit…