_____________
Interpret: The Smiths
Název alba: The Smiths

Label: Rough Trade
Rok: 1984
1. "Reel Around the Fountain" – 5:58
2. "You've Got Everything Now" – 3:59
3. "Miserable Lie" – 4:29
4. "Pretty Girls Make Graves" – 3:42
5. "The Hand That Rocks the Cradle" – 4:38
6. "This Charming Man" – 2:43
7. "Still Ill" – 3:23
8. "Hand in Glove" – 3:25
9. "What Difference Does It Make?" – 3:51
10. "I Don't Owe You Anything" – 4:05
11. "Suffer Little Children" – 5:28
* Morrissey – vocals
* Johnny Marr – guitars, harmonica
* Andy Rourke – bass guitar
* Mike Joyce – drums
* Annalisa Jablonska – vocals ("Pretty Girls Make Graves", "Suffer Little Children")
* Paul Carrack – keyboards
* John Porter – producer, remixer ("Hand in Glove")
* The Smiths – producers ("Hand in Glove")
* Phil Bush, Neill King – engineers
Spousta posluchačů žije v takovém nepěkném bludu, že 80. léta byla doba podivného disca a natupírovaých metalistů. Ano, jistě by se takové skupiny našly, ale že by byla tato dekáda chudá na dobrou muziku je po hříchu idea zcela špatná. Dnes se proto mrknem přímo doprostřed této doby na debutový počin jedné z těch hodně zajímavých kapel historie populární hudby - The Smiths.
The Smiths jsou jednou z nejpopulárnějších britských kapel a jestli je nějaký reunion nechutně žádaný, tak je to právě jejich. A hnedle první deska dokazuje proč. Smiths jsou totiž velice nebezpečná hudba u které vám možná nějaký ten čas bude trvat, než vám zaleze pod kůži, pak už se jí ale nikdy nezbavíte.
Pár důvodů pro to.
Smiths mají ve své sestavě jednu z nejlepších autorských dvojic, která kdy vylezla na pódia. Spojení lkajícího zpěváka Morriseye a kytaristy Johnny Marra bylo jedno z těch osudových. Tihle hoši rozhodně ví jak napsat dobrý song. A právě díky nim získávají Smiths i svůj charakteristický zvuk.
Morriseyho hlas je podivný, lavíruje mezi nářkem mutujícího kluka a sentimentálním barovým zpěvákem. Možná vám bude chvilku trvat, než mu přijdete na chuť, ale brzy budete mít pocit, že jiný hlas tam ani nepatří. Naopak Marrova kytara je neuvěřitelně hravá záležitost, spousty rozložených akordů, spousty drobných vyhrávek. A muzika dostává neuvěřitelnou šiři. Jestli je pro mě někdo mistr doprovodné kytary tak je to právě on. A celý zvuk? Velice zvláštní, místy vykazující post-punkovou chmuru, místy naopak vykoukne hospavý rytmus, který vás nutí podupávat kopýtky. Skladby mají neuvěřitelnou atmosféru a budí dojem velice složitých organismus, ačkoli v jádru jsou to prosté obyčejné kytarové písničky.
Debut The Smiths není za až tak hitová deska, že bych něco vyšvihl jako jasný singl. Každý song má svoje charisma. Já osobně preferuji drogovku You've Got Everything Now s naprosto famózním textem a grandiozně vystavěným refrénem. Nebo natlakovaná Still Ill, to je rytmus, kterému se těžko uhýbá.
Každopádně, jestli chcete kapelu na celý život vyberte si The Smiths, není na první poslech, ale takové jsou ty nejlepší. Tohle je skvělá písničkařina v skělých aranžích, s neobyčejným zvukem a feelingem. Ale není to jasná hitová deska, opravdové megahity přišly na deskách dalších. Ale tohle skupina 11 songů si těch 85% rozhodně zaslouží. Pro fandy The Cure a britpopu naprosto povinné.