Jakym zpusobem si udrzujete takovy zakladni repertoar pisnicek pro hrani nekde u ohne, v hospode, s prateli apod?
Ja se horko tezko neco naucim, ale kdyz to potom nehraju 2-3 tydny, protoze se treba ucim dalsi songy, tak zjistuji, ze si to nepamatuji. Skladby s par akordama a jednoduchym rytmem si celkem rychle osvezim, ale nejake vybrnkavacky mi zaberou i pul hodiny, nez se rovzpomenu, nebo taky vubec
Snazite se treba hrat vsechno, co znate, aspon jednou tydne, abyte nic nezapomneli? Nebo jak to udelat, ze sednu a hraju jednu pisnicku za druhou, bez trapneho "sakra, tady se ma hrat asi C, hmm, tak ne, asi G..."
Možná tu budou i jiné rady, ale moje je trénovat uši, trénovat uši, trénovat uši. Když pak písničku znáš (slyšíš v hlavě), tak víš, jaký akord přijde (stejně tak jednoduché vyhrávky). U mě to "přišlo samo", když jsem před sto lety z kazeťáku naposlouchával Kryla a podobně a s hrůzou zjišťoval, co je ve zpěvnících za kraviny.
Ucho musí poznat, když zahraješ čtvrtý stupeň, pátý stupeň, apod. Pak nepotřebuješ žádné "noty". Mně v tom mimochodem pomohl Dobeš (před devadesáti lety), protože ten celkem dělá basovou linku a já jsem pak už podle toho, kam jde bas, slyšel, jaké to je harmonie.
Snad jsem víc pomohl, než zamlžil. Učit se zpaměti, že Stánky jsou C F C Fmi je podle mě blbost.
Tak já ještě přidám - trénovat ruce, trénovat ruce, trénovat ruce. tzn. hrát, hrát, hrát....
Když jakýkoliv repertoár zahraješ 4x za rok, tak si nic nezapamtuješ. Když to samé zahraješ 4x týdně (i víc), tak za čas pojedeš z hlavy vše...
Je to tak, člověk musí cvičit ucho, mít najeté nejběžnější harmonické spoje a cvičit ruce, tedy pravidelný dril. Nejdřív je potřeba slyšet, že se mění akord. To je první krok. A potom slyšet ten rozdíl a vědět, který akord tam bude; beztak se vždycky v té písničce vybírá tak ze dvou nebo ze 3 možností. Málokterá je složitější. Navíc v těch složitějších si člověk tu výjimku snadno zapamatuje. Ale úplně nejdůležitější ze všeho je umět ty písničky zazpívat, znát všechna slova a znát přesně a správně melodii. To je totiž největší bolest takového hraní, že člověk vždycky zastaví a tápe, ucho mu nepomůže, když nezná pořádně melodii a lidi se pořád v tom zpěvu zastavují, když ten s kytarou ví houbeles, která je sloka a co se tam zrovna zpívá. Člověk, který umí 3 akordy a z toho dva špatně, ale zná všechny písničky nazpaměť s melodií i slovy, bude vždycky králem společnosti a každému je úplně putna, že akordy jsou špatně. Kdežto někdo, kdo umí zahrát všechno, ale slova a melodie zná jen cca, bude bez takového pomocníka jen šmudla do počtu. Poctivě přiznávám, že sice nemám problém z těch obyčejných písniček zahrát podle sluchu tak nějak všechno, ale slova si nepamatuju vůbec u ničeho a dokonce slova u písniček vůbec neposlouchám. V naprosté většině případů nemám ani tušení, o čem ty písničky jsou. A tak chodím důsledně všude bez kytary. Přesně proto, že ty písničky pořádně neumím. Když je úplně nejhůř a někdo na tom vyloženě trvá, že mám taky zahrát, půjčím si od synka ukulele. Zahraju 3 nebo 4 písničky, kde ty slova dohromady dám, a pak ať zas hraje někdo jinej.
No to me pobavilo, myslel jsem, ze jenom ja gubec nesleduju text, nevim, kolik je slok nebo kdy je refren.... dokonce jsem si rikal, jestli to neurazi zpevacku, ze zase nevim, po ktere sloce mam solo... Na komentare "tohle chci hrat, to ma krasny hluboky text", jen tupe pokyvuji...
Tak vítej v klubu! Pro mě jsou ta slova obvykle jen zvuky. Tu a tam z toho shluků vystupují jednotlivá slova či sousloví, která mi jakýsi smysl dávají, která ale často vnímám jen zkomoleně a představují tak pro mne jediné textové sdělení dané písně.
Tam už to nevnímám vůbec. Krom toho kdykoli jsem zkusil poslouchat, o čem se v angličtině doopravdy zpívá, byly to takový kraviny, že jsem se radši vrátil ke své textové hluchotě. Taky by mě zajímalo, kolik nás takových je. Kdysi jsme v kapele hráli takovou krásnou písničku s textem hebrejštině. Vymyslel jsem celou aranž a náladu té písničky, protože na mě působila tak tajemně a vznešeně, pak mi ale šéfová řekla, o čem to bylo a já jsem zjistil, že je to jenom pořadí jídel, jak se dávají na Pesach k večeři. Úplně mi to zbourala a už jsem u toho pokaždý myslel jenom na cinkání talířů a žvýkání těch jídel, která nejsou k jídlu. Lepší je nerozumět. Krom toho jsem zjistil ještě jednu věc: totálně vypínám vnímání textu, kdykoli k tomu zpěvu hraje víc než jediný doprovodný nástroj. Natož bicí. Písničkáře s kytarou dokážu vnímat, jakmile mu do toho hraje ale ještě někdo druhej třeba jenom vyhrávky v pauzách, je po textu.
Zajimava deformace! Ta hebrejstina je vtipna, ale mohli ti nakukat cokoli
Ja jsem mel pomerne dlouhe obdobi, kdy jsem hltal kvanta vazne hudby. Zpev me tam nikdy nebavil a opera uz vubec (te navic neni rozumet, ani kdyz se snazis). A to je pro radu lidi opera vlastne vrcholnym zanrem.
Kdysi davno byla na CT soutez venujici se vazne hudbe. Dost jsem se tesil a veril jsem si. Nakonec byla z 95 % o opere. Uplne jsem pohorel a otravilo me to
Omlouvam se autorovi vlakna
s tou hebrejštinou dobrý to je jak mít vytetovanou čínskou polívku na prdeli
Já si svůj repertoár udrzuju tak, že hraju jenom svoje věci ... jinak mám k sobě vždy zpěvačku, která ten lidovej repertoár udržuje za mě a já jenom hraju, neb jsem nezpěvák.
Tak pánové Matěji a Himself, potešili Ste ma moc. S tými textami to teda není až tak divné, ako som si ešte dodnes myslel, no našťastie Pre tázajuceho: cvičiť hlavu, uši a ruky
Pre tázajuceho: cvičiť hlavu, uši a ruky 