Hudební fórum

timy1123: Pekny zvuk, hranie tiez v pohode.

Dík.... zvuk je ze starý rp7 ... tahám to na prasáka z výstupu na sluchátka a rovnou do pc...
vím že je to špatně.....ale zní to tak nejlíp....

timy1123 píše:Dík.... zvuk je ze starý rp7 ... tahám to na prasáka z výstupu na sluchátka a rovnou do pc...
vím že je to špatně.....ale zní to tak nejlíp....

Jó, copak starý RPéčka, u nich se ještě dal použít zkreslený zvuk, sám mám RP-1 a a je skoro stejně fousatá jako já Takže přidávám svou verzi toho blues, jasně že by na tom bylo co vylepšovat (přehmaty, nedomáčklý tóny...), ale to bych nepostnul nikdy nic. Nahráno pomocí Cort M600 -> VST plugin SimulAnalog JCM 900. Toť vše. http://soundcloud.com/kelley-3/blues-backing-g-jam

hned ten ůvodní lick ...a jak ho tam několikrát opakuješ 1:25, 3:08, 4:30 ....to je výbornej nápad
mě se to moc líbí... když někdo dokáže vymyslet jednoduchej melodickej prvek kterej se pak nese celou skladbou ..a když ho dokáže zahrát tak aby to znělo přirozeně a nepůsobilo to nijak násilně...
jako že to tam prostě přesně sedne a není ho tam ani moc ani málo...
a ten sjezd 0:44 ..nebo ta část 2:28 .. to mě baví super fakt moct líbit se..
zní to celý tak lehce nenuceně.. kurnik to bych chtěl taky umět ...já dycky když se pokoušim o něco bluesovýho
vznikne z toho spíš taková pseudorocková onanie... a když je to pak moc dlouhý tak už pak ani nevím co tam vlastně mám ještě hrát...

Ó, to zní jako pochvala Nojo, až budeš hrát 33 let na kytaru (jsem si to musel normálně spočítat na kalkulačce ) a z toho posledních 11 let v bluesovejch kapelách, tak ti to půjde taky... Ty to hraješ taky dobře, techniku máš snad i lepší než já, ale furt je to hardrock, to máš recht. Ale proti hardrocku nic nemám, vyrostl jsem na něm a poslouchám ho furt.
Sjezd 0:44 je jen dórská stupnice, nic víc (šlohnul jsem to v podstatě Satrianimu z "Crying" ) a ve 2:28 to ani není sólo, to je vlastně jen doprovod jazzovými akordy. (xx232x (xx121x), xx3333 (xx2222), xx5555, (xx5666) a zpět),
Moc jsem nad tím nepřemýšlel, ale snažil jsem se uvažovat asi takhle: na prstovou ekvilibristiku jednak nemám a druhak by to byla nuda. Tak tam prdnu nějaký jednoduchý melodický motiv a občas ho zopakuju. A něco zajímavějšího než jen pentatoniku. A mezi tím to vyplním omáčkou a budu si honit triko jak umím různý mody (a jak pak je slyšet že je neumím, při těch přehmatech ). A pauzy taky hrajou...

No to já vyrost na starejch roling stones, wishbone ash, ten years after, canned heat, the gun, passportech, Hendrixovi, black sabath, zepelínech, pink floyd, the cure... depešácích a 2unlimited ... a český ty ani nebudu vyjmenovávat .....
A když vezmu až už opravdový hraní ... to bude už skoro 16 let po kapelách nekapelách ...
Ale fakt že je to většinou spíš rock... bo v případě jakoby revivalů všelijakej bigbeat ...

Já vyrostl zase spíš na Beatles a Queen, klasickej hardrock jsem začal poslouchat až později A blues vlastně až v tomhle tisícíletí

Ahoj, přidávám svůj pokus po roce a půl hraní. Mám tam chyby a nedostatky, ale prostě sem chci něco dát.
Použil jsem znova timyho jamtrack, protože se mi hrozně líbil, tak to snad neva.

http://soundcloud.com/invisiblewho/first-jam-3/s-LVhXQ

Budu rád když mi řeknete na čem zapracovat. Myslím na způsob co by se hodilo, co ne, technických chyb jsem si vědom

No jestli můžu...tak podle mě ...nechal bych zatím stranou veškerý snahy o rychlost.... (to časem přijde samo)
a věnoval bych se především orientaci po hmatníku a tvorbě základní jednoduchý melodie...
Rozuměj jako co nejvíc si zažít nějaký ty svoje cestičky (boxy pentatoniky, nějaký stupnice) prostě aby ses moh pohybovat po krku s větším klidem.... a moh se věnovat tvorbě melodie....a nějaký tý stavbě a následně pak řešit techniku a postupovat dál....
Z nahrávky mi přijde že to nemá moc hlavu a patu... že to tam prostě jen tak sázíš a neposloucháš co hraješ..... a působí to na mě jako že ani nevíš co do toho vlastně chceš hrát....
Zkus si pro začátek hrát třeba zpěvový linky ...třeba podle rádiá prostě hraj to co zpívá zpěvák-čka.......na stylu vůbec nezáleží....
a zkoušej to i sám ...představ si (nebo zazpívej ..to je fuk) nějakou melodii a zkus jí následně zahrát....
Ideální stav je když si melodii dokážeš zpívat a hrát současně.....(ale to je asi sen všech..co si hlava usmyslí ruce zároveň hrajou)
Prostě je potřeba získat klid na hmatníku abys moh začít hrát co ty chceš a pak můžeš pilovat i tu techniku....

timy1123 píše:No jestli můžu...tak podle mě ...nechal bych zatím stranou veškerý snahy o rychlost.... (to časem přijde samo)
a věnoval bych se především orientaci po hmatníku a tvorbě základní jednoduchý melodie...
Rozuměj jako co nejvíc si zažít nějaký ty svoje cestičky (boxy pentatoniky, nějaký stupnice) prostě aby ses moh pohybovat po krku s větším klidem.... a moh se věnovat tvorbě melodie....a nějaký tý stavbě a následně pak řešit techniku a postupovat dál....
Z nahrávky mi přijde že to nemá moc hlavu a patu... že to tam prostě jen tak sázíš a neposloucháš co hraješ..... a působí to na mě jako že ani nevíš co do toho vlastně chceš hrát....
Zkus si pro začátek hrát třeba zpěvový linky ...třeba podle rádiá prostě hraj to co zpívá zpěvák-čka.......na stylu vůbec nezáleží....
a zkoušej to i sám ...představ si (nebo zazpívej ..to je fuk) nějakou melodii a zkus jí následně zahrát....
Ideální stav je když si melodii dokážeš zpívat a hrát současně.....(ale to je asi sen všech..co si hlava usmyslí ruce zároveň hrajou)
Prostě je potřeba získat klid na hmatníku abys moh začít hrát co ty chceš a pak můžeš pilovat i tu techniku....

Díky, mám z toho podobnej pocit.

.

Uši, teorie a hraní. Musíš zkoušet a poslouchat.
Když se naučíš jiné stupnice, než je pentatonika (dur a moll stačí, máš církevní mody, což jsou ty samé stupnice, akorát hrané od jiného tónu).
Jestli si vystačíš s tupoňsky nadrcenou pentatonikou, je to pak už na tobě, mne by to například nebavilo. A tebe to po nějaké době asi taky přestane bavit, záleží asi taktéž na tom, jak moc se chceš posouvat dále a jak rychle se učíš.

Edit: Taky záleží na hudbě, jakou posloucháš.

.

BiGSh0cK píše:dur a mol stupnice taky umim, občas když hraju pomalu tak tam něco co nepatří do pentatoniky šoupnu, když se mi to tam líbí, ale jinak se většinou držim tý pentatoniky (ještě jí občas posunu o oktávu výš)...ty církevní stupnice pořád nějak nemůžu pochopit, např. C dórská začíná od D ale má tóny jako C, to chápu, ale jak je to využitelné v improvizaci?...v improvizaci přeci nehraju jenom stupnice od začátku do konce, ale tóny z tý stupnice, takže nakonec hraju vlastně tóny z Cdur...jaký je v tom teda potom rozdíl, když využívám třeba dórskou, ale přitom se pohybuju na těch samých tónech jako bych hrál jónskou?

Rozdíl je v tom, že normálně bys tam ty tóny nehrál, protože jsi v jiný tónině.

.

Já to mám uši, pentatonika, hraní....... a postupem času se tam připletlo i pár tonů okolo .....
a z teorie pár not a jednu stupnici ..která se vlastně posouvá podle tonu kterým má začít.....
popřípadě se v ní něco vynechá bo přidá..
takže mám vlastně smíchanou základní stupnici s boxíkama pentatoniky a v tom se nějak pochybuju ...


O víkendu jsem se zkusil pochybovat s druhým solem z comfortably numb z pulse...
do tohodle backu....
no a dohrál jsem to zhruba do půlky, tam sem se samozřejmě ztratil takže sem pokračoval do druhý stopy dál od toho místa a s odřenejma ušima sem to už dopidlikal... a pak jsem udělal šmik šmik a obě stopy v půlce spojil ....
no a výsledek posuďte zde... je to plný přehmatů a nedohmatů a jelikož na cortce paky nemaje tak mi to tam správně nehraje ....ale co je to jen takovej večerní jam...

.

Jako lék doporučuju vyzkoušet nějaký "exotický" stupnice, nebo třeba naposlouchat pro tebe "novej" styl hudby..

.

BiGSh0cK píše:tak mě napadá, jestli ta improvizace a celkově kreativita člověka není jenom různé kombinování a vylepšování toho co už zná, a ne vytváření úplně od nuly. Když se pokusím složit nějakou melodii, později si uvědomim, že je to vlastně melodie z něčeho co už znám. Protože já moc písniček naposlouchaných nemám, moc jsem se dřív o hudbu nezajímal a hraju 13 let na klavír klasiku jenom z donucení, a donedávna jsem pomalu ani nevěděl co to je improvizace a vlastní tvorba - v tom možná bude ten problém. Nejsem moc kreativní a chtěl jsem to změnit, proto mě zaujalo toto...co si o tom myslíte vy? (sorry jestli spamuju ale zajímal by mě váš názor)

Tak je jasný že část improvizace vychází ze znalosti teorie a techniky a naučenejch postupů a jejich kombinací .....
Ale nadruhou stranu druhá část je cit a uši ... někdo toho po technický a teoretický stránce nemusí moc umět, ale může mít prostě ten cit to magický voodoo... a zaimprovizuje do skladby pár tonů který tam sednou jak p***l na hrnec a všichni z toho budou paf...
Každej kytarista je omezovanej bo vychází z toho co se naučil a tím jak to cítí .....
proto taky podle hry , tonů a svýho stylu je každej vlastně jedinečnej a někdy i dobře rozpoznatelnej ..a to je asi dobře ne?
Podle mě není pro improvizaci ani tak důležitá technika a znalost teorie ale hlavní je cit a uši...
Už jsem viděl pár kytaristů který byli super nadrcený teorií a technikou..skvěle ovládali všechny kytarový fígle a dokázali se naučit dokonale různý sola a riffy .... ale když pak došlo na obyčejnou improvizaci a možnosti se sám projevit tak to najednou nějak drhlo... tam sem fakt viděl jak ta přemíra znalostí a technik naprosto překáží ve vlastním projevu...
Proto když má někdo cit a ještě umí i techniku a dokáže obojí dát dohromady ...je to prostě paráda...
Když slyším Satrianiho, Becka, Gilmoura, Pavlíčka, atd... to si dycky říkám...má cenu se ještě pokoušet vo nějaký svoje směšný hraní....
ale jak dohrajou tak to hned přejde a přichází to ..jak to ten pacholek dělá , jak to hraje...
a žene to člověka dál zkusit učit se nový věci...

a když už člověku přijde že hraje furt dokola to samý ...
souhlasím přesně jak psal bazdesh ....hrát a poslouchat něco novýho
není nic lepšího než se poprat zdárně s něčím novým co je mi proti srsti a co neumím a nechce se mi do toho