Přidám sem svou nejnovější zkušenost.
Mandolína Harley Benton HBMA-50. Mandolínu jsem držel naposledy v ruce v létě roku 1990. Tak jsem se rozhodl, že to po letech znovu zkusím. Chtěl jsem něco levného, jenom tak na zkoušku. Proto jsem vzal tuhle. Po rozbalení, vytažení nesmyslné pěnové podložky pod kobylkou, znovu usazení kobylky a ladění jsem zjistil, že můstek pod strunami D je příliš vpředu, takže abych na těchto strunách doladil oktávu, musel jsem od strany krku pár milimetrů ubrat (přibližně na úroveň strun G/A), naštěstí tam bylo "masa" dost takže bylo jak to provést - i když je to tak tak a více už by to nešlo. Následovalo mírné snížení strun na ořechu - a mandolína hraje, ladí - a kupodivu nezní vůbec špatně.
Když ji porovnám s tou, kterou jsem kdysi měl (což byla nejlevnější "placatá Cremona), tak poměr cena/ výkon je neuvěřitelně lepší. Cremona stála tehdy 240 Kčs, což byly při mém nástupním platu tři dny práce, dnes koupíte tuhle mandolínu za 1500 Kč, což je pro mě přibližně jedna šichta (a v celkovém průměru necelá), přitom tenhle nástroj líp ladí, líp sedí v ruce - a taky výrazně líp hraje. Ortodoxní bluegrassový hráč by určitě našel spoustu chyb, ale v porovnání s tou Cremonou (která zněla - a vlastně i vypadala - jako plechovka od pražské šunky se strunami) je to fakt někde jinde.
A potěšilo mě, že jsem si i po těch letech vzpomněl na pár základních akordů (pár dalších si našel) a celkem rychle se"vrátily do ruky ", takže jsem po týdnu nepříliš intenzivní cvičení sekat doprovod - a poté, co jsem si na hmatníku "našel" stupnici G dur a poté i C dur, jsem schopen si i celkem rychle najít základní melodii.
Prostě spousta zábavy za pár korun.

A abych pravdu řekl, nic víc od toho nečekám. Ve svém věku už nemám ambice stát se špičkovým bluegrassovým hráčem, a na zablbnutí si někde s partičkou trampů to úplně stačí.