Hudební fórum

dneska jsem se dozvěděl zajímavou informaci - běžná praxe je prý taková, že žák chodí napřed dva roky do "přípravky" a až potom teprve se začne učit nějaký nástroj. To se to potom takovému žáku ladí snadno housle bez ladičky, když zná už stupnice a intervaly a má to všechno v uchu tak to už jsme doma. Asi by to chtělo vymyslet a napsat nějakou metodiku a učebnici, nejen pro děti, ale i pro dědky a fotry a to včetně zpěvníků, protože, se šlágry jako "kočka leze dírou", "pec nám spadla", nebo "vyletěla holubička" moc kamarády neoslním. Jináč teda dneska jsem se asi naučil ladit housle, resp. už vím jak na to

Neboj,přípravka ("Přípravné studium I./II.stupně") je jen administrativní termín,děti se učí to samé,jako by přišly rovnou do 1.ročníku,tedy hrají hned od začátku.

standa.t píše:, protože, se šlágry jako "kočka leze dírou", "pec nám spadla", nebo "vyletěla holubička" moc kamarády neoslním.

Kamaráde, můžu ti říct, že sice neoslníš, ale budeš hrozně rád a naroste ti sebevědomí do houslí když si konečně zahraješ nějakou (známou) melodii. Jak byli sousedi na koleji rádi, když ze škvrk skříp bzuuuum a prrrd jsem přešel na Komáři se ženili a Holka Modrooká A pak přijde týpek z druhého konce baráku,vystřihne ti Pána Prstenů a ty si připadáš jak naprostej břídil Ale je to potřeba ze začátku takovéhle písničky. A toho Lotra jsem si tam o pár měsíců později vystřih taky A navíc se blíží Vánoce, tak to si počkej rovnou na koledy

Dá se oslnit i motivem z Vltavy. Existuje i spousta předělaných árií z renesančních a barokních oper, je to odporné, ale zahraješ si. Kleine nachtmusik také potěší, těžké to není, lidé to znají. Někteří "staromilci" si mohou střihnout podivná kvarteta v pozadí Yesterday nebo Eleanor Rigby, to ovšem se zpěvem a spoluhráči. Z novější tvorby skoro vše, v podstatě všechny rockové šlágry, hlavně metalové, byly zahrány s doprovodem symfoňáku.
Dobře si zahrají ti, kterým nevadí disco, dupák, kvapík, tedy country. Tam má houslák pré.

Houslista domluven. V úterý jdou housle na prohlídku a případnou garančku.

Po prázdninách se mi také podařilo konečně někoho zastihnout v zušce. A kupodivu to byla zrovna učitelka hry na housle. Když se jí oznámil že by se jednalo o hodiny pro mě, tak jí spadla čelist a při ozámení že neumím zpívat bledla hrůzou a zděšením Ne že bych neměl sluch, ale prostě zpívat vážně neumím. Nemám na to hlas. Nicméně dostal sem kontakt na houslaře který bydlí ve vesnici vedle pomalu a pak se mám stavit po té prohlídce.

Ohledně držení těla. Nevím proč, ale částečně mi to připomíná ponos (typ střehu v šermu, až na to, že tady se nedrží střeh).

Wimmer je geniální. Luxusní video.

A pane... Jste pan? Martino 72. Neměl by jste tam něco pro absolutní začátečníky?

Ahoj všem,

před dvěma měsíci jsem vás objevila a moc chválím zakladatele a děkuji. Jsou to také dva měsíce, co jsem začala hrát. Je mi přes 30. Nejsem ale samouk. Chodím raději do zušky, jináč by mě přešla motivace. Jakmile by mi to nešlo, hned bych to zabalila a nikam se neposunula. Takže mám za sebou 8 lekcí, bolavou ruku, záda, někdy i hlavu, znepřátelenou rodinu , snad ne i sousedy.
Přečetla jsem si všechny příspěvky, něco pomohlo. Taky mám ale hned dotaz. Ne ohledně techniky, ale ohledně toho, jak jste na tom. Mám někdy dojem, že se neposouvám. Takže: Jak vám to šlo po dvou měsících? Co už jste zahráli? A jak jste na tom teď, třeba po roce? Jak často hrajete...no zajímá mě, jak jsem na tom v porovnání s ostatníma. Jestli mi to jde anebo jsem kopyto?
Když už tu jsem, taky přidám jeden zlepšovák. Hodně tu píšete o ladění a tak. Já taky nevěděla, jak naladit. Nic jsem neslyšela. Rozdíl mezi kvintou a oktávou???? bože, jako bych byla prvňák, co neumí ani písmenko. A už se mi nechtělo investovat do ladičky, i tak to stálo - oprava starých houslí a pár vylepšení, pavouk, nový smyčec, hned nové struny, jelikož jsem to neuměla dotahovat a přetrhala, kalafuna, co děti považovaly za drahokam a hned roztříštily na podlaze, kurzovné ....no znáte to. Takže k věci. Ladičku jsem si stáhla do počítače z netu. Jenže, jak tu někdo píše, tak když jsem zahrála na G struně, tak se mi tam ukazovalo kdeco, jen ne to G. Jak jsou asi ty kmitočty, tak to snímalo všechno, jen ne to, co mělo. Takže to bylo jen orientační. piáno doma nemám. Tak jsem si stáhla MuseScore. Je to jednoduchý - za 5 minut pochopitelný- program, co si tam zapíšu v notách, co chci, i nástroj si vyberu ( no dejme tomu, že trochu odpovídá realitě) a ono mi to přehraje, co chci a podle toho si ladím. Napsala jsem si tam 10x G, 10x D....atd. a jak to přehrává ten program, tak já si podle toho dokrucuju struny. Fakt super. A výborný je to, když mám nějaké cvičení v notách, tak si je tam zapíšu a pak hraju s nima. Dolaďuju si podle toho a taky udržím tempo, páč já mám hrozně uspěchanou hru a nikdy neudržím tempo. Taky si tam můžu dopsat druhý hlas a pak je to nádhera. Třeba lidovky. Zatím na 1 struně, ale zní to.
No toť pro teď vše. Hodně zdaru a napište kdyžtak, jak vám to jde a jak a kam jste se za jakou dobu posunuli. Hlavně, ať mě to nedemotivuje

ahojda,
neboj nejsi v tom sama,
máme mnoho společného a můžu ti potvrdit, že tvé obavy jsou úplně zbytečné.
Mám taky něco přes 30, taky hraju chvíli, a taky hraju na ZUŠce pod dozorem.
To, že jsme oba dva dospělí, má své výhody i nevýhody. Nevýhoda je, že už z nás nebude nikdy Itzhak Perlman, ale pokud to nevzdáme, tak budeme umět hrát tak, abychom se za to nemuseli stydět. Obrovská výhoda je, že jako dospělí chápeme teorii daleko rychleji. Takže stupnice, intervaly, akordy atd. se naučíme daleko rychleji. Hraju od září (pod dozorem) a učitelka mi řekla, že se pomalu dostávám učivem a hraním do druhého ročníku, což mne samozřejmě hřeje a motivuje daleko více. Hned na rovinu mi řekla, že než se naučím ovládat smyčec a budu schopen něco zahrát, tak minimálně rok. No a pak mi popsala, kdy se dostanu do dalších poloh, kdy budu dělat to a ono, ... mno, ... vycházelo to všechno na roky a tak jsem to urychleně pustil z hlavy. Nejvíce mne motivuje to, že se pokaždé na hodině dozvím něco nového a dostanu nové úkoly. Za ty tři měsíce jsem se toho dozvěděl tolik, co ne za celý jeden rok, když jsem to zkoušel sám. Ona to bere pomalu a postupně a všechno do sebe nádherně zapadá. Tento týden mi zkopírovala první jednoduchou lidovou písničku. Byl jsem tak nadšený a nadopovaný adrenalinem, že jsem nedržel tempo a hrál moc rychle Určitě to znáš (nebo teprve poznáš), vidíš poprvé noty a ještě nemáš tolik zkušenosti, abys to přehrála hned poprvé, takže držet tempo, sledovat noty a délku tahu smyčcem je napoprvé nadlidský úkon a přitom, když se podíváš na ty noty, tak je to tááák jednoduché .

Zmiňovala jsi ladičku, ... nějakou levnou si pořiď, je to jednorázová investice a když to hodíš do futrálu, tak nepotřebuješ počítač a musescore. U začátečníků je to důležité většinou když cvičí sami a ze začátku ti s naladěním pomáhají ti "zkušenější" - sladí si to s nástrojem, kterým tě budou doprovázet (druhé housle, klavír apod). Brzy budeš potřebovat metronom, víceméně jsem přemýšlel stejně jako ty, ale nakonec jsem zjistil, že mít fyzicky metronom je lepší, než být závislý na počítači. Víceméně jsem díky tomu, že jsem na ZUŠce, odboural PC úplně a metronom mám na mobilu, je tam velmi rychlé nastavení.
Zde jen rychle odbočím - doprovod klavírem nebo houslemi je neocenitelný, minimálně podle klavíru se ti právě bude dařit držet tempo a je to o dost jednodušší a líbivější než metronom.

Mám tolik materiálu od své učitelky, že to bohatě stačí, již nepotřebuji musescore. Důvod proč tady tak moc často nepíšou nováčci, tak je jednoduchý. Jednoduše mají tolik starostí sami se sebou, že radši "drží hubu a šmidlá", aby se někam dostali, protože ví, že ještě dlouho bude trvat, než zahrajou něco pořádného a znalého. Schválně si zkus si někdy zajít na žákovský koncert na ZUŠce. Velmi rychle poznáš, jak obrovský rozdíl je, když hraje žačka 2.ročníku na klavír a když hraje žák-yně 4.ročníku na housle. Klavíristka zahraje daleko líp a chyby nejsou tak znát, než u houslisty ze 4.-ého ročníku. Tohle mne utvrdilo, že housle jsou opravdu náročné a vyžadují čas, než se naučíš zahrát něco, co bude poslouchatelné a líbivé.

Chce to trpělivost a tvrdohlavost. Neustálé opakování a pravidelnost hraní je více než důležité. Pokud něco nezvládáš, zpomal, klidně na polovinu obvyklé rychlosti. U hraní dělej přestávky a to poměrně často. Nějaký ten měsíc to trvá, než si ruce zvyknou. A hlavně nezapomeň na soustředění. Nejvíce se člověk soustředí při první půlhodině. Ale i tu půl hodinu rozděl na mnoho přestávek. Podle mých zkušeností je to mnohem efektivnější. Po hodině a půl už přesávám vnímat špatné/dobré a není dobré pokračovat i když nálada by byla ... ale zítra je přece taky den. Zkušenější houslisté (např. konzervatoře) už zvládají mnohem dýl, ale pamatuj, že my jsme pořád začátečníci.

Jinak ohledně kalafuny - stárne, měnit průběžně něco mezi 0,5-1 rokem, struny se ohrají, trvanlivost také něco mezi 0,5-1 rokem, žíně na smyčci taky odcházejí, opět něco mezi 0,5-1 rokem. Všechno jsou to časy pro začátečníka. Oba to nedokážeme úplně přesně odhadnout, na tohle se budeš muset poptat svého učitele, stejně jako já. Většinou to záleží na tom, jak často cvičíš. U mne ty časy cca vycházejí a cvičím cca 1-2h denně, 6 dní v týdnu.

Už to je moc dlouhý, příště pisnu zase o něčem jiném

K těm strunám - měl jsem jednoho kolegu, který velmi nerad měnil struny. Éčko mu praskalo, G a D se mu začalo odmotávat, průběžně prostě G,D,a E měnil, ale áčko pořád drželo. Když nakonec po cca 10 letech prasklo (u kuličky), doslova ho oplakal

Ahoj,
přečetl jsem si nové příspěvky a nemůžu zakrýt, že mi to vyvolalo úsměv na tváři. Je vidět že to probíhá u každého dost podobně. Mám již také blíže ke třicítce než k dvacítce, ale to nepovažuju za překážku na cokoliv, prostě s chutí do toho, na housle hrajou i důchodci A myslím si, že i tak můžeš za 10 let hrát velmi obstojně. Lidé jako Izthak Perlman patří mezi mistry, na takovou úroveň se nedostane každý ani kdyby hrál hned od druhého dne v porodnici Když si občas přehraju nějaké video mistrů, je to pro mě obrovská motivace a hned chci jít hrát...

Jak daleko pokročíš je různé u každého, např. podle přechozí zkušeností s hudebními nástroji, talentu... každý se učí jinak rychle, a ty rozdíly mohou být opravdu veliké, takže bych doporučoval se nesoustředit na porovnávání, zbytečně tě to demotivuje (když už nutně musíš, tak se mrkni na youtube a hledej podle slov jako violin 4 weeks, 1 month apod, ono ti to najde videa jak se lidé natáčeli ve svých začátcích). Někomu to jde líp, někomu hůř, spíš to neřeš. Jak je tu napsáno dříve - naučení časem hraní (dřít a dřít a dřít) nijak neobejdeš ani kdybys byla supertalent... Každopádně čím déle hraješ, tím se ti bude zdát že se už moc neposouváš.Je to taková iluze, v takových chvílích je třeba si říct, prostě hraju pro radost a i když nemám třeba náladu, stejně si aspoň půl hodiny zahraju, protože i když se mi nechce, tak ta půlhodina je důležitá v celkovém měřítku a přispívá ke zlepšování. Jak se říká "Practice makes perfect" .Jinak se snažím cvičit 5-6 dní týdně, většinou tak 1-2 hodiny.

Přikláním se k názoru pořídit nějakou ladičku. Jak už jsem tu někde psal obyčejná úderová ladička (vidlička) stojí kolem stokoruny, nevybije se, nezabírá místo, ladí pořád stejně pokud ji mechanicky nepoškodíš, a je vždy po ruce. Časem si zvykneš na tóny a tu kvintu odposloucháš Foukací ladičku nedoporučuji, ty levné nestojí za nic. Levné elektornické na tom budou dost obdobně. Navíc když naladíš všechny 4 struny zvlášť podle levné ladičky, můžu se ti velmi snadno stát (a taky asi stane), že ti nebudou struny ladit dohromady.

Zajímalo by mě, jak vás všechny napadlo najednou hrát na housle, jestli to byl váš odvěký sen ale z nějakého důvodu to nešlo, nebo to prostě přišlo samo, nebo to byl hec, nebo se objevil starý rodinný poklad a přišla myšlenka hrát na něj.... Já jsem třeba po houslích nikdy nějak netoužil, ale jednou jsem viděl moc pěkný koncert/klip. To se mě zalíbilo, vyhledal jsem si další skladby a housle mě naprosto dostali. Počkal jsem pár měsíců než jsem našetřil, a když mě to pořád nepřešlo, šel jsem do toho a začal otravovat život všem lidem ve svém okolí A vůbec toho nelituji

Jak to napadlo mě: Před 16lety se spolužačka rozhodla hrát na housle. Já plná nadšení s tím, že máme na půdě housle sdělila rodičům, že se to chci naučit. Hned mi housle dali k houslaři na opravu. No a pak jsme je zas uložili na půdu. Roky plynuly a vůbec jsem na ně nepomyslela. Ani na vteřinku. Letos v září se moje kamarádka přihlásila s dcerou do zuš na kytaru. Smála jsem se jí, ale líbil se mi ten nápad. V říjnu mě u rodičů najednou, jako to měl asi Newton, když mu na hlavu spadlo jablko, napadlo, že bych si ty housle mohla vzít. Byla neděle. Prostě to přišlo najednou, jako že to zkusím. Blesk z čistého nebe, prostě ta myšlenka najednou přišla a bylo jasno. Ještě ten den jsem si je odvezla, druhý den jsem volala do zušky, třetí den jsem jela k houslaři - protože housle po těch letech i smyčec opět v hrozném stavu...Dal je za dva dny do kupy, smyčec jsem musela koupit nový. Jezdila jsem z města do města, sháněla to a ono, aby to bylo co nejrychleji, houslař mi poradil, co koupit, co je lepší atd. Já vůbec netušila, co kde na houslích je, co a proč dělá. Prostě tabula rasa. No a řádně vybavena jsem čtvrtý den už měla první lekci. Chytlo mě to tak, že se večer těším na další den, že si "vrznu". Když jsem u rodičů v baráku, kde nikoho neruším, tak bez tlumítka, pořádně hraju i 3 hodiny. Ale to je výjimečně. Jsem tím úplně pohlcená. Určitě to chápete. Navíc jsem teď byla v kostele na smyčcovém kvintetu. Tak jsem si sedla tak, abych celou dobu viděla na prvního houslistu. No a pak večer do vyčerpání jela G-dur. Prostě toho Mozarta nějak jednou zmáknout musím

Ahoj,
pročetl jsem si Vaše příspěvky a tak mi dovolte, abych přidal svůj. Je mi 47 a začal jsem hrát na housle. Nesmějte se. Kdysi jsem jako kluk hrával v "Lidušce". Dostal jsem se někam k vibrátu, cvičil Ševčíka, někteří vrstevníci Maláta. Teď po X letech mi začala hrát moje desetiletá dcerka a tak pro její lepší motivaci a zábavu jsem s tím začal znovu. Koupil jsem si housle a dřu. Abych s ní držel krok. Co se týče procesu učení a dalších "vědeckých" věcí (rýpání do duše, drahé struny apod.), k tomu se velmi výstižně vyjádřil tuším kmoch 123, pokud si teď pamatuju přezdívku, tak to nebudu opakovat. Jsme v zahraničí a tak se učím "sám" - tedy s pomocí učitelky, ke které pravidelně vozím dcerku, dále mě vede otec - houslista (přes Skype). Navíc už mám základy. Držení houslí, smyčce apod. Cvičím stupnice, Ševčíka, vibráto. Po asi půl roce zahraju pomalu něco z Vivaldiho, koledy z not pro začátečníky a nějaké pěkné duety s holkou. V jiných polohách než v základní tahám kočku za ocas (dopoledne nasadím na tón v páté poloze malíčkem na G- jak tady taky čtu, během oběda stale hledám a večer potáhnu smyčcem a je to tam! ) Honím to podle sluchu, to je špatně a tak nezbývá než pomalu drilovat. Prvním prstem Twinkle Twinkle Little Star (kdo to znáte, je to velmi "náročná" melodie) na struně A a D. Na tom tady v Anglii učí malé houslisty polohy.
Housle jsem si nejdříve půjčil od paní učitelky, sériovky, moc to nehrálo, ale mně bohatě stačily. Pak, po asi 4 měsících cvičení a rozhodnutí že to půjde, jsem si housle koupil - asi 150 let staré. Ale pozor, ne kvůli mým výkonům, ale pro radost. Ale výbírali jsme s dcerkou podle zvuku asi z deseti dalších. Měli jsme na to čas – neprodávala mi je totiž prodavačka, ale houslistka. Pak jsme vyměnili asi tři podbradníky, až mi sedly. Zní nádherně. Kéž bych z nich jednou dostal alespoň 30% toho, co v nich je. Až doma po pečlivém vyčištění suchým hadříkem jsem se ujistil, že opravdu nejsou ani nikde prasklé. A asi mají duši tam, kde má být – alespoň jakýsí kolík tam je. Tož tak.
Abych to shrnul: Sám - myslím úplně sám, se nikdo na housle hrát nenaučí. Ani s pomocí YouTube. Cvičit se musí furt, jinak se ztratí i to, co se už umělo. Nejhorší je chytit špatné návyky - jak u starců (např. já), tak u dětí. Mluvíme-li o učení, máme na mysli roky. A nestane se ze mne virtuos. Ale zlepšuju se! A tak Vám všem, kdo se učíte hrát přeju spolu s krásnýma Vánocema totéž.

no tak jenom v rychlosti než usnu u klávesnice
hudební nauku jsem měl pouze na základce, od té doby jsem se čemukoliv podobnému vyhýbal obloukem.
Pak jednou z ničeho nic rána, blesk a těch x let co jsem strávil poslechem u hudby od popových písniček přes heavy metal až po klasiku přes cimbálku ... řekl jsem si jednoduše - hmm, co takhle tvořit hudbu než ji jen poslouchat? Čím víc jsem poslouchal a přemýšlel o tom, tím víc se mi líbily housle, viola, cello, ale housle byly pořád na prvním místě. No a tím to všechno začalo ... moje první experience s houslemi, začátky byly nadšenecké, ale teprve potom jsem zjistil, do čeho jsem se vrhnul. Nepravidelná výuka a kontrola mým původním lektorem si vybraly svou daň v podobě ztraceného roku a hromady zlozvyků. Netušil jsem, že i sebemenší chyba může zkazit celou písničku. Rytmus, intonace, tahy smyčcem, neustálý drill a pravidlo - čím pomaleji, tím lépe - popřely všechny mé dosavadní zvyklosti učit se stylem metoda pokus-omyl. Na nic takového jsem nebyl zvyklý. Je to úplně jiné učení než třeba u programátora (nastuduji manuál, použiji a jedu dál) ... dost mně to baví, lektorka mne motivuje a tlačí dopředu, což je úplně úžasné.
Dneska jsem s ní odehrál dvě písničky - Ej lásko, lásko a Čí to husičky. Zahrál jsem to jednou sám, potom s klavírem a potom s druhým hlasem (housle doprovod). Doprovody mne strašně motivují, krásně se to doplňuje a zní to opravdově a tvoří to opravdovou melodii byť u tak jednoduché skladby.
Tvrdohlavost a trpělivost jsou základní kameny u někoho, kdo se chce učit na housle.
No a během vánoc jsem dostal naloženo tolik úkolů, že budu mít co dělat abych to zvládnul.
Jinak jak se tu zmiňujete, tak jedu tahy smyčcem dle Ševčíka, a mám etudy dva sešity Škola houslových etud od Krůčka, což vystačí na dost dlouho.

Já se teda musím přiznat, že napřed jsem to taky chtěl zkusit doma sám, ale asi po měsíci jsem to vzdal, potřebuji nad sebou alespoň chvilku pevnou ruku, takže jsem se učil ve škole, normálně si zaplatil hodiny a pak, když už jsem byl nasměrovaný tím správným směrem jsem pokračoval sám ve zdokonalování

Zdravím,všechny houslové začátečníky i když po přečtení pár vašich odpovědí si myslím,že už jste dále.Píši proto,že mě zajímá váš názor.Jsem úplný začátečník a housle se mi moc líbí.Popravdě miluju elektrické housle ,ale samozřejmě i klasické.Mám moc rád skladby Lindsey Stirling a mým snem by bylo si zahrát něco z jejího repertoáru.Uvažoval,jsem o hraní na elektrické housle už také proto,že mohu hrát do sluchátek a nemusím obtěžovat okolí v bytě.Je mi jasný ,že na její úroveň se nikdy nedostanu ,ale základ bych se chtěl naučit.Má smysl začít rovnou na elektrické housle?

Já bych začal na klasice s "hotelovým dusítkem", pokud nechceš rušit okolí. Je to něco jako s autem - chtěl bych jednou závodit rally, mám se začít učit jezdit na autu s manuálním řazením, nebo s automatem?

Dobrý den vážení. Hraji už dva roky na kytaru a hrozně mě to baví, ale to sem nepatří. Chtěl bych se zeptat na nějaké rady co se týče houslí. Tóny houslí jsou překrásné a mě se líbí pro to jsem přemýšlel jestli se do toho pustit nebo ne. Jelikož jsem student, financí je málo tak se chci učit sám. Přemýšlel jsem o koupi pro začátek nějakých houslí z bazaru. Uvítal bych v tomto fóru pár profesionálních rad odkud začít co se týče not kolik času tomu věnovat a tak však mě doufám chápete. Dopředu vám všem děkuji za rady, které mi poskytnete. Jsem rád mezi hudebníky

Běž na topic "Učit še na housle sám".
A jinak: Buď vítán...

??

Díky za odkaz. Sloučeno.