Hudební fórum

shoooter píše:Když zahraji 1 tón, není žádný interval ani kontext!
Je to jen jeden tón. Ladění na pianu obvykle neměním.
Takže opravdu bude rozdíl mezi C a His?

Vsak vtedy tam nemoze byt His predsa. Preto tam ani nemoze byt rec o nejakom rozdieli, lebo nema byt medzi cim.

Slayertplsko píše:

shoooter píše:Když zahraji 1 tón, není žádný interval ani kontext!
Je to jen jeden tón. Ladění na pianu obvykle neměním.
Takže opravdu bude rozdíl mezi C a His?

Vsak vtedy tam nemoze byt His predsa. Preto tam ani nemoze byt rec o nejakom rozdieli, lebo nema byt medzi cim.

Na pianu nejde zahrát His?

Jojo chrouste ale Des Dur neni Des lokricka ani Des frygicka vime?

Řekl jsem v teorii. V praxi je to na pianu samozřejmě tatáž klávesa, stejně jako na kytaře tentýž pražes na téže struně.

Rozdíl mezi C a HIS je závažný v kontextu klasické harmonie a tedy klasických tónin. Pojmenování tónů částečně vyjadřuje i jejich systémovou pozici v příslušném harmonickém kontextu a následuje logiku kvintkvartového kruhu. I byť jen podle této jednoduché pomůcky snadno zjistíš, proč je v Cis dur citlivým tónem HIS, a nikoli C (tón C tam taky existuje, ale píše se jen coby součást lydického akordu, tj. o půltóm sníženého základného akordu, zde tedy c moll či C dur).

Proto taky existují dvojzvýšené a dvojsnížené tóny (v zápise dvokřížek a dvojité b) - skladatelé píšou cisis, i když bys mohl říct, že je to d, jenže z hlediska harmonického kontextu je to prostě zvýšené cis. Dejme tomu v tónině fis moll je citlivým tónem EIS, nikoli F, protože je to zvýšený 7. stupeň mollové tóniny (E).

chroustjazz píše: tvá formulace zněla přesně takto:
"Třeba v improvizaci v Des dur stupnici je C poněkud vhodnější tón než D"

když postavíš stupnici v des dur na tom konkrétním 7. stupni, pak bude ta stupnice začínat takto: des, d, e..atd. (a to i pokud ji postavíš na 3. stupni)
- a to je jádro celé nesmylné hádky (z velké části dané těmi okolo) - tady je zřejmé, že tón d se v této stupnici vyskytuje a není důvod si myslet, že by byl méně vhodný, nežli tón c

proto má zmínka o rasismu, což měla být nadsázka, kterou zřejmě nikdo nepochopil, neb tu diskutují asi jen samí basáci

Když řeknu "Des dur", tak pracuju s jónským módem (jako nejběžnějším durovým módem) a vůbec neřeším frygický, natož pak lokrický Všichni kromě tebe to tak evidentně pochopili. Tady jde o téma a rady pro začátečníky, z nichž někteří neumí ani pentatoniky, natož aby se vyznali v módech.

Nicméně pokud to tak chceš, můžu to přeformulovat na "v improvizaci v jónské Des dur je C poněkud vhodnější tón než D". A vracím se k původnímu tvrzení, že některé tóny jsou "správnější" než jiné.

shoooter píše:

Slayertplsko píše:

shoooter píše:Když zahraji 1 tón, není žádný interval ani kontext!
Je to jen jeden tón. Ladění na pianu obvykle neměním.
Takže opravdu bude rozdíl mezi C a His?

Vsak vtedy tam nemoze byt His predsa. Preto tam ani nemoze byt rec o nejakom rozdieli, lebo nema byt medzi cim.

Na pianu nejde zahrát His?

Bez kontextu nie. Vtedy je to C. Nie je dovod to volat His. Medzi His a C je rozdiel aj na rovnomerne temperovanom klaviri, ale musi tam byt kontext.

Ahoj, doprovoudnou kytaru už zvládam dobře, ale s kapelou mi dělá problém improvizovat sóla. Naučím se nějaké sólo z určité písničky, ale dělá mi problém vymyslet si vlastní. Něco málo vymyslím, ale stává se, že to nepasuje s basou. Chci vás poprosit, jestli by mi někdo neporadil, jak se sólo tvoří.
Děkuji moc předem za odpovědi, budu moc vděčný, už dlouho se tím trápím.

Že by solo nepasovalo s basou? To je nějaké divné. Basa přece povětšinou sleduje základní harmonii, málokterý basák je tak tvořivý, že by tam sjížděl melodie, kontrapunkt ke zpěvu, či vlastní sólové kreace mimo normální vyznění a běh skladby. Ale takto - když už je to tak, že solo neslyšíš (měl bys ho nejprve slyšet v hlavě, resp. si ho zazpívat nebo zapískat, spontánně, to solo již musí existovat jaksi předem, než se ho vůbec začneš učit zahrát), tak hopdně studuj sola svých oblíbenců. Prostě poslouchej a hraj a poslouchej a hraj, ono se to nějak samo v tobě uspořádá a začne to samo generovat určité melodie, možná zprvu dost podobné hře nějakého tvého idola. Časem ale převládne tvůj temperament a začneš se od vzorů vzdalovat a nakonec to budeš už jen ty. Prostě jen hodně studuj a hraj.
Já v poslední době začínám hrát zas trošku víc, dělám to tak, že si na klávesách pustím akord a prostě se do něj nějak .... cpu. Na všechny způsoby. Pak si pustím sled akordů, třeba jen výměnu, dvou, tří .... A zase.
Hodně pomůže looper. Nahrát si nějaké jednoduché spodky, buď melodické nebo spíše rytmické (myslím stále kytaru), v různých rychlostech či různých polohách na hmatníku a zas to mít jako treninkový matroš. Vymýšlet, jen tak, aniž by to byla skladba. Zaplnit si paměť looperu balastem, treninkovým matrošem, pak to vše smazat (mi se do looperu vejde cca 6,5 h hudby) a jet dál. Prostě škola a domácí úkoly a laborky. Sám sobě lektorem. Za mne - je to jen a jen o čase a o hraní.

Díky moc za odpověd, tak jsem nedělal nic špatně.

Ahoj, hraju na kytaru uz asi dva roky a snazim se nejak prijit na kloub improvizaci. Procital jsem temata co jsou tady, ale porad se v tom tak nejak placam a ubec si nevim rady jak na improvizaci. Nemeli by jste nekdo nejakej tipy, popripade odkazy na nejake videa, ucebnice. Proste cokoliv.

Od boku - třeba Jamey Aebersold "Anyone can improvise" a John Scofield "On improvisation", obojí je myslím i na youtube.
Nicméně... studium improvizace je cesta na celý život, člověk pořád objevuje nové věci. Navíc ta cesta neexistuje jediná správná, každý dobrý muzikant improvizuje trochu jinak, proto to taky ještě vůbec dává smysl, jinak by to nikdo neposlouchal.
Pár tipů, k nimž jsem během let došel (a netvrdím, že jsou dokonalé a zrovna tobě budou vyhovovat):
- nejdříve se naučit zorientovat ve skladbě, tzn. jaká je harmonická stavba, jaká je melodie, kde jsou tenze apod.
- pak se naučit ke skladbě hrát třeba root každého akordu, pak rozklady akordů a jejich obraty, abys neskákal po hmatníku jak opice
To sice ještě není improvizace, ale bez orientace na hmatníku to nepůjde.
- pak se naučit "ornamenovat" melodii - tzn. hrát jednoduchou "improvizaci", která vyjde z melodie skladby.
- zvládnout hrát motivicky, tzn. hrát ke skladbě motiv, klidně jen pár not, které ideálně mají nějakou vazbu k melodii a umět ho zopakovat. Improvizace není vrstvení tónů, je třeba hrát melodicky, jinak to bude jenom exhibování.
- tension/release - improvizace by neměla být v jedné "náladě". Tam, kde má skladba tenzi, měla by ji mít i improvizace atd.
- poslouchat nahrávky, kde hrají muzikanti, co improvizovat umí a zkoumat, proč jim to tak dobře zní a klidně se pokusit něco z jejich "slovníku" převzít.
Tohle všechno se dá po pár letech zautomatizovat, ani tě pak nenapadne hrát v improvizaci nějaké nesmyslné stupnicové běhy.
Netuším, jakou hudbu hraješ, ale ty rady jsou doufám víceméně univerzální. Možná můžeš začít s nějakou bluesovou dvanáctkou, na té se dá aplikovat všechno, co píšu výše a harmonicky to není zas tak složité.

EDIT: A pokud se v tom plácáš, možná by se hodil učitel.

To výše psané je super ... je to opravdu tak a lze se takto učit. Na druhou stranu, jest ještě ta cesta, že tóny rovnou slyšíš .... a pracně je hledáš na hmatníku neb technika či orientace a ovládnutí rukou a nástroje nedostačuje. Tóny jsou samozřejmě správně, protože je netvoříš ty.

starypard píše:To výše psané je super ... je to opravdu tak a lze se takto učit. Na druhou stranu, jest ještě ta cesta, že tóny rovnou slyšíš .... a pracně je hledáš na hmatníku neb technika či orientace a ovládnutí rukou a nástroje nedostačuje. Tóny jsou samozřejmě správně, protože je netvoříš ty.

Existuje cvičení, které jsem jednu dobu často používal:
- k podkladu nejdříve improvizaci zazpívat (nic rozsáhlého, třeba jen 2 takty), na nástroj ani nesáhnout
- v druhém kole se pokusit tu zazpívanou melodii zahrát na nástroj
- postupně se pokoušet obě fáze spojit do jedné, tzn. zpívat a totéž zároveň hrát na nástroj.
Tohle je výborné cvičení, pomáhá vylepšení spojení mezi hlavou a rukama, omezuje hraní nesmyslů (člověka asi nenapadne zpívat stupnicové běhy) atd.
Nicméně je to podle mě až následná (nebo možná paralelní) činnost k tomu, co píšu výše. Primární je podle mě orientovat se v harmonické stavbě příslušného kusu a samozřejmě na hmatníku. Pak se dá leccos...

BentonStudent píše:Ahoj, hraju na kytaru uz asi dva roky a snazim se nejak prijit na kloub improvizaci. Procital jsem temata co jsou tady, ale porad se v tom tak nejak placam a ubec si nevim rady jak na improvizaci. Nemeli by jste nekdo nejakej tipy, popripade odkazy na nejake videa, ucebnice. Proste cokoliv.

Ahoj, nechci dělat reklamu, ale výukou improvizace se zabývá Tomáš Valášek. Já jsem z jeho způsobu výuky naprosto nadšený. Začal jsem chodit letos v červnu a musím říct, že asi po dvou/třech hodinách u něj, jsem si byl na jednoduchý beglajt shopný hrát vlastní jednoduché melodie v jednom boxu, dnes už mám zmapovaný celý hmatník a dokážu hledat melodie všude. Přidalo se vibrato, tlumení malíkovou hranou, teď jsme začali vytahované tóny a hned to má zase jiný rozměr. Vše skvěle vysvětlí, předvede a odnauči i případne chyby. Nejdůležitější pro mě ovšem je, že ta výuka i domácí cvičení je prostě zábavné. Nenudí to. Dřív mě cvičeni s metronomem nebavilo, vydržel jsem dvacet minut, ale dnes, klidně dvě hodiny.
Musím ještě říct, že než jsem šel na první hodinu, moc jsem toho neuměl. Pentatoniky tak nějak nic moc, pár riffů z webu a to ještě blbě a stejně tak par powechordů.