jastud píše:Chlapci se hlavne nemuzou domluvit na tom co to vlastne rezonance je, Jeden mluvi o koze a druhy o voze. Oba maji svym zpusobem, ale doted se nedomluvili na tom co mysli pojmem rezonance. Bummer to vidi moc "elektricky'", dfyc na to jde z druhe mechanicke strany a proto si nerozumi. Soudit je, ale nebudu. Ono by to pak bylo na dlouho a stejne k prdu

Inu, já myslím, že rezonace je rezonance a není potřeba nic vymýšlet o tom co to je.
Pokud se podíváš do teorie, tak zjistíš že:
1) Oscilace je teoreticky bezeztrátový proces (tj. jakmile dodáš oscilátoru energii, začne kmitat, v závislosti na dodané energii bude mít příslušnou amplitudu). Protože díky existenci dalších fyzikálních zákonů nemůže dokonalý oscilátor existovat, v praxi neexistuje.
Je to to samé, jako (pokud zavzpomínáš na základní školu), pokud dodáním energie rozpohybuješ těleso do rovnoměrného pohybu (bez zrychlování), teoreticky se bude pohybovat nekonečně dlouho. V praxi to díky existenci dalších fyzikálních zákonů nefunguje, takže auto, které se pohybuje stálou rychlostí, spotřebovává palivo. U oscilátoru jako je struna na kytaře (pokud bych sestrojil kytaru bez jakýchkolv rezonančních prvků) jsou těmi "žrouty energie" např. vnitřní tření struny, odevzdávání energie prostředí apod.
2) Podobně je to s rezonancí. Teoreticky např. pokud rozvibruješ jeden z oscilátorů, tak druhý párový oscilátor bude beze ztráry energie vibrovat (protože jde z principu věci opět o setrvačnou energii) a pokud iniciační oscilátor zastavíš, nejen, že se druhý oscilátor nezastaví, ale je schopen první oscilátor znovu rozhýbat a oba budou dál oscilovat do nekonečna. Jediné, co ze z rezonančního systému zmizí, je moment hybnosti, který je musí při zastavení jednoho oscilátoru předat druhý na jeho znovurozpohybování. Tím se jen sníží amplituda kmitání, ale samotné kmitání pokračuje dál.
Ale opět to je jen teorie, kterou v praxi významně narušují jiné fyzikální zákony.
Ve fyzikální praxi platí jednoduché pravidlo: pokud pozoruji nějaký jev, musím použít tu sadu teorií, která ho nejlépe objasňuje. Např. pro jevy v běžném lidském životě bohatě stačí stará dobrá newtonovská mechanika. Ovšem jakmile se dostaneme do většího prostoru a k větším rychlostem, newtonovská fyzika selhává a začnou platit einsteinovské teze. Tj. v praxi pomocí newtonovské fyziky vypočítáš oběžnou dráhu planety s měřitelnou chybou a až po aplikaci einstenovských tezí dojdeš ke správnému výsledku (mimochodem, přesně tohle byl první důkaz, že klasická mechanika neplatí za všech okolností).
A aby toho nebylo málo, v subatomární úrovní neplatí aní newtonovská, ani einsteinoská fyzika, resp. jsou zde jevy, které jsou s nimi v přímém rozporu.
Je jedno, jaký přístup k dané věci zaujímáš, jestli "mechanický" nebo "elektrický", pokud se chceš přiblížit realitě, musíš najít nejvhodnější model.
A tady je primární Bummerův prohřešek. Na systém, který je evidentně energeticky ztrátový (kytara prostě po drnknutí přestane po nějakém čase hrát) a ve kterém kmitá jeden oscilátor o velmi nízké hmotnosti a rozeznívá oscilátor o nepoměrně vyšší hmotnosti a s daleko vyšší ztrátovostí, se snaží naaplikovat pravidla, která platí pro ideální teorietický model rezonance a jaksi nevidí, že tenhle jev zcela masivně přebíjí úplně jiná zákonitost, a to je mechanická práce těla, nutná pro kmitání těla. To staví celý energetický systém do role donora a akceptora a umožňuje přenos energie z drtivé většiny jen jedním směrem.
Tož takhle jednoduché to je. Nic víc na tom není. Není to o úhlu pohledu, ale o praktické aplikaci. Ještě k tomu mohu dát znovu příklad s autem. Z hlediska teorie pokud auto rozjedeš na konstatní rychlost, mělo by se dle základoškolské fyziky pohybovat touhle rychlostí donekonečna. Ale už pouhý valivý odpor pneumatik zabraňuje tomu, aby se v praxi stalo, takže auto bude zpomalovat. Takže abys fakt, že auto zpomaluje, nemůžeš vysvětlit uděleným momentem hybnosti a setrvačností, ale musíš sáhnout do jíného šuplíku.