jenyceg píše:Ad Grazioso: Opravdu je v tom ten Harrison. Před lety dělala její repliku jedna dílna v GB, včetně kufru, za 1000GBP. Harrison se té své zbavil chvilku poté, co se proslavili, dal ji do rozhlasové soutěže, jako výhru.
Celkem pěkné je o ní povídání na jolana.cz, či jolana.info. Také na cheesyguitars.com
Grazioso bylo z pařeného buku a ty první údajně, stejně, jako první fender, neměly výztuhu krku, proto se to kroutilo. GH ji v nějakém rozhovoru charakterizoval, že zvuk nebyl špatný, ale měla strašně vysoký dohmat (action). Také mne pobavila historka, kterak šli s PMc do obchodu, zapli Futuramu(grazioso) do zesáku a žádnej zvuk. Tak to vohulili naplno a furt nic. tak zmáčkli ten kolíbkovej přepínač a ozvala se taková rána, že ze zdi spadly všecky pověšený kytary. A paní Harrisonová si pak musela vzít půjčku a splácet to:-))).
Ještěže pí.Harrisonová Jiříka nepřizabila - by ty dějiny nějak nebyly cajk
Richtig, a dědci tvrdili že k ní snad přišel během památného otřískávacího angažmá ve špeluňce v přístavu v Hamburgu. Co je na tom pravdy nevím a googlit to nebudu
Každopádně mi to tenkrát (někdy kolem 86

) přišlo míň hratelný, než má konfekční Iriska - ba i ta Star IX byla imho hratelnější, a to byl mezi náma děsnej opruz.
Teď mě samo mrzí, že jsem si ji jako svou první elektriku nenechal - měl bych památku. Stála tátu 400,- Kčs.
Jenže tu jsem vyměnil se 100,- Kčs doplatkem za fakt vyvoněný Tornádo, a to šlo obratem fifty-fifty za tu Irisku, bo jsem přece do psí pochvy nemohl mít dutou kejtru, že jo.
To dá přece rozum
Jo, těžký byly ty začátky
Co jsem se natrápil s bendžovkama strunama (byly levný a Delicie stály 59Kčs,- což byla skoro moje měsíční vejplata na učňáku). Sice tam byly G,H,E dvojmo, ale za 14dní šly stejně smykem ...
Bendžovky jsem si kupoval po třech sadách (á15 Kčs ?). Jinak to nešlo když jsem to měl v ruce 8h denně. Někdy i víc.
Taky si pamatuju ty úšklebky techniků Arakainu, když jsem na zvukovce vytáhl Irisku - ale smáli se jen do tý doby, než jsem jí Mirečkovi píchnul do tehdejšího Marshalla
Oproti těm hrůzám tehdejška je každej dnešní Stagg luxus neskutečnej, votomnic.
Tehdy Squier bylo NĚCO. To už byl nástroj jako víno. Toho hore citovaného strakáče jsem si směl občas pochovat - to byla svátost

Když Mirek Moravců (výbornej kytarista, až poslední dobou jsme se zase potkali na FB a pamatuje si na mě, na smrada) utíkal do USA, prodal ji za 22.000,- komunistickejch (za 15 - 18 rudokilokorun se tu dal v Pilsen pod rukou koupit byt kolem centra o 90m2).
Fakt - tehdejší přítule ho takhle pořídila a nebyla sama.
To mnou citovaný Studio 73 šlo roku 88 za 55.000,- do Bavor.
Ti majetnější měli law-suity značek Hondo, etc. a to stálo kolem desítky. V tuzexu se chvíli dala pořídit tuším Westone za něco kolem osmičky. Jinak prostě Jolča a nazdar bazar. Až někdy kolem 86 si pamatuju že Ríša Kybiců přivezl prvního Váchu - pecka, ale taky žádná láce, hned to měl i Civoš s Němcem
Ale vlastně jsem za tu dobu rád - nebylo tolik možností, řádově méně jiných lákadel a člověka to nutilo to drtit a drtit. Mít ten tón kua v pazourách a neřešili jsme tunu kktin. Jednoduše nebyly
Kua, jsem se nějak rozkecal
