Zdravím všechny kolegy fóristy a, byť jsem zde prostým novicem, pokusím se přispět několika osobními postřehy. Nedávno jsem se vydal do jedné z těch velkých pražských prodejen hudebních nástrojů s tím, že si konečně udělám jasno v tom, zda
je lepší drahý Epiphone nebo levný Gibson. Doma mám korejský LP Epiphone Custom 1996 a páreček Gibsonů jsem dříve také vlastnil, takže nějaké reference by byly. Jak je na tom dnešní produkce?
Ujal se mne ochotný asistent, a i když jsem chtěl původně porovnat hlavně Gibson Les Paul Tribute 2018 (ve slevě za 19.900 Kč) s Epiphone Les Paul Tribute Plus (cena bez slevy 20.790 Kč), Gibby zrovna na krámě nebyl, takže jsme postupně poskládali následující zajímavou přehlídku pěti soutěžících:
EPIPHONE Les Paul Tribute Plus, Rosewood Fingerboard - Midnight Sapphire, snímače Gibson ´57 Classic a ´57 Classic Plus (cena bez slevy 20.790 Kč)
GIBSON Les Paul Studio 2018 Vintage Sunburst, snímače 57 Classic, 57 Classic + (38.990 Kč)
JOLANA Diamant II Honey Stain Gloss, tělo mahagon, top javor, krk mahagon, hmatník eben, snímače: Amber Classic Rock + Classic Hot (24.900 Kč)
Pavel Hlaváček LP Jimmy Page, handmade bazarovka, mahagon/javor, snímače open coil s coil tap (26.500 Kč)
Yamaha Studio Lord SL500 bazarovka, tělo pancake agathis, top javor, krk javor, hmatník palisandr, r.v. cca 1978-9 (17.500 Kč)
Všechny kytary jsem zkoušel dohromady asi hodinu na malý twíďák Fender s Master na max. a Volume tak na třetinu, korekce rovně, množství zkreslení jsem reguloval pomocí Volume na kytaře, se špetkou reverbu.
Vezmu to postupně – těšil jsem se na
Epi, ta co mám doma je super a tahle vypadala krásně modře a voněla novotou. Váha poctivě masivní. Už první dotek ale napověděl, že časy se změnily. Málem jsem se pořezal o nezačištěné konce pražců. Prodavač mne ujišťoval, že to spraví jedna návštěva u kytaráře, přesto bych u top modelu dané značky očekával o hodně víc pečlivosti. Palisandr na hmatníku nebyl zdaleka tak hustý a vzhledný jako na modelu z 90tých let. Kytara nějak hrála, ale čelist mi nespadla, neinspiroval mě ani zvuk, ani zpracování – odložil jsem ji nejrychleji ze všech.
Gibson – pro porovnání jsem sáhl hned po Studiu. Zpracování výrazně lepší, ale k okouzlení také daleko. Celkově byla kytara vzhledově laděna jakoby do retro zažloutlého odstínu, s čímž hodně nepatřičně kontrastovalo ostře bílé, lacině působící lemování krku (ani jsem netušil, že Studia mají lemovku). Kytara hrála celkem fajn, krk měla širší a plošší než Epi, nadšení (obzvlášť za ty peníze) však nevzbudila.
Jolča – první dojem – přepadává na hlavu, říkal jsem si, že snad musí mít komorované tělo, ale prý ne, tak nevím... Krk na mne moc masivní, padesátkový, ale zpracování velmi pečlivé, i když tak trochu „nábytkářské“. Všude hodně laku, nevím, jestli nitro, ale působilo to jako poly. Také jakoby chyběla určitá designová lehkost. Bohužel jsem pamětníkem původních Jolan i všech jejich neduhů, a tak ani to retro logo moc nemusím... Jinak ale pěkná, poctivá kytara s poněkud zastřeným zvukem, to se však časem může vyhrát a při vyšší hlasitosti to může být úplně ok.
Hlaváček – bomba. Padla do ruky jako ulitá, zpracování jedna s hvězdou, šedesátkový krk, skvělé husté dřevo na krku, perfektní pražce, ladění i zvuk jako víno. Pocitově podobná Gibson Standard 1991, kterou jsem míval, a hlupák prodal. Krásný flame maple top, bohužel zadní strana těla i krk natřeny jednolitě černou barvou – nechápu, velká škoda. Asi to tak někdo chtěl. Snímače (nevím jaké značky) měly moderní, průrazný zvuk. Šel bych do ní hned, ale hodně se mi nelíbila ta zadní strana.
Yamaha – původně v testované skupince vůbec nebyla, prodavač mi jí donesl až posléze a dobře udělal – jak nemám rád červené bursty a kytary poslepované z mnoha kusů, tak tahle mi totálně vytřela zrak. Je to celkem doslovná kopie Gibson LP 78 Std. a první pohled byl vcelku odstrašující – tělo slepené z X částí a krk ze tří kusů, původní noname snímače, poly lak na povrchu, no, byl jsem hodně skeptický. Yamaha ale nezklamala – byla pěkně těžká, v ruce seděla jako ulitá, zpracování a ladění naprosto perfektní, zvuk krkového snímače parádně sametový a kobylkového echtovně chroupající, žádné napískávání ani pazvuky, elektrika a vše ostatní dokonale funkční, navíc i po 40 letech vypadala jako nová, pražce skoro 100%, na tu snad nikdo nehrál. Takže to zkrátím - z krámu jsem si ten kus historie odnesl a vůbec toho nelituji....
Závěr tedy vyzní trochu tristně – kdybych měl zkoušené kytary na stupnici 1-5 ohodnotit podle kritérií
zvuk/zpracování/cena versus výkon/celkový dojem, tak by to vyšlo asi nějak takhle (5 znamená nejlepší):
Epiphone: 3/2/2/2
Gibson: 4/4/2/3
Jolana: 3/4/3/3
Hlaváček: 5/5/4/4
Yamaha: 4/4/5/5
Jasně, že hodnocení je to naprosto subjektivní a každý by to viděl a slyšel jinak, za těch čtyřicet let co hraju už jsem ale kytar držel v ruce dost a snad i dokážu poznat, když mě kytara baví. Určitě by některým těm novým kytarám hodně pomohla návštěva u kytaráře, ale.... proč....? Na otázku zda
je lepší (současný) drahý Epiphone nebo levný Gibson jsem odpověď nenašel, jak je však patrné, z mého pohledu je lepší investovat do starší opečované kytary - můžu se ale mýlit... Takže hodně zdaru při výběru, jen mě mrzí, že jsem nezkusil ten Gibson Tribute, tak snad někdy příště...
působí designem víc dojmem SG a navíc má šroubovaný krk...
). Pokud bych měl dát 20t bral bych opět Gibsona. Ten můj už má 7 let a je stále skvělý, sice už má na sobě trochu patiny jelikož Satin finish se po nějaké době začne na hodně namáhaných místech loupat nebo odírat. Jak jsem psal na začátku, měl jsem před Gibsonem i Epinu a sice nebyla špatná ale hardware začal už po půl roce odcházet a tovární snímače stály za prd. Na Gibsona jsem za 7 let nemusel sáhnout - poťáky, přepínač snímačů, kobyla, mechaniky vše původní a bez problémů. U Epiny je potřeba počítat, že do dvou let bude potřeba nějaký díl vyměnit. Dále je tu i vyšší zustatkova hodnota u Gibsona při prodeji..Epinu za 20t fakt dobře neprodáš - i s origo snímači jsou na bazarech cca kolem 10 tisíc.