Hudební fórum

Já jsem dokonce někde četl, že ve starý evropský (pro nás germánský) teorii B vůbec neexistovalo, prostě to bylo Ais nebo Hes. B se sem dostalo z Ameriky a zmutovalo původní teorii tak, že se používá mezi A a H. Dokonce se právě takhle dneska i "chybně" (samozřejmě ne špatně, ale jak to říct - nepřirozeně?) vyučuje. Víte o tom něco? Je to tak?

Bohužel, tohle všechno samozřejmě dělá samoukům v teorii zmatek. Obzvlášť, když se někde dočtou, že americký B = evropský H a najednou v český teorii vidí B. Osobně tedy český B vůbec neuznávám a používám pouze Ais (eventuálně Hes), možná je to trochu drzý (vzhledem k výuce), ale původně správně a myslím si, že takhle je všechno hned jasné. Není třeba se dál ptát, o jakým B se bavíme (US/ČR), když se o něm vlastně ani nebavíme A než bych začal používat český B, tak radši přejdu rovnou na celej americkej "systém" (k čemuž si myslím, že stejně časem dojde samo oficiálně).

Amerika, Amerika, Amerika... Americká kultura, terminologii, cokoli dalšího, je jen derivát anglické kultury importovaný prvními osadníky. Žádná americká terminologie neexistuje, když už, tak anglosaská.

Co se týče vzniku diference mezi H a B, stačí si přečíst wikipedii nebo post, co jsem posílal před pár dny a je 3 posty nad tvým příspěvkem

Jinak je hezké, že sice nepoužíváš české B, ale říkáš mu Ais nebo Hes, protože tím pádem vlastně akceptuješ český systém, dle anglického systému bys mu musel říkat Bb.

A s tím přechodem na anglosaský systém bych to neviděl tak horký. Problémy H/B řeší jen amatéři, profesionálům je to silně ukradené, protože to není nic složitého a každý člověk, co se nad tím zamyslí, to pochopí. Navíc - univerzální hudební řeč jsou noty, a ty dávají jednoznačně najevo, jaký tón se má hrát, je už jedno, jestli mu budeš říkat B, Bes, Hes nebo Fňes.

Ahoj, mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co znamenají ty čáry pod osnovou ? děkuju moc

nike.tom píše:Ahoj, mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co znamenají ty čáry pod osnovou ? děkuju moc

Ved to tu Nero vysvetloval. Precitaj si tu cast, kde hovori o dlzke not.

Slayertplsko píše:

nike.tom píše:Ahoj, mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co znamenají ty čáry pod osnovou ? děkuju moc

Ved to tu Nero vysvetloval. Precitaj si tu cast, kde hovori o dlzke not.

Já ten úvodní článek četl, ale tak sem asi idiot, fakt se omlouvám, ale nikde to tam nevidim

Zápis délky not vecpaný do tabu... Je to tam.

Chápu dobře, že když je flažolet x-tou harmonickou, tak je to celočíselný násobek frekvence - tudíž to bude stejný tón a tudíž by měl vždy ladit, kdybych ho použil místo tónu, který jsem na tom určitém pražci měl originálně zahrát? (teď myslím umělé flažolety palcem pravačky)

mtmccox píše:Chápu dobře, že když je flažolet x-tou harmonickou, tak je to celočíselný násobek frekvence - tudíž to bude stejný tón a tudíž by měl vždy ladit, kdybych ho použil místo tónu, který jsem na tom určitém pražci měl originálně zahrát? (teď myslím umělé flažolety palcem pravačky)

Tak to si dajak zle vydedukoval. Rovnaky ton, bez ohladu na oktavu, je iba taky, ktory je nasobkom celociselnej mocniny dvoch a frekvencie tonu, s ktorym ho porovnavas. Nie akymkolvek celociselnym nasobkom tej frekvencie. Navyse, flazolet nie je celociselny nasobok frekvencie toho tonu (s vynimkou oktavy, pravdaze).

Jasně, na tohle jsem nepomyslel... sakra.
Díky.

mtmccox píše:Chápu dobře, že když je flažolet x-tou harmonickou, tak je to celočíselný násobek frekvence - tudíž to bude stejný tón a tudíž by měl vždy ladit, kdybych ho použil místo tónu, který jsem na tom určitém pražci měl originálně zahrát? (teď myslím umělé flažolety palcem pravačky)

Už jen to, kdyby sis ten flažolet zahrál a měnil přitom místo úderu pravačky, tak bys zjistil, že to tak nefunguje

Já to zkoušel, některý tam ladí skvěle, některý míň ale nebyl jsem si jistej díky tomu, že ta barva vždycky úplně změní dojem ze zvuku Ale obecně pár cenťáků kolem pólových nástavců snímače to je strašně proměnlivý a trefit se dvakrát do stejného místa po delší době není moc snadný..

Cvičit, cvičit, cvičit a po nějaké době tam budeš sázet stejné tóny s takovou spolehlivostí, jako Baťa cvičky

Rád bych se tu zeptal na teorie tóniky, subdominanty, dominanty (a dalších).

Pokud dobře chápu, od těchto tónu se tvoří akordy v jedné a té samé stupnici a pak se to využívá ve skladbách. Co mne však zajímá - Když mám skladbu řekněme v C-duru a akord G-H-D, tak prostě buď řeknu, že to je akord G-dur nebo že to je dominantní kvintakord v tónině, že?

A nějaké další využití těchto pojmů?

Ano a jaké další využití by sis představoval? Jakože v mnoha případech po dominantě následuje tonika, nebo že by v klasickoromantické harmonii neměla (v některých případech) po subdominantě následovat dominanta? Že druhý stupeň může (v některých případech nahradit subdominantu? Je toho mnoho a mnoho.
Ptej se a uvidíme.

To ne, spíš jestli v tom ještě není nějaký další význam, než toto její využití. Díky moc

Uvedu Ti malý příklad z praxe:
Saxofonista, zručný hráč, sluchař ale má laděno v Bé a chce kytaristovi (neznaje kytarových značek) vysvětlit, nadiktovat kostru, tek řekne:
Teď tam dej subdominantu, teď tam dej mollovej druhej stupeň, teď mimotonální dominantu k třetímu stupní apod.
Nebo když kytarista diktuje ukulelistovi, který je laděn o kvartu nebo o kvintu výš a kytaristovi se nechce transponovat..

Skoro se mi zdá, Atkinsi, že jsi chtěl říct, že ve starší harmonické nauce se nedoporučoval postup D-S, nikoli naopak?

Ale jinak: absolutní výšky akordů nemají s takovými označeními, jako je tónika, dominanta, subdominanta, adlegáta či medianta, nic moc co do činění. Tyto výrazy se používají ve funkční harmonii, popisují tedy, v jakém vzájemném poměru jsou akordy a tóny, jak se spojují, které do kterých tíhnou, je dána jejich jasná hierarchie. Samozřejmě se v klasickoromantické hudbě vždy vztahují k nějaké základní tónině, která je dána základním tónem a charakteristikou (moll, dur, popřípadě modifikace). Ale dominanta, třeba, je vždy RELATIVNÍ pojem, je to abstraktní vztah k jinému akordu - tradičně durový kvintakord nebo septakord na pátém stupni DOTYČNÉ (libovolné!) tóniny. V každé tónině je tudíž dominanta jiná: v C dur je to G dur, v D dur je to A dur, atd. atd.

Smysl to má ten, že celá teorie klasické harmonie pracuje skoro výlučně s těmito vztahy, konkrétní výška jednotlivých tónů a souzvuků je podružná otázka, protože transponovat jde vždycky, aniž by se cokoli změnilo na vlastní struktuře hudby: sled tónika-subdominanta-dominanta-tónika zůstane vždy týmž sledem a bude znít pro neabsolutního sluchaře víceméně stejně, ať jej zahrajeme v C dur, v Es dur nebo H dur. Mluvíme-li tedy třeba o dominantě, jde nám o tom, jakou funkci ten akord má v dané tónině, v daném okolí, mluvíme-li o akordu G dur, je to otázka víceméně technická, bavíme se třeba o tom, jak ho držet nebo přesně to kde hrát.

Snad je to aspoň trochu jasné, ale určitě je tu někde odkaz na základy teorie.

Děkuji oběma za vyčerpávající odpovědi