Poctivě jsem si přečetl celou debatu a vypozoroval jsem několik následujících skupin. Vypíšu ty co mě za to nejvíc stojí

:
zatvrzelí Gibsonisti
zatvrzelí odpůrci značky Gibson
klasický český podezíraví občan
"co nestojí nehraje"
Nevím. Nemám tolik zkušeností jako Vy. Držel jsem v ruce několik Gibsonů a prakticky všechny byli vyrobeny nedávno. Na většinu jsem si zahrál jenom v krámu, ale myslím si, že jsem docela vnímavej člověk...
Jsem student, takže každou kačku nejdřív 2x obrátím než ji někam vrazím. Nikdy jsem nehrál na ty "super řady", který dělají v menším měřítku,.. Mě osobně taky to studio hezky sedlo. Jak dnešní výroba tak výroba někdy v 90's (?). Je jasný, že rozdíl mezi studiem a třeba customem bude, ale já osobně si ho necením na 50 tyček. Hraju altern. rock, folk/death metal a o prázdninách bych si rád rozjel instrumentální projekt, a myslím si, že k tomu zvuku, na kterej jsem si já jako rackovej kytarista celkem zvykl se to studio hodí naprosto parádně! Chápu, že když někdo hraje jazz nebo Japonska, Slovneska, Ameriky nebo třeba Sýrie. Mám jednoho Jacksona a jednu B.C.Richku. Richku jsem koupil před pár lety za 4 a půl tisíce od člověka, kterej ji evidentně prodával jenom kvůli tomu, že přestal hrát kobylkovej snímač a on nevěděl co s tím. Je to Platinum Pro série, takže ta nejvyšší co B.C.Rich vyrábí. Za 3 tácy jsem vyměnil kobylkáč na EMG 81, se kterým si kytara rozumí naprosto brutálně a hraju. Jasně, je "šmejd za pár peněz" a jde to na něm vidět - floyd rose (licens.) se postupně rozpadá, kytara je omlácená a dokonce mám po jedné pitce v 6 prázci vytlačenou E strunu. Ale kytara mi vyhovuje. Vytvořil jsem si určitý zvuk na aparátu a taky styl jakým na ni mám hrát a jsem spokojený. Nikdy bych si nedovolil hrát na to něco kde se projeví barevnost zvuku, ale nevěřili byste jak se na to hezky hraje a hezky zní takovej canon rock.. omlouvám se za OT, ale rozepsal jsem se a už to nešlo zastavit
K věci: jednou bych doopravdy chtěl Gibson LP z 60's, a potom bych zcela určitě začal hrát i ten blues, ale je to pro mě asi stejně splnitelný jako to, že na Slovensku vznikne monarchie, kterou povede Poslední samuraj... Ale po prázdninách jakmile budu mít peníze, koupím si studio. A ať si říká kdo chce co chce, pro mě to bude mít hodnotu né materiální ale citovou.. A o tom muzika je, ne?