Hudební fórum

Trao píše:Nesouhlasím
S dobrým publikem ze sebe dáš i 110%, ale je fakt, že je to o zvyk, musíš pochopit, že to není jak na fotbale, kde tě všichni drezurujou, ať to tam zavěsíš, tady se prostě lidi bavěj, a ty s nima...
Dneska jdem hrát prvně do klubu, kde nebude náš kotel skalních fans, tak se podělím o zkušenost...

Souhlasím I když, bral jsem to čistě z technického hlediska. Pravda, i tam se může stát, že člověk překročí svůj stín Co se týče pocitu, tak souhlasím na 110%

Anvil píše:

Trao píše:Nesouhlasím
S dobrým publikem ze sebe dáš i 110%, ale je fakt, že je to o zvyk, musíš pochopit, že to není jak na fotbale, kde tě všichni drezurujou, ať to tam zavěsíš, tady se prostě lidi bavěj, a ty s nima...
Dneska jdem hrát prvně do klubu, kde nebude náš kotel skalních fans, tak se podělím o zkušenost...

Souhlasím I když, bral jsem to čistě z technického hlediska. Pravda, i tam se může stát, že člověk překročí svůj stín Co se týče pocitu, tak souhlasím na 110%

Tak se mi včera prvně stalo, že jsem hrál na těch 60%, klub vypadal úplně jinak než na fotkách, zvukař to svý nádobíčko viděl snad prvně a přišlo cca 10 lidí, který tam stejně asi nebyli kvůli muzice...Co chceme od agentury...Ač jsem si myslel, že se to nestane, opravdu jsme hráli všichni h***o, protože nebylo nic slyšet, jak k nám, tak ven a těm venku to stejně bylo jedno...

Nejlíp doma si hrát třeba k backingtrackům ( http://www.guitarbackingtrack.com/ ..je toho tam hafo)
jednak si můžeš hrát tu piosonku kterou se chceš naučit a nejjednodušejc podle toho zjistíš co tam jakej nástroj hraje a její stavbu
a druhak si můžeš v klidu při tom zkoušet hrát doprovod, sola, zkusit hrát zpěvovou linku, nebo jen tak improvizovat
všechno má za následek že ač chceš nebo ne získáš tím základní přehled o hmatníku...
..a to hraní před známýma stím bych až tak nesouhlasil...
hrát před známejma či před rodinou je vždycky největší psychická záťěž
protože se dycky budeš snažit podat 1000% výkon a tím pádem místo na prožitek z hraní budeš myslet jen na to abys něco nezvrtal...takže zase stress

další věc zkoušky z kapelou ti daj 5x víc než hraní doma a díky nim získáš na jistotě..
je to o tom že když si to na zkouškách zažiješ a dostatečně secvičíš nemusíš se pak stresovat na koncertě..
hlavně záleží aby se kapela sehrála a věděla o sobě (naučit se poslouchat ostatní)
a když se beginner hodí do rozjetý kapely to je asi to nejlepší ..voni si ho vychovaj ..

a třetí věc jeden koncert je za 10x zkoušek....
i když ze začátku je člověk vyjukanej a než to všechno vstřebá to několik koncertů trvá
tréma je normální věc ..dokud máš před hraním trému víš že ti na tom hraní záleží a že tě to baví
spíš bych se bál kdybych jí před hraním necejtil to by asi bylo něco špatně...
A ta nejistota se objeví tím víc , čím míň máš nazkoušeno...
musíš se naučit spolehnout na to že máš nacvičeno a že to umíš..a nějaký problemý hodit za hlavu
a hlavně užívat si hraní...

Ale když se stane že si nemůžeš vzpomenout jak je v puli to solo nebo něco jinýho,
je nejdůležitější říct si " aa vono to nějak naskočí" a bejt v klidu a když to nenaskočí
tak (záleží jak je kapela sehraná) a musíš důsledně dbát na pravidlo
když něco zkurvim nedám to nikdy na sobě znát, voni lidi stejnak houby poznaj jestli to tam patří nebo ne...

Čas od času se stane nějaká ta lek-race ..jako že třeba basák začne reffren dřív
a zbytek kapely si to uvědomí a hned se kněmu v ůleku nepochopitelně přidá...
jenže zrovna v tu chvíli si to basák tu chybu taky uvědomí a vrátí se zpátky na sloku
no a takhle se to prostřídá tak třikrát a většinou je to na end a začít znova....

Všechno je to jen o zkušenostech, ať už gativních nebo negativních a ty se získaj jen hraním.....
ale to je vše jen můj hloupej subjektivní názor....

timy1123 píše:Nejlíp doma si hrát třeba k backingtrackům ( http://www.guitarbackingtrack.com/ ..je toho tam hafo)
jednak si můžeš hrát tu piosonku kterou se chceš naučit a nejjednodušejc podle toho zjistíš co tam jakej nástroj hraje a její stavbu
a druhak si můžeš v klidu při tom zkoušet hrát doprovod, sola, zkusit hrát zpěvovou linku, nebo jen tak improvizovat
všechno má za následek že ač chceš nebo ne získáš tím základní přehled o hmatníku...
..a to hraní před známýma stím bych až tak nesouhlasil...
hrát před známejma či před rodinou je vždycky největší psychická záťěž
protože se dycky budeš snažit podat 1000% výkon a tím pádem místo na prožitek z hraní budeš myslet jen na to abys něco nezvrtal...takže zase stress

další věc zkoušky z kapelou ti daj 5x víc než hraní doma a díky nim získáš na jistotě..
je to o tom že když si to na zkouškách zažiješ a dostatečně secvičíš nemusíš se pak stresovat na koncertě..
hlavně záleží aby se kapela sehrála a věděla o sobě (naučit se poslouchat ostatní)
a když se beginner hodí do rozjetý kapely to je asi to nejlepší ..voni si ho vychovaj ..

a třetí věc jeden koncert je za 10x zkoušek....
i když ze začátku je člověk vyjukanej a než to všechno vstřebá to několik koncertů trvá
tréma je normální věc ..dokud máš před hraním trému víš že ti na tom hraní záleží a že tě to baví
spíš bych se bál kdybych jí před hraním necejtil to by asi bylo něco špatně...
A ta nejistota se objeví tím víc , čím míň máš nazkoušeno...
musíš se naučit spolehnout na to že máš nacvičeno a že to umíš..a nějaký problemý hodit za hlavu
a hlavně užívat si hraní...

Ale když se stane že si nemůžeš vzpomenout jak je v puli to solo nebo něco jinýho,
je nejdůležitější říct si " aa vono to nějak naskočí" a bejt v klidu a když to nenaskočí
tak (záleží jak je kapela sehraná) a musíš důsledně dbát na pravidlo
když něco zkurvim nedám to nikdy na sobě znát, voni lidi stejnak houby poznaj jestli to tam patří nebo ne...

Čas od času se stane nějaká ta lek-race ..jako že třeba basák začne reffren dřív
a zbytek kapely si to uvědomí a hned se kněmu v ůleku nepochopitelně přidá...
jenže zrovna v tu chvíli si to basák tu chybu taky uvědomí a vrátí se zpátky na sloku
no a takhle se to prostřídá tak třikrát a většinou je to na end a začít znova....

Všechno je to jen o zkušenostech, ať už gativních nebo negativních a ty se získaj jen hraním.....
ale to je vše jen můj hloupej subjektivní názor....

Je vidět, že to píšeš ze zkušenosti. Doporučuju ale spíš backing tracky z YouTube - je tam toho hafo. Mám problém hrát před tátou, protože dřív jsem často slyšel z vedlejších místností - Hraješ to vedle, neladí to, nalaď si to atp. a to mně přimělo si to začít nahrávat a hrát podle metronomu.

Ono zkoušky jsou dobrá věc, ale když se 5 kluků ze stejný školy a ze stejnýho ročníku domluví, že si založí kapelu a jen dva jeden z nich (já a kámoš ) hráli dřív na klávesy a klavír, tak je to trochu těžší.

Přesně takhle mi to taky říkali. I když to dáš na 100% na zkoušce, koncert překvapí než si člověk trochu zvykne na ty lidi.. Je to jen o zvyku..

To timy 1123 - tak ten predposledni odstavec s basakem me fakt dostal. Dik za pobaveni

koko píše:To timy 1123 - tak ten predposledni odstavec s basakem me fakt dostal. Dik za pobaveni

Ale ono to tak bývá. Taky jsem si párkrát řekl - já to snad hraju blbě..

Popravdě, z praxe mám k jistotě ve hraní rady který bych nikdy nedoporučil začínajícímu hráči.

-Improvizovat, hodně improvizovat. Když člověk improvizuje je to živější a nemůže zapomenout co tam má hrát (vztahuje se převážně na sóla)
-Nikdy nehrát před lidma věci který člověk zahraje jen tak tak když má dobrej den, vždycky si nechat rezervu.
-Má li kapela zkoušky dost často (aspoň 2* týdně) tak nikdy doma necvičit kapelní skladby (leda by tam byl nějakej hodně složitej riff kterej prostě bez nacvičení nepůjde).
-Skladby co se člověk učí zpamněti se učí aby se zlepšoval, ne aby je někdy hrál před lidma.
-Zajistit si dobrou náladu na hraní neznamená zlejt se jak prase (to jediný se doporučuje i začátečníkům ).
-Když člověk vystupuje dostatečně sebejistě tak každá chyba vypadá jako složitej rytmus/harmonie hodná vážné hudby.
-Před veřejným hraním před kýmkoliv se sice rozehrát, ne ale přecvičit.
-Nikdy neposlouchat názor rodinných příslušníků, nikdy neignorovat názor kapely (což zas neznamená vždycky se ním řídit).

Graywolf píše: -Má li kapela zkoušky dost často (aspoň 2* týdně) tak nikdy doma necvičit kapelní skladby (leda by tam byl nějakej hodně složitej riff kterej prostě bez nacvičení nepůjde).
-Skladby co se člověk učí zpamněti se učí aby se zlepšoval, ne aby je někdy hrál před lidma.

No, nesouhlasím s tebou v těhletěch bodech...

- alespoň přehrát by jsi si to měl a trošku se na to kouknout nění na škodu

- a všechny skladby, co jsem hrál na koncertě či soutěži, jsem hrál z paměti (ale hraju spíš sólovou kytaru). Navíc o kytaristech tak nějak koluje, že musí hrát z hlavy a ne z listu. Ale pozor! Nemyslel jsem to hraní zpaměti tak, že si to budu přehrávat do kolečka jak kafemlejnek, až mi to tam nějak naskočí, ale naučit se to záměrně hrát zpaměti a pak při hraní vědět, jak je minimálně další takt.

Graywolf píše: -Skladby co se člověk učí zpamněti se učí aby se zlepšoval, ne aby je někdy hrál před lidma.

tomu moc dobře nerozumím...to jako máš před sebou stojan s notama (akordama) a textama když hraješ
a neznáš to co hraješ

jedu ve dvou kapelkách ztoho jedna je čistě jen převzatý rockbluesoldies, druhá čistě pro zabavu taky převzatý crooscountrybigbeat a s půlkou druhý kapely děláme ještě na svejch vlastních věcech takovej kytarovější rock
no a já teda hraju pokud možno všechno z paměti
a snažím se kde to jde vymyslet si stavbu sola a to pak pokud možno hrát vtěch základních bodech furt stejně
a u těch převzatejch co to nejde se tak nějak přiblížit originálu..protože to holt lidi znaj a tam na improvizaci není moc místa..
takže sakumprásk to i s vlastníma věcma dělá playlist s 82 piosničekama a prozatím bez trvalejch následků

timy1123: Ajo, na covery jsem nemyslel Bral jsem v úvahu jen vlastní tvorbu kterou si člověk zapamatuje už jen tím že ji skládá a měsíc se dohaduje o stavbě skladby. Covery jsou potom určitě něco jinýho (ty jsem ale nikdy neprovozoval veřejně tak nevím ).
Tohle jsem si nějak neuvědomil. Myslel jsem to zrhuba takhle:
I když člověk hraje výhradně vlastní tvorbu tak se během cvičení učí zpamněti cizí věci. Ty se ale učí jiným způsobem než vlastní (cizí klidně notu od noty podle metronomu) což by (aspoň podle mě) nikdy nemělo potkat vlastní skladby. Ty by se měli hejbat, vyvíjet, bejt po troškách upravovaný, a pokaždé zahraný trochu jinak podle nálady (dost drobností doimprovizovávat).
Jak to dělaj lidi co s coverama koncertujou radit nemůžu, páč to nedělám.
Pikus:Viz nahoře. Jak jdou části po sobě si člověk zapamatuje už při skládání (pokud nehraje covery).

Graywolf píše: Pikus:Viz nahoře. Jak jdou části po sobě si člověk zapamatuje už při skládání (pokud nehraje covery).

No, taky jsem měl na mysli covery...

Heh, guitarbackingtrack.com je pecka.Sem vůbec netušil, že něco takového existuje

Díky!