60'Rock_N'_Roll píše:no.... umim techniku alá 5p8h5...to mi jde a zní mi to. Ale pak nevim co dál, chci, aby mi to znělo tak jako tady
http://www.youtube.com/watch?v=BJuMAGNBBug 3:18 - 3:36. Říkali jste, že je to založený na týhle technice. Jimmy tam přechází potom, jak jede dolu, tak tam přechází po stuně na stunu až na basový éčko, ale ted nevim, jak tam mám přejet....taby sem nenašel....prostě mi nejde takový to šmrdlání několika tonů, protože on to hraje na více strunách, čili tomu 5p8h5 neodpovídá. je to dejme tomu na háčku a géčku. a ted nevim, co mačkat. nejde mi o to uískat přesně to, co tam jimmy hraje. to mi je fuk. jde mi o to, jak hrát to šmrdlání několika tónu na dvou strunách. Příklad toho šmrdlání je třeba
4:13 - 4:17
Mačkáš to, co se vyskytuje v dané tónině, a zbytek je jen alternate picking na dvou strunách, poměrně často v triolách, což je podstatně těžší, konkrétní lick je lepší neznat, protože ty by měl mít každý svoje. Třeba zahraješ tohle, třeba dvakrát
Kód: Vybrat vše
E ----5p3-----5p3-
H 4h5-----4h5-----
a pak tam vrazíš nějaký běh napříč stupnicí, přičemž třeba na každou první dobu nejdeš ve stupnici dolů ale nahoru, a pak dáš třeba nějaký rychlý country lick se spoustou tahaných tónů. Nevím co přesně chceš vědět, myslím že je tady toho dost - víc než budeš potřebovat.
Pokud se ovšem ptáš na to, jak máš poznat tóny, které se tam hodí, odpovídám ještě jednou: Musíš znát stupnici, ve které hraješ, minimálně durové, mollové a bluesové pentatoniky, a pamatovat si ty "boxy" v kterých se hrají. Pak stačí hrát tóny obsažené v těchto stupnicích a nemůžeš z toho vypadnout. Pokud to umíš, můžeš třeba občas nějakým extra efektním lickem přeběhnout do jiné toniny, celá věc v jedné tónině zní tak trochu mdle a strojově, ale vážně jen pokud to umíš. Není totiž nic trapnějšího než se totálně ztratit ve vlastní improvizaci - představ si to na koncertě uprostřed vybroušeného sóla na konci hlavní gradace, když se chystáš vrátit se do základní tońiny a jenom čapnout Hčkovou strunu, vytáhnout ji ven z hmatníku, narazit si koleno o pódium, strunu přervat, zahrát svůj nejkomplikovanější lick, pak rychlé arpeggio, třísknout základní akord, urvat přitom zbylé struny a rozmlátit kytaru o zem. Kdyby ses před tím přeskokem do základní tóniny ztratil v hmatech, pohřbil bys tím celé vystoupení. Ty stupnice se netrénují jen tak - musíš si ty hmaty zapamatovat, abys mohl improvizovat. A bez improvizace si v rocku, a vůbec ve stylech vycházejících z blues, ani neškrtneš.