Tak šelak se na hudební nástroje používá od tý doby, co poprvé někoho napadlo smontovat nějak dřevo dohromady tak, aby to hrálo. Tzn, nějakej ten pátek už to bude

Je to tradiční záležitost. Pak někdo přišel s tim, že šelak sice supr, ale na masovou výrobu je naprd, protože se nanáší růčo a nedá se stříkat, tak do hudebního průmyslu ve velkym vstoupila nitrocelulosa, která je, dá se říct, prostě chemickou náhražkou šelaku. No a jak šel čas, ukázalo se, že nitro sice taky super, ale tak trochu chemicky nestálý, časem se v laku tvoří miniaturní prasklinky, do kterejch vniká vlhkost, z miniaturních prasklinek jsou už ne tak miniaturní prasklinky a za čas jsou z těch kytar nádherný vintage kousky, který se dneska platí zlatem

No a taky že vlastně zabíjí zvířátka a kytičky. Tak se na to dneska nejčastěji stříká polyuretan, páč je to držák:) Jeho pozitiva se sice přibližujou, ale nedosahujou těch, co má nitro, na druhou stranu ale skoro vůbec netrpí jeho nedostatkama. A to je asi konec přběhu:)
Nějakej hudební geek ti samozřejmě řekne, že polyuretan je k prdu, páč to prostě zaleješ do umělý hmoty a dřevo nebude vibrovat a podobný kecy, ale když tam toho nedáš centimetrovou vrtstvu, tak samozřejmě žádnej normální člověk nepozná sebemenší rozdíl. Takže tak:)