Hudební fórum

fantomasxxx píše: 16.01.2014 14:25 Ahoj,
sory že obnovuji tak staré téma.
Chtěl bych zeptat jestli má někdo zkušennosti s kytarami Musima (Stratocaster Lead Star).
Chci si pořídit nějakou levnou kopii Strata. Stýská se mi po stratovském cinkavém zvuku.
Kytaru chci mít pouze na doma na zpestření pro čisté a crunch zvuky.
Narazil jsem na kytaru Musima Lead Star Stratocaster z 80. let u nás v bazaru.
Moc info jsem na netu nenašel.
Chtěl bych znát názor, porovnání, jestli se vyplatí koupit nějakou kopii ze současnosti (řádově do 4tis - bazarové) nebo zkusit výše zmiňovanou Musimu.
Máte s tím někdo zkušennosti?

Vim, že je to stráááášně starý vlákno, ale ještě sem tu asi nebyl No já přece!!!!! Viz https://www.rajce.idnes.cz/standulin/al ... /598960278 - první skvělá (rozumněj normální) kytara, na kterou sem se vzmoh po Galaxisce BTW - bavila mě tak, že sem jí fakt jakože ohrál, jak je vidět na tej fotce.... Bohužel sem jí v devadesátkách prodal, abych si moh koupit Opravdickýho Fendera...

Tak konečně alespoň někdo kdo tu zkušenost měl i když po deseti letech Hrozný jak ten čas letí, koukám že jsem na fóru už od roku 2006, předtím ještě na starém Instrumentu. Tenkrát jsem toho východoněmeckeho strata nakonec nekoupil. Myslím, že jsem pak vzal nějakou kopii od SX, ta už je také dávno z domu. Jinak pěkné retro fotky.

Kytara to fakt byla skvělá, oproti Galaxisce... Dala se použít i ve studiu. Jinak dík za pochvalu fotek. Já jsem fotkovej maniak, mám to rád. Jenom lituju, že prostě z tej doby není obrazovýho materiálu víc. Filmy byly děsně drahý, barva vzácná. Dneska jeden dokumentuje každou blbinu. Nemám fotku a ni z jednoho nahrávání ve studiu. Strašně těžko pak dávám dohromady, na co sme co dělali, když se někdo ptá. Obzvlášť lituju, že nemám fotku svýho kvákadla. Přidělávalo se to na BOSS HM2 a bylo to ze dřeva. Taková jakoby houpačka pod nohu, která přes systém kladek hejbala vejškovym čudlem na tej krabce Bylo to snad z nevohoblovanejch prkýnek zbytejch hřebíkama

Jinak, jestli si toho prošel víc, tak to podium je plný samodomo věcí. Vlastně i to podium sme stavěli sami - bylo ze složenýho lešení, který rezlo asi 5 let na dešti a nikomu pak nechybělo. Dál stojany na všecho sem si dělali. Na mikrofony, na bicí... Ty bicí mimochodem z většiny jsou taky stavěný. Kopák a virbl sou koupený v rozmezí asi dvou let. Ten zelenej bubínek je ze stočenýho plexiskla, přechody posvařovaný snad z roxorů. Basový kombo stavěný, zpěvovej zesík snad, bedny, to všechno je samodomo.

Taková jakoby houpačka pod nohu, která přes systém kladek hejbala vejškovym čudlem na tej krabce Bylo to snad z nevohoblovanejch prkýnek zbytejch hřebíkama

To mi připomnělo můj první stavěný přepínač Volume/Maximum (clean/drive). Základem byl kolébkový vypínač k lustru. Ne jeho vnitřek, jen jako aretace dvou poloh.

Torst: Bejvaly věci.
Na vojně (88-90) jsme měli kapelu, takový "od Bacha po Vlacha", základ různé trampárny ale jinak skoro všechno (byli jsme jako muzikanti každý pes jiná ves, takže jsme se navzájem přizpůsobovali, doteď bych si možná vzpomněl i na nějaké hardrockové fláky, i když je to muzika která jde úplně mimo mě). Nicméně to byla trochu ulejvka, ale hlavně únik před pakárnou. "Elektrický kytarista" měl samodomo phaser velikosti krabice od bot. Ne proto, že by deska byla velká. Na rate měl obrovský čudl (což má smysl, viz Hendrix a jeho small stone) a jako footswitch měl klasický čtvercový vypínač na 220... Argumentoval tím, že isostat se rozpadne, tohle vydrží.

Pawlik píše: 10.09.2024 11:14 Torst: Bejvaly věci.
Na vojně (88-90) jsme měli kapelu, takový "od Bacha po Vlacha", základ různé trampárny ale jinak skoro všechno (byli jsme jako muzikanti každý pes jiná ves, takže jsme se navzájem přizpůsobovali, doteď bych si možná vzpomněl i na nějaké hardrockové fláky, i když je to muzika která jde úplně mimo mě). Nicméně to byla trochu ulejvka, ale hlavně únik před pakárnou. "Elektrický kytarista" měl samodomo phaser velikosti krabice od bot. Ne proto, že by deska byla velká. Na rate měl obrovský čudl (což má smysl, viz Hendrix a jeho small stone) a jako footswitch měl klasický čtvercový vypínač na 220... Argumentoval tím, že isostat se rozpadne, tohle vydrží.

V době, kdy byl vydán EH Small stone, už byl Hendrix 4 roky v pánu...nemáš na mysli Univibe?

tyhle vyrobky by mely bejt v muzeu, velka skoda, ze se jich moc nedochova

No hlavně nemám ani fotky, nikdo tohle programově nefotil.... Občas se to mihne někde náhodou... Ale sem tam něco vypadne. Sem vyklízel sklep a našel tam ruskej multiefekt, na kterej sem se chvilku pokoušel hrát a nešlo to, ani v tej době, kdy to bylo nový

Pawlik píše: 10.09.2024 11:14 Torst: Bejvaly věci.
Na vojně (88-90) jsme měli kapelu, takový "od Bacha po Vlacha", základ různé trampárny ale jinak skoro všechno (byli jsme jako muzikanti každý pes jiná ves, takže jsme se navzájem přizpůsobovali, doteď bych si možná vzpomněl i na nějaké hardrockové fláky, i když je to muzika která jde úplně mimo mě). Nicméně to byla trochu ulejvka, ale hlavně únik před pakárnou. "Elektrický kytarista" měl samodomo phaser velikosti krabice od bot. Ne proto, že by deska byla velká. Na rate měl obrovský čudl (což má smysl, viz Hendrix a jeho small stone) a jako footswitch měl klasický čtvercový vypínač na 220... Argumentoval tím, že isostat se rozpadne, tohle vydrží.

Na vojně, 88 - 89 jsme měli kapelu.
Byla to super ulejvka, únik před pakárnou, ve zkušebně vždy do noci, klíče skoro jen my, nástroje jsme tedy mohli mít vlastní, zamčené, část přešla pak do skupiny Vltava. Ale nástroje a krabky už byly profi, z venku nebo z Tuzexu (dalo se toho už objednat a koupit mrtě), na české se už nehrálo.

Vojáci mívali supervěci. V Táboře bylo nahrávací studio, kde jsme dělali první nahrávky. A flangery, chorusy a bylo tam i nějaký ultra super duper západní páskový echo. My měli Echolanu a tohle nám připadalo jako z Marsu technologie. A zvuk na tu dobu tam byl fakt profi... Nahrávaly se tam teda dechovky, ale pro nás to bylo ultimátní zkušenosť

HoSl: možná jo, znám to akorát z videa, jak tam Hendrix kroutí nohou v indiánském mokasínu...
Kinx: no, v muzeu... Někteří moji staří kamarádi to pořád mají a pořád přes to aspoň občas hrají. Třeba Kája Mařík, ex- The Raivens, (možná ex) Prouza... Má Small stone, nějaký kreslítka... A určitě má pořád aparát Roost, britská garážovka z půlky sedmdesátých let (víceméně něco jako Hi-watt), já to někdy kolem roku 91 koupil v Ostravě na náměstí v bazaru u Pepy Streichla. Na basu, ale moc mi to nesedělo, tak jsem to pak za původní cenu přenechal Kájovi - a ten přes to hraje pořád, na kytaru mu to sedí.
Standulín: my měli kulový. Možná, že do východního vojenského okruhu (Slovensko) moc neinvestovali, erární byly akorát klávesy Vermona (docela děs) bicí Amati (taky docela... Ehm, nic moc, abych byl slušný) a "powermix" Vermona Regent 1500H. Žádný zázrak, čtyři vstupy, pružinový hall, 150W. Ale v té bídě docela použitelné. K tomu dvě bedny... Zbytek vlastní.
Starypard: jo, přesně. Vlastní místnost v suterénu, pohoda, klid, klíče jsme měli jenom my (kromě náhradních, oficiálně zapečetěných) nikdo nás tam neotravoval... Takže jsme si tam kolikrát chodili jenom číst...

Občas uvažuju, že by stálo za to založit speciální vlákno, třeba v undergroundu... Historky starých zbrojnošů... Co jsme měli, o čem jsme snili (a nikdy neměli) přes co jsme museli hrát... A co nás občas překvapilo...
Historka že střední školy: spolužák rocker/ metalista měl kytaru Jolana Jantar. Od nějakého příbuzného dostal dárek "ze západu": krabku Boss ( nějaký distortion) a krásný oranžový kabel Schaller. Kabel do efektu pasoval, do kytary se mu moc nechtělo... Jakožto technici jsme došli k názoru, že problém bude v kytaře, a Jack samici jsme trošku probrousili. Koneckonců, vyměnit ho by nebyl až takový problém.
Až po pár letech jsem pochopil, kde ten problém byl, když jsem se s něčím podobným setkal znovu. Jack je celosvětově 1/4" tedy 6,35 mm. U nás nějací inženýři rozhodli, že to bude v mm, a bude to 6,3. A protože existuje něco, co se nazývá"výrobní tolerance ", tak se to občas neshodlo.
P.S. s tímhle problémem jsem se setkal třikrát. Dvakrát u kytary Jolana, a jednou u zesilovače Tesla Disco 240. Ale to už jsem věděl, která bije ( dlouho po plyšáku) takže stačilo zajít do nejbližší prodejny elektrosoučástek, koupit libovolnou levnou Jack samici... Výměna se vším všudy do půl hodiny... Naštěstí to bylo zapojené na drátech, ne v plošňáku.
P.S.PS. Pro obyvatele metropolí: u nás na venkově se na ty krumply hrálo dlouho... I po 2k. Nenechte se zmást tím, že jsem už v roce 93 měl Trace Elliot. Byl jsem první ( a dlouho jediný) minimálně v okrese, jestli ne v kraji. Ostatně, u nás těch TE není moc ani teď. Kraj metalowy...

Pawlik: Ty zkušenosti starých zbrojnošů, jsem stopro pro. Přidal bych zážitky ze života, cest.
České jacky - to jsem nevěděl, že tam byl takový ústřel v průměru. A nikdy jsem neměl problém dostat origo jacka do CZ zdířky. Právě naopak ! CZ jacka do US zdířek. Přičítal jsem to té šroubované hlavičce, která nepasovala vždy k tělu jacka. Ale většinou se i to dařilo. Jinak ty naše šroubované jacky byly a jsou 100% držáky a přežily všechny západní lisované. Tedy pokud se ti cestou v baťohu nevyklepala a nevyšroubovala ta hlavička, kterou jsi pak už nikdy nenašel ...

No já nevim, předně se nedala koupit nějaká normální šňůra, takže se ty jacky dokolečka pájely, protože stačilo na šňůru šloupnout a muselo se pájet. Nejstrašnější bylo, když si napájel Jacka, zjistit, že tak krytka na něj leží na kombu... Věčinou nebyl čas to pájet znovu, takže pak už ta šňůra byla naháč navěky, protože tu krytky si prostě ztratil... Tohle bylo první věc, kterou sem si po revolučce vyřešil. Koupil sem si za šílený peníze Spectraflex kabel a kdyby mi ho někdo před 15-ti lety neukrad, tak s nim nebyl jedinej problém. Od tej doby mám další 2 Spectraflexy, ale pak miliardu dalších šňůr, krátkejch tenkejch tlustejch dlouhejch a NIKDY sem neměl s nima problém. A ta šroubovací hlavička se fakt uvolňovala, asi jedem každej v jinym režimu... Byl bych na to dal Locttite, kdyby to tehdy bylo....

" Nejstrašnější bylo, když si napájel Jacka, zjistit, že tak krytka na něj leží na kombu..."
Tak tohle se mi ani jednou nestalo!

Já to mám běžně s pětižilovými třífázovými kabely, které nutně potřebuji každou chvíli přestrojit na jinou zástrčku do jiné zásuvky. Nebo se čtyřžilovými do pětikolíku.

Pawlik píše: 11.09.2024 19:05 HoSl: možná jo, znám to akorát z videa, jak tam Hendrix kroutí nohou v indiánském mokasínu...
Kinx: no, v muzeu... Někteří moji staří kamarádi to pořád mají a pořád přes to aspoň občas hrají. Třeba Kája Mařík, ex- The Raivens, (možná ex) ...

ja myslel spis ty samodomo vyrabeny veci, vypinace od svetel coby footswitche nebo kvakadlo vyrobeny z HM-2 )) to jsou fakt unikaty. btw Roost znam a jsou to uplne super aparaty, stara anglicka skola.

Hmm, to mi pripomenulo moju prvú gitaru (Jolana Grazioso), s ňou som hral cez rádio - do gitary jack, na druhom konci voľné drátky priamo napájkované do starého Tesla rádia (neviem ako, to mi vyrobil oco). V podstate to bol môj prvý lampový aparát

Já sem hrál tady na toto: https://www.vintageamps.eu/aparaty/tesla-azk-2011 a ty pětikolíkový vstupy byl taky voser. Byly potřeba tušim napájet jenom 3, ale ty konektory se prostě rozpadaly používáním, tam sme ty krytky nedávali programově. Zvuk nebyl úplně špatnej, ale dělil sem se o to buď s druhou kytarou, nebo ze zpěvem. Dalo se to celkem používat, akorát se to rozpadalo a furt sme se v tom museli vrtat. V podstatě se divim, že sem ještě na živu . Pak sme na zpěvy měli nějakou novější Teslu, je na těch fotkách, tam mám i kombo už (stavěný, jak jinak).

Člověče, to mi silně připomíná zesilovače řady Tesla Music. Byly 70 a 130 (2 nebo 4 EL34 v koncích) , hodně podobné, akorát jenom v plechových krabicích. Pokud si dobře pamatuju, měly snad na korekcích i souosé potenciometry (možná jenom nějaké verze?) moc si to nepamatuju, nikdy jsem žádný přímo nevlastnil - a už je to dávno.
Byly to v podstatě takové "powermixy". Tranzistorové vstupy, lampový konec. Jeden kutil je u nás předělával na klasické celolampové kytarové hlavy ( prostě vyhodil ty původní vstupy a k původnímu konci dodělal lampový preamp) a ty nehrály vůbec špatně.
Já hrál úplně na začátku "elektrické" dráhy taky přes lampové rádio. Na jednom konci kabelu Jack, na druhém banánky do gramo vstupu. Pak mi táta (býval velký fanda elektronkových rádií, sbíral, co se dalo, opravoval nebo - podle stavu - rozebíral na součástky, pak pouštěl dál, sám si nechával jen ty předválečné kousky) postavil první "combo" no, v podstatě jsem to pod jeho vedením dělal sám. Z rádia demontovat VF okruhy, nechat trafa, napájecí a koncové obvody - a dostavět vstup s EF86 na vstupu a ECC 83 na korekcích. Demontáží stupnice se udělalo místo na větší reproduktor (nějaký ARO 6xx) ... A pak jsem přešel na basu, přestalo to stačit, takže to "zdědil" kytarista (hráli jsme takový folk, elektrický kytarista měl nějakou starou Jolanu - lubovku od otce) a já si s pomocí zkušenějšího kamaráda postavil první basové combo. 10W, (dva MBA 810 v můstku), Štěpán mi tam vymyslel docela slušný vstup s korekcemi, které přepočítal pro basu a dokonce s limitací, reprák ARO 711 a to vše do překližkové bedýnky od vojenské vysílačky. Mazec.
Ale do toho folku to stačilo a díky tomu, že MBA 810 nepotřebovaly symetrické napájení, dalo se to uživit i z baterek, takže jsem to párkrát vzal i na nějakou trampskou akci.
Edit: Jestli tedy ty Tesla Music nebyly 50 a100 a nepletu si to s pozdějšími tranzistory, tuším Studiosolo, takové oranžové krabice.
Edit 2: Takže jsem se asi ve vzpomínkách dobral k maximu: Music byly (pokud po těch letech a tom množství THC, spotřebovaného v devadesátých letech ještě nějaké vzpomínky zbyly ) 50 a 100. Oranžový plášť a černý předek Studiosolo, určitě 70, možná 130, tranzistor, stejně jako celý černý Studiobas, který byl tuším 130, jestli existovala verze 70 nevím. V každém případě bylo jedno, jestli do toho strčíš kytaru nebo basu, hrálo to s obojím stejně... Blbě.
IMHO lepší byla labutí píseň Tesly, Disco 240. Aspoň na basu, po předřazení limiteru od Bosse, určitě.