Ahoj mám takový dva aktuální problémy, jeden dlouhodobej a jeden teďka čerstvej. Pokusím se je oba stručně vypsat a přivítám každou radu
1) Zasekl jsem se
Na bicí hraju něco málo přes pět let a donedávna jsem neměl tak nějak s ničím problém. Díky tomu, že jsem studoval nebo se sám učím na mnoho dalších nástrojů, tak jsem perfektně uměl noty a nějakej ten rytmus už se mi do krvi dostal ještě před hrou na bicí. Z toho, co mi zadal pan profesor, jsem mu polovinu přečetl na místě z not a druhou půlku jsem mu bez problému do týdne nacvičil. Jenže pak přišla dvojšlapka
což o to, na začátku to bylo docela v pohodě, nemyslím si, že bych byl nějaký horší začátečník než ostatní, co se dvojšlapky týče. Nějaký ten měsíc člověk prostě šlape zelí a až po čase ty údery začnou dávat i smysl
Po roce jsem se dopracoval s šestnáctkami k tempu 120 bpm a hrál jsem si ve zkušebně několik písniček v podobných tempech, na kterých jsem se cvičil. Ale vždycky, když jsem zkusil vyšší tempo, tak se to ale rozsypalo, nohy se dostaly do křeče, najednou dělaly údery nekontrolovatelně jenom kotníky a kolena se ani nehnula a úderů jsem zahrál bůh ví kolik a nešlo zpomalit, jedině úplně přestat a začít zase 120 nebo méně. Nedělal jsem si s tím hlavu, říkal jsem si, že do určitého bodu to může jít člověku tak nějak samo a že prostě budu muset cvičit, cvičit a zase jenom cvičit a že za čas se výsledek dostaví. Nicméně od té doby uběhl rok a já hraju pořád ty samé nebo jiné písničky okolo tempa 120, jen občas, když mám opravdu dobrej den, tak dám jakžtakž třeba 130, ale to jenom výjimečně jenom na chviličku (třeba zahraju písničku na 130, pak něco pomalejší a pak už se k těm 130 nedokážu vrátit). Nicméně jelikož jsem docela ambiciózní a chci jet jednou pořádný metalový děla, tak se trochu děsím, protože jestli za rok nepostoupím ani o deset úderů, tak ani do důchodu nestihnu splnit svoje plány, navíc hádám, že postup bude čím dál pomalejší a pomalejší. Nevím, co dělám špatně a můj profesor to považuje za normální a říká, že se zlepšuju, jenom to nevidím. Ale jak bych se mohl zlepšovat, když se poslední rok snažím zrychlit a nezrychlím skoro vůbec? Je to normální, nebo mám začít hledat ve své technice chyby, které třeba můj profesor neodhalil?
2) špatný období
teď ale řeším ještě jiný problém. Nedávno jsem si koupil novou dvojšplapku (Pearl Powershifter Eliminator) a v den, co jsem si jí koupil, tak jsem hned letěl do zkušebny a hrál a hrál. Dal jsem docela pohodlně 130 a vytáhl jsem to stěží i na 160. bylo to hodně nepřesné a hodně na krátkou chvíli, ale tak nějak jsem věřil, že to časem v pohodě srovnám a dám třeba těch 160 úplně běžně. Další den jsem dorazil a byl jsem zase jen na 130 a příště jsem dal pouze klasických 120. Od té doby uplynul možná měsíc a minulý týden o víkendu jsem měl asi nějakej blbej den nebo co, prostě najednou mi nešlo na dvojšlapku už vůbec nic. Ani 120, ani 110, akorát nějaký úplně únavně pomalý tempa jsem těžkopádně dal dohromady, ale při jakémkoli zvednutí tempa se nohy zase dostaly do křeče, začaly to dřít jenom kotníky, špičky sjely na dolní část pedálu a já to nedokázal nijak kontrolovat. Snažil jsem se to neřešit, ale když jsem přišel další den, bylo to stejný, možná horší. Od té doby jsem byl ve zkušebně ještě dvakrát a jednou na hodině a nikde nedokážu zahrát ani věci, co jsem se za poslední rok naučil. Kontroloval jsem všechno. Kontroloval jsem, jestli jsem si omylem nepřekopal nastavení pedálu, jestli třeba nesedím nějak jinak, než obvykle, jestli se nepředkláním nebo nezakláním... ale na nic jsem prostě nepřišel. Pana profesora napadlo, že to bude asi psychické, že jsem měl prostě jednou blbej den a když jsem pak přišel další den, tak jsem se tak bál, že to nezahraju, že jsem to nakonec fakt nezahrál. a já došel k názoru, že to tak asi bude, protože jestli je všechno stejně ,tak se muselo něco přehodit přímo ve mně, přímo v mé hlavě, kvůli čemuž teď nezahraju ani ň. Jenomže absolutně nemám tušení, jak se z toho dostat. Od teď vždycky, když sedám za bicí, tak se děsím toho, že to zase nepůjde a že zas půjdu domů o něco smutnější. Paradox je, že ruce jsou absolutně v pohodě, na nich jsem nezaznamenal vůbec nic, co by mi nešlo, respektive šlo hůře, než obvykle. Napadá vás něco?
Jak už jsem psal, děkuju za každou radu, ať už se to bude týkat prvního problému, druhého, nebo pokud v tom vidíte nějakou spojitost a napadá vás nějaká univerzální rada.
Pomohla pár tejdnů pauza, pohodička ve zkušebně, pořádně si to rozebrat, na dalším koncertě už to jelo a spadlo to ze mě jako balvan.