Dutý jsou teď všechny LP kromě některých Historic reissue. Údajně jim trvalo dost dlouho, než vyladili, kde dlabat a kde ne, je to dost věda..Původně dělali -jen kvůli váze- díry jak do ementálu
BFG mám teď 3. týden. Podle sériového čísla vyrobena 17.8.2007.
Přitom ještě před měsícem jsem o LesPaulu vůbec neuvažoval, chtěl jsem Gretsche PowerJet (odloženo na neurčito

). Tahle kytara mě ale vzala..
Je to můj první Gibson, s jinými nemůžu detailně srovnávat. Nicméně jak jsem měl aspoň na chvíli v ruce jiný, tak kromě toho, že je úžasně pohodlná (lehká) tak nevím, v čem by byla ošizená.
Povrchovou úpravu vidím jako plus, odteďka mě nebaví leštit ostatní kytary

Je to kytara hlavně na hraní
Aspoň stručně:
PLUS:
-bytelný pocit (žádná hračka)
-zvuk už nasucho (rezonance)
-snímače (BB3 je Alnico II, P90 podle všeho Aln. V)
-krk (pro mou ruku ideální, šířkou i profilem "50s rounded")
-perfektní seřízení z výroby -nejnižší akce co jsem kdy měl
(ale 2.kus v krámu naopak skoro nehratelná hrůza...)
-kill switch - úžasně praktická věc
-kvalitní mechaniky (Grover), ladění drží
MINUS:
- okraje pražců nad 12.polohou ne úplně dokonale začištěné (ale neřežou)
- sedlový pražec (nut) - s továrními 10kami lehce vázne, grafit + hodně
hrát a ochodí se (nebo proříznout), h struna možná moc prořízlá
/právě tohle jsou zřejmě nejčastější problémy u všech gibsonů
podle recenzí/
- statický náboj, asi kvůli povrch úpravě
- pro někoho asi neoznačený hmatník (jen z boku -ve tmě trochu
problém)
Pro mě zatím největší minus jsou dost vysoké pražce hlavně při skluzech akordů, nad 12.polohou. Jsou vyšší než Fender Med.Jumbo (o vintage nemluvě.) Ale postupně se to lepší, jak se ohlazujou.