Rocková klasika. Wind of Change nelze zapomenout.. Mam raději jejich balady typu Still Loving You, Wind of Change, Always Somewhere, Holiday.. Trochu mně mrzí, že ty skladby jsou hodně podobné. Jsou jednoduché a přitom skvělé. Samozřejmě díky zpěvu.
Asi nejlepsi priklad je Metallica 91 - samo o sobe skvely album, ktery pro "radoby tvrdaky" je hrozna s*acka, pritom je to spolu s Load asi nejpropracovanejsi album Metalliky a bezesporu prelomova deska, diky ktery se thrash metal dostal mezi sirsi verejnost a diky kterymu se ke spouste lidi dostaly i jejich predchozi alba, jako se to stalo treba me, vydali to v mejch 16 letech, kdy jsme poslouchal spis pop rock, Beatles a tak). Diky tyhle desce jsem zacal objevovat kouzlo hard n heavy (at uz to byla Metallica, Dream Theater, Deap Purple, Led Zeppelin...no a pak blues, jazz. Pro me to byla deska, ktera mi naprosto zmenila hudebni obzory a hodila me uplne jinam (i kdyz mam radsi Master of Puppets, ale bez 91 bych ho asi nepoznal, nebo az mnohem pozdeji).... No a podobne to meli treba jiny lidi se Scorpionama - i kdyz ne v takovym meritku.
Asi tak. Taky tento fakt nechápu. Každý Metallice zazlívá, že změnili styl a tak dále, přitom přilákali více fanoušků. Kdyby nevydali Black album, tak podle mně nejsou tak slavní jako teď a svým trashem by se akorát zakopali.. Ta hudba je mnohem propracovanější. Třeba Nothing Else Matters zná snad každý, co si někdy pustil rádio.. A přitom je to jen taková rocková balada. Unforgiven - krásná skladba s tvrdým refrénem a melodickou slokou.. Prostě lahoda. Je v tom určité kouzlo. I metaloví odpůrci si tyhle skladby v klidu poslechnou. Když jsme u oblíbenosti, tak black album je moje nejoblíbenější, ride the lighting je druhé a nakonec load.
mel jsem jejich kazetu s nejakym best of kterou jsem prehraval tak casto ze se mi pretrhla. takove fly people fly nebo dalsi sola od uliho rotha povazuju za naprosto klasicky veci v hard rocku. nebyt tyhle kapely asi bych nehral na kytaru, nebo bych s tim v zacatcich asi skoncil.