Hudební fórum

Tak samozřejmě čím dál od Asie,tím lepší jsou honoráře. Tady v Ostravě mi za obřad nikdo 1200kč nedá.

Vrátil bych se prosím k tématu, tedy jak se učit na housle sám

Přidávám zas nějaký trapný příspěvek, ovšem značně podpořený praxí (pro mne novou). Byl jsem požádán o renovaci (spíše rozchození) nějakých neúplných houslí. NIKDY jsem to nedělal, vždy jsem měl housle "hotové". Tedy jsem šmátnul souběžně na nějaké skřipky, které jsem chtěl vyhodit a ošahával si ty věci na mých, než šáhnu na cizí.
Nu, po studiu a osahání si určitých věcí, jsem se ujistil, že:
1) nejste-li dosti odvážní a zruční (taknějak univerzálně), (a neumíte hrát na housle),nesahejte vůbec na nic!!! a předejte zkušenějšímu
2) pokud bod 1) neplatí, pravděpodobně pohoříte na do-výrobě kobylky (prodávají se krásné, ale to je polotovar)
3) na duši (usazení) je dobré mít nástroj (lze si ho udělat)
4) základní postavení kobyly a duše je dáno či doporučeno (googlete) a raději moc neexperimentujte
5) dejte si záležet na ukotvení strun ve struníku a návinu strun na kolíky
6) každé housle, jiné konstrukce, jiné doby, mají jiné úhly struníku, hmatníku, jinak klenutou desku, jinou výšku kobylky - nenechte se tím nějak moc překvapit a odradit
7) překvapivě dobře na housle funguje ještě rakouský "manuálek" přiložený ke strunám Thomastik z první republiky - jsou tam doporučené všechny vzdálenosti, výšky strun, rozteče strun, poloha kobylky vůči pražci struníku atd.
dobrý smyčec je základ všeho, začátečník nechť ho má dražší nebo stejně drahý jako housle, a čerstvá dobrá kalafuna, ne starý kus šutru
9) nové struny moc nehrají, ale není to chyba hráče, nenechte se odradit
Nu, nebylo to zrovna o učení se hrát, ale poselství bylo to, že si raději ze začátku nechte přímo pomoct (nikoliv jen poradit), jinak nevydržíte, mnoho věcí vás odradí. Jinak platí to, co jsem psal již dříve: kdo je muzikant tělem i duší, všechny obtíže překoná a na housle si zahraje relativně rychle a docela snadno tak, jako na jakýkoliv jiný nástroj. Dejte začátečníkovi, který ještě k tomu nic neslyší, do ruky strata. Bude mu doslova k ničemu. Rozbolavělé prsty, rozbolavělá záda, nástroj vyluzující jakési pazvuky ... Přesto se většina kytaristů naučila velmi dobře hrát, úplně sami, bez škol, bez tabulatur, bez not atd. S houslemi mi to přijde jednodušší a rozhodně bych počáteční neúspěchy každého z nás neoznačil za fatální.

Martina72 - nemáte někde naskenovaný ten rakouský "manuálek" přiložený ke strunám Thomastik z první republiky?

Pokusím se to sem hodit, připomeňte mi to ...

Ahoj,

již asi od 4 let hraji na housle, vychodil jsem Zušku a zhruba 6 let hraji v amaterských orchestrech. Podle mého názoru, je daleko lepší, než se začít učit hrát na housle sám, začít s někým kdo tento nástroj ovládá. V první řadě, bych doporučil znát noty, není to tak těžké a hraní pak začne mít logiku. Pokud má člověk alespoň nějaké malé nadání a trpělivost, dá se podle not hrát už třeba za dva roky a i trochu pěkné skladby. Důležité prostě je, nechat si poradit, jak se vlasně na housle má cvičit.Vybírat odpovídající náročnost skladeb a cvičit a cvičit .

Ahoj lidi. Tento týden jsou tomu 3 roky, co už hraju na housle. A pořád mě to drží. Pořád jsem zamilovaná. Jen už nehraju tak často, jako ze začátku, není tolik času a onemocněly mi ruce blbá smůla
Vlastně čas teď nemám skoro žádný. Pořád chodím do Zušky, už ne každý týden, jako první rok, ale nárazově. Dostávám už složitá cvičení, pěkné skladby. Hraju bezpečně a řekla bych i líbivě - teda mě se to líbí:-) v první poloze pohoda, skoro jistě i ve třetí poloze. Trochu už vibruju. První prst to stále ale ještě nepochopil. Druhá poloha mě vůbec nenadchla a tak se jí úplně vyhýbám. Když je čas, hledám si na youtube tolik krásných písní, noty, moderní i klasiku... hraju s doprovody s počítačem. To je pak motivace nekonečná. Jsou tam toho stovky a pořád tam přibývají.

Kdyby se někdo daleko po třicítce jako já rozhodl začít hrát a měl pochyby, jestli to má ještě cenu, musím říct, že jo. Naučíte se. Trénovat denně alespoň chvilku stupnice, drobné etudy, procvičovat smyky, nepřestávat a neflákat to, tak to určitě každý zvládne. Vykašlat se na nezdary, na to, že někdy nemůžete dýchat, protože něco nejde a nejde a nechápete, jak to má jít, když každá ruka jede jinak a navíc to prostě tak blbě zní...co já se navztekala

Najít dobrého učitele a hrát.

Za nějaký ten rok zase napíšu, jak to jde.

Jsem hrozně rád, že to někdo takhle napsal.
Když jsem se zde nedávno (jako houslista) takto vyjádřil, sedřeli ze mne málem kůži (přitom je zde většina kytaristů, z nichž mnozí ani moc nehrají).
Tož, jen tak dál, šmrdláme.
Housle za to stojí.
(info - třetí poloha je asi to nejhratelnější, najdeš se v tom, jsme prostě pohodlní lidé, no)

dobře se to čte, ...
vidím, že v tom neplavu sám (taky 3járy, taky věk 35)
U mne ten postup pomalejší, první rok jsem ztratil tím, že jsem opravoval zlozvyky po své předchozí učitelce, ale už to neřeším a postupně doháním.
A čím víc jdu do hloubky, tím víc mne to baví. Trošku mne mrzí, že když laikovi řeknu, že hraju 3 roky a on potom čeká že budu hrát jak Paganini a jen tak z fleku si budu pamatovat desítky písniček. Už jsem si ale zvykl, přestávám to vysvětlovat, ... jako bych mluvil do zdi ...

S časem je klasicky problém, jsme dospělí, musíme dělat spoustu věcí a ještě k tomu hrát pravidelně.
Dobře se to v hlavě představuje, vždyť najít si hodinku-dvě denně není zase tak velký problém. V praxi je to ale úplně jinak. Zapomněli jsme si představit únavu, denní starosti/stresy a kdo už někdy něco podobného zkusil, tak ví o čem mluvím.

Když se to všechno mixne dohromady, tak zjistím, že:
v pondělí musím oprášit to, co jsem přes víkend zapomněl
v úterý už to jakžtakž jde
ve středu musím udělat něco co jsem odkládal celý měsíc
ve čtvrtek doháním vše abych byl aspoň trošku připravený na páteční hodinu
v pátek trénink, a pak hodina na ZUŠ, nové věci.
v sobotu a neděli jsem někdy strašně líný anebo mám jiné aktivity

A tohle zacyklete na celý rok

Když mi učitelka říkala, že cvičit na housle je něco jako rýt zahradu a zároveň u toho počítat matematické příklady, tak jsem ji moc nevěřil, ale teď pociťuju, že to je fakt.
A teď se ptám sám sebe: jak je možné že mě to tak moc baví? Nad odpovědí se dá polemizovat hodiny, ale jedno je jasné: ne a nebudu se přeučovat na kytaru !!

A ke konci něco pro pobavení:
1) od učitelky jsem dostal i žákajdu (chodím na ZUŠ)
2) oba jsme uznali, že 6-7#,b stupnice se učit nemusím
3) počítat si pr-vá dru-há tře-tí nahlas při hraní dá docela zabrat, ještě jsem nepřišel jak to sladit s nedostatkem kysliku

johnyz píše:dobře se to čte, ...
vidím, že v tom neplavu sám (taky 3járy, taky věk 35) Když mi učitelka říkala, že cvičit na housle je něco jako rýt zahradu a zároveň u toho počítat matematické příklady, tak jsem ji moc nevěřil, ale teď pociťuju, že to je fakt. A teď se ptám sám sebe: jak je možné že mě to tak moc baví? Nad odpovědí se dá polemizovat hodiny, ale jedno je jasné: ne a nebudu se přeučovat na kytaru !!

S tím rytím nevím - hrubá fysická práce se s hraním na housle moc neslučuje (ruce strašně zhrubnou - najedou na trošku jinou svalovou paměť). To, že tě to baví, je IMHO jasné - housle jsou neuvěřitelně blízko lidskému hlasu a tedy i "srdci". Je to prostě strašně milé a přirozené. Jaképak hodiny přemýšlení nad odpovědí? A to poslední - proč přeučovat? Hraj na všechno, co potřebuješ ku vyjádření svých pocitů.

rytí = pouze přirovnání, mělo to vyvolat představu: fyzická a psychická námaha. U houslí je to bojí.

hodiny přemýšlení nad odpovědí? rád o takových věcech přemýšlím a dokážu přemýšlet hooodně dlouho

přeučovat ? náš vždycky učili ať se věnuji jedné věci, ale za to pořádně. Představa, že bych měl vystřídat kytáru za housle, mne děsí. A představa že bych hrál na každý nástroj od něčeho trochu, tak také.

Přeji všem krásný den. Jsem moc rád,že je tolik nadšenců v tomto fóru. Taky jsem se přiřadil do této skupiny. Je mě 42 let a na vánoce jsem od manželky dostal housle. Několik roků jsem o nich mluvil. V listopadu mě opět chytila,jak prolízám inzeráty. Aniž bych tušil,co přijde.... Jelikož je pečlivá,vyřešila věc přímo luxusně. Takže její postup..... Po obvolání několika prodejců,kteří chtěli jen prodat,se chytře dopídila mistra houslaře. Ten jí řekl,co je rozhodující. Takže mě tajně měřila rukávy a tak podobně. Potom právě s tímhle houslařem vše prokonzultovala. Kde bydlíme,rušivé vlivy,to,že jsem úplně na začátku,věk.....prostě totální lustrace . Pan mistr vybral housle. Připravil,dal nové struny,vybral smyčec,pouzdro...prostě naprosto komfortní přístup. Vybral housle 4/4 Schömbach Josef Müller. Rok by měl být dle houslaře cca 1883.... Krásný nástroj. Hned jsem začal hledat po netu,jak na to. Značky na hmatnik a šup na věc. Stupnice od G a tak. Ovčáci čtveráci a podobné hitovky . Jenže ouha. Nechci se učit špatně. Problém nastal víceméně nečekanej. Víc jak týden nemůžu sehnat učitele. Teď to nejlepší.....bydlím v Uherském Hradišti. Samá cimbálovka,samej houslista. Několik doporučených kontaktů a učitel žádnej. Inzerát a opět ticho. Na ZUŠ odpověděli manželce,že dospělé neučí,protože mají neblahé zkušenosti..... Mistr houslař přislíbil,že mi zatím domluví aspoň někoho,kdo mi ukáže správné držení houslí,smy čce...odpoví na základní otázky.Sám hraje na basu. Mezi tím si denně dvě až tři hodiny vržu ty svoje falešný lidovky... Chtěl bych zde všechny poprosit. Není zde někdo z okolí Hradiště? Já chci hrát na housle. Hraji na klávesy a kytaru. Zkoušel jsem i akordeon. Vše amatérsky,ale po nějaké době poctivé dřiny zahraji běžné věci. Samozřejmě mechanickým pilováním. Když mě něco vleze do hlavy,jdu si za tím tvrdě. Vím,že se naučím. Hudbu mám velmi rád. Hledám vedení dřív,než se všechno naučím úplně špatně. Pokud by měl zde kdokoliv kontakt na někoho v Uherském Hradišti,prosím,pomozte mi. Váš nový přírůstek

Ahoj, na ZUŠ ve Veselí nad Moravou učí housle Miroslav Kolacia. Je to můj bývalý spolužák, výborný houslista, super člověk - zkus ho kontaktovat a zeptat se ho na možnost SPD (studia pro dospělé) v hudebce, případně mu třeba nabídni, jestli by tě nechtěl učit soukromě. Veselí je pár kilometrů od Hradiště, jestli se nepletu. Učitelů houslí je hodně, ale dal bych ruku do ohně za to, že s Mirkem co se týče kvality výuky nemůžeš šlápnout vedle

Zdravím všechny, na housle již hraji něco přes 11 let a rád zodpovím veškeré dotazy týkající se tohoto tématu.
Pokud tedy máte nějaký konkrétní problém, můžete napsat.

V detstvi jsem hrala na housle 9 let a ted jsem je vzala do ruky po 14 letech..Az na to, ze mam docela ztuhle prsty, tak to neni az tak hrozny.. shanim nekoho, kdo by mi mohl prosim pomoc, u jedny skladby napsat nad noty v jaky poloze dany usek skladby hrat. V polohach mi hrat jde, jen nevim, kdy je jaka poloha kdy vhodna.. jde o 2 steanky not..dekujuu

No Já neznám ani jednoho Roma ,který by uměl noty a hrají parádně...…..Mám doma housle 10 let a čumím jen na ně.....a právě myšlenka ,že na to umí kdejakéj Rom...tak to zkusím taky...prostě nebudu čumět na housle v pouzdru,ale zkusím něco......no ty woe,asi se to nikdy nenaučím...furt hrůza,ale už maminá pozná co hraji...sice já to poslouchat nemůžu,ale už už se to formuje....chce to cvičit,cvičit a cvičit,ale nejde to když je někdo doma...to bych dostal přes prsty,nebo pekáčem


Jo ještě bych dodal,že naučit se na housle,znamená 10 let hraní...a až potom se to dá poslouchat......asi to v tomto životě nestihnu

U mě to je s cvičením podobné. Jednak rodina housle nepřijala a za druhé chodím domů pozdě z práce a zase sousedi. Chtěl jsem moc cvičit, ale těch poznámek a posměšků... Řešil jsem to koupí elektrických houslí na Aukru a částečně je pokoj. Nezavděčím se prostě nikomu a nikdy, nó!
Hraju si do ouška bez všeho anebo na sluchátka...
Není to ono. Dřevěné akustické jsou prostě normál housle se vším všudy. A elektrické jsou váhově těžší...

Pozdě z práce a sousedi .... Tož, choď hrát do lesa .... Známej si koupil dudy, do paneláku .... Také musel chodit ven .....

Ahojik, pořád strašný...asi to nedám...nemůžu to poslouchat...………………..2x tydně po 4minuty je asi málo...nemám více času

Ahojte, kto poradi, v dnesnej dobe su rozne sposoby ako sa ucit sam, nepozna niekto nejake appky na ucenie sa na husle, nasiel som knihy Farebne struny a od Viliama Korinka Šesťdesiat slovenských ľudových piesní

Dakujem