Hudební fórum

Zvláštní osudy hráčů i kytar.
Stánky, Želvy a Dajány moje kytary nikdy nehrály.
A hrát nebudou.

Každýho věc co hraje a co Má rád za žánr Já rád coutry 1 republííky a cca poválečná léta do těch 70 let Ryvolovky a pod Prostě taková klasika co se hrála za mýho mládí u ohně Hrozně mi vadí podání starých písní moderně To se mi zvedá pajšl Ono každá ta píseň se hravala u každýho ohně tak trochu jinak ale furt to bylo na kytáru a klasika a to prostě beru ,ale snažit se to předělávat narvat do toho elektrickou kytaru nacpat do krásný melodický písně něco jak opera a jiný žánr je prostě

torst píše: 1.05.2026 12:29 ...mé občasné sólování byla ta tupozvuká Cremona hlasitější, dominovala těmi průraznými středy....

Já osobně rád hraju na celo-překližkové kytary. Jak říkáš, středový zvuk. Přijde mi to vhodné na swing nebo pocitově na "romantickou" hudbu. Nevím jak to líp popsat. Japonci v minulém století vyráběli fajn kytary právě z překližky. Kámen úrazu u Cremon a podobných komunistických výrobků bývá, že konstrukčně stojí za houby. Což se u těch Japonců nedělo. Můj skromný názor je, že výrobcům došlo, že kytary s masivní přední deskou lze prodat za výrazně vyšší cenu. Přitom ten nákladový rozdíl pro konstrukci dobré laminátové ozvučnice bude malý oproti levné smrkové. Takže celopřekližkové kytary dnes vidíš o dost míň.

Problém s překližkou vidím jeden zásadní a to že prostě musíš si vybrat z vícero stejných kusu každý bude znít podstatně jinak Je to strojová výroba kde se nikdo s nějakým laděním vrchní desky nebude zabývat Kdysi hrozně dávno jsem kupovla kytaru a byla to Cremona a musel jsi hoodně přebírat aby nebyla hluchá ladila a zněla jak má Tenkrat v 82 sem měl litr a jel koupit do Trutnova kytaru . Paní ochotná a prvné ti dala do ruky co neprodala Pak postupně další a další a stačilo dát ucho na lub postupně prohrábnout struny nakonec sem vybiral ze 3 co jsem řekl uvidím Tenkrát už paní koukla divně a řekla zkuste tuhle přiložil ucho prohráb struny a začal hne ladit zahrál zeptal se na cenu vypadli mi oči z důlků 4 litry dvě mý vejplaty tehdá. Smutně sem ji podával prodavačce a tak na tuhle nemám love Paní se na mne podívala řekla chvíli vydržte a šla do skladu přinesla kytáru cca tenkrát za 900Kč a řekla zkuste ostatní rovnou uklidila Jo ta byla nepátral zaplatil a mazal na autobus .Nebejt toho že sem ji pučil segře a ta ji prostě a sprostě dala jednomu vagabundovi tak sem jí měl dodnes, Tak to je muj příběh s kytárou z Cremony . Snad nejsem moc ukecanej tenkrát sem přestal hrát a vrátil se ke hraní až po 40 letech No a vlastně je to učení od začátku nyní hraju rok a půl a dva furchy co střídám Dreadnought Furch Violet D-EM 48mm a Grand Auditorium Furch Yellow Plus G-SP jo dřevo je každý jiný Violetka je hodně cinkavá na všech strunách Audinka zas je spíš na vybrnkávání a nejvíc se zvukem podobá ty mí původní kytáře

... kamarád měl tu samou Cremonu, jen v tmavé barvě, a hrálka úplně jinak, hůř.

V roce ´82 jsem si prostě vypůjčil 11.000 a koupil (na inzerát) slušnou kytaru (v normálním krámě se žádné slušné kytary neprodávaly). Pokud jsi chtěl slušně hrát, nešlo to jinak. A pak jsi, holt, musel makat, abys to splatil. A když jsi to splatil, zjistil´s, že se ty nástroje umí zaplatit samy, tedy sis půjčil dalších dvacet. A už to jelo jako sněhová koule.

Normální krám to nebyl byla to spciálka na kytary v Trutnově okresním městě Jo ta kejta co se mi tak hrozně líbila stála ty 2 vejplaty nebyla naše ale dovoz odkud to už si nepamatuji
Nikdy sem v kapele nehrál jen pro zábavu a u ohně s klukama trempíkama Max co bylo byli takový ty zapadlý trampský putiky ty už dávno zanikly Nikdo tě tam nebuzeroval duležitý bylo jen jedno držet rytmus a nekurvit to ale to ani nešlo byli to milionkrát obehraný písničky co si znal z paměti a zahrál i po slepu Už je to hrozně dávno byl jsem 22 letý klučina co si myslel že mu patří svět