Možná si zadělávám na čočku, že produkuju nekroflashback, a SUK mě zcela správně vomastí, ale: narazil sem při hrabání ve fóru na tohle vlákno až teď. Připadá mi dost univerzální, abych k tomu něco řek.
No, já používám na nutný úpravy to, co najdu. Pučej mi. Nůž, nůžky, šroubovák když to dobře de, nehet, cokoliv. Protože většinou v první řadě uši mám s sebou, abych z toho něco dostal. Šroubovák attack je pro mě až poslední možnost. Když se na to hraje už blbě, a je to možný, použiju kytaráře. Struny mi sedaj. Někdy líp, jindy hůř.
Kytary sedaj. Venku sluncem, ohněm, vevnitř různě teplem světlem a i propocením.
Mechaniky tuhnou. Kameny se hýbou. Všechno se hne i třeba když praskne struna. Celý mi to hraje podle toho, co to je geneticky zač. To platí.
A to univerzální je: Hlídám si, aby mě nedrnčely závěsy, zámky, kryty na čemkoliv. U akustiky si hlídám, jak stárnou prořezy na kobyle a na nule. Kobyla je král. U elektrik ještě - esli se mi nepropadaj snímače na base, nechrastí libovolný volume a clony, a hlavně samici. Jak je volná – (musí to bejt rovně tam a zpátky natvrdo bez zaváhání) a eště hraje - tak je to podezřelý. Jak se něco začne sypat, jdu k doktorovi do dílny. Těžko ovlivním stárnutí do vrtule, odlepování, křivosti, mizernou kvalitu výroby, prasácký uložení pražců, slabý a tím pádem volný materiály. A důsledky uskladnění u second handů, včetně toho jak ležely nebo stály. A jak kytary dostaly pohulit ode mě.
No, a k ladění oktáv? To je na mě moc, nechávám si to seřizovat: Ne vždycky. Když měnim struny, stejnej model za stejnej model, tak ne. Ale když měnim radikálně tvrdost. Tloušťku. Prostě, natáhnu něco, nezdá se mi to, nepovolí to časem, tak si to jdu nechat udělat

U akustiky jen danej osud v kolíbce výroby a matriálů, tam se zajímám akorát o dohmat

Má dohmat? Supr. Hraje fest? Tak jo. Má dohmat a nehraje? Na pučenou kytaru dobrý, sluší pánovi.
Ladění oktáv - předpokládejme, že nějak naladěný původně byly, jinak bysme to asi nekoupili. Oktávy nejsou pro mě – když už jsem to koupil, žhavý.
Teplo a vlhko, slunce a nárazy při dopravě, a nehody, a moje chyby v hraní maj na oktávy větší vliv než sedání nástroje. To znamená, že když to po sobě čtu, že dotahuju co jde k muzice rukama.
Pokud jde o to, co si myslím o oktávách, tak práci s krkem je podle mě možný pochopit až v důsledku přetažení tuhostí aspoň jedný libovolný kytary. Nejlépe když jich člověk nějakým radikálním bendingem přetáhne víc pochopí, jak to funguje. Cit. Ten hraje roli. Cit je ctnost, a ctnost se získává bytím. Nikoliv studiem, a nikoliv technologií.
Míním, že fungl kytaru je třeba seřizovat klidně, opatrně, všeobecně. Spíš míň, a ne uplně na totál dobře. Hrabat se v ní vždycky jak kýchne. Můj cit k seřizování oktáv, nyní, je žít s tím spíš vektorově, směrem k možnostem, jak by mohla znít až ustárne. Ne na max. To míním.
Čímž chci říct, že u novejch kytar - jako u novejch holek - neni jistý, jestli je to, co je dobře, je vlastně dobře.

Harém krčma, snad to přežiju, jít s kůží na trh. Tohle je poprvé, kdy sem něco k něčemu tady jaksi fest řek.