Hudební fórum

Plumm píše:Tak jsem prošel celý tohle téma a až se mi z toho normálně zatočila hlava. Některý ty věci jsou fakt krutý. Ale teď, všem non sense arpeggio onanistům navzdory, přichází muzikant:) Andy McKee
http://www.youtube.com/watch?v=Ddn4MGaS ... re=channel

Sakra, hrát jednou takhle.. Kloubouk dolů !

Plumm píše:Tak jsem prošel celý tohle téma a až se mi z toho normálně zatočila hlava. Některý ty věci jsou fakt krutý. Ale teď, všem non sense arpeggio onanistům navzdory, přichází muzikant:) Andy McKee
http://www.youtube.com/watch?v=Ddn4MGaS ... re=channel

Nádhera

Flajtr píše:Kinx: no já ti nevím, kdyby se všechny techniky každý mohl jen našrotit a bylo to tak lehké tak by celá hudební "scéna" vypadal úplně jinak, nikdo by nechyboval a všichni by hráli dobře...znám také, kteří ukrutně hrají a učí se a třeba i poctivě a trpělivě a stejně jim to je na ...nic. Tím neříkám, že dobrý solo je rychlý a technický, ale kdyby všechna sola byla pomalá a procítěná taky by to nešlo, nedokážu si představit jak by nějaká rocková kapela během písničky začla hrát sólo, nějakou drnkačku na 2 struny, chápeš co tím chcu říct ? že prostě i ta rychlost je kumšt a není to nic za co by se někdo měl stydět. ( pokud to umí správně použít )

technika je jen vyrazivo, slovnik. je sposusta genialnich hracu s omezenym vyrazem, kteri presto ale dokazou delat velky veci podle me jestli ten znamej cvici poctive a trpelive a furt je to k nicemu tak dela imho neco spatne. jasne, je potreba urcity "zaklad" ale myslim ze tyhle technicky veci proste dokaze nadrtit 99% populace, nekdo samozrejme za kratsi dobu a nekomu to bude trvat dlouho.

tak jsem dospěl k názoru, že je na čase nadrtit sweeping, tak jsem nayoutubil bandu videí s easy sweepingem na 3 struny, pak že to jde kombinovat s 5 a to uz mi trochu padla brada, takže teď budu drtit a drtit a postupně pomalu zrychlovat a to by bylo, abych se to k***a nenaučil

Trosku na odlahcenie, podla mna najtazsie je zahrat toto
http://www.youtube.com/watch?v=ljqV056w ... re=related
Jeden z najlepsich jazzovych gitaristov. Ked sa dostanete hudobne daleko, nezostava nic ine iba si postavit vlastnu gitaru

Není nejtěžší, ale baví mně to sledovat (a nedokážu to ani napodobit).

R.I.P. Allan Holdsworth. Vsechny sola od nej jsou nejtezsi...

https://www.youtube.com/watch?v=FL6dy1J_dxU

Všechno co pochází z dílny dřívějšího tlouštíka Ricka Grahama.

Působivé

-Ondřej- tak to je masakr. Nejvic jsou ty lidi, jak tam postavaj a vubec z toho nejsou vydreny. Dalsi vec ktera me dostala - jak pouziva prepinac snimacu. Husty!

Jj, Salazar je týpek, ale když jde o rychlost a obtížnost, vítězí to u mě již výše zmiňovaný Rick Graham.

Já jsem tyhle šíleně rychlá sola nikdy nepochopil.... Vždyť to zní příšerně. Pro mě je nejlepší solo a vždy bude Starway to heaven.

filip27 píše: 11.03.2018 22:26 Já jsem tyhle šíleně rychlá sola nikdy nepochopil.... Vždyť to zní příšerně. Pro mě je nejlepší solo a vždy bude Starway to heaven.

Příšerně, proto žádný složitý sóla. Už mě na to upozornil i kluk.

filip27 píše: 11.03.2018 22:26 Pro mě je nejlepší solo a vždy bude Starway to heaven.

Stairway dokážu zahrát docela dobře, mezi nejtěžší bych ho neřadil. (ale chápu tvou reakci na rychlé stupnicové běhy) V jistém smyslu mi příjde nejtěžší Stop od Joe Bonamassy, dokázal jsem ho sice zahrát, ale nikdy stejně rytmicky jako Joe. Polovina tónů je vlastně mimo rytmus a pokud to tam člověk necítí, tak to hraje roboticky do rytmu. Vzdal jsem to
https://youtu.be/jMXXnLSRdBE?t=2m49s

arpeggia, rychlost : Jo, hezky se na to dívá, trochu i závidí, ale s muzikou to už nemá moc společného. Zvlášť takhle vytržené z kontextu. Ale znám pár djentovejch věcí a tam to asi patří a nepůsobí to samoúčelně. Legrační - kdysi byl za rychlíka považován Alvin Lee. Vždycky mě napadá, jestli v té bleskurychlosti ta struna stihne aspoň jednou kmitnout tam a zpět. Bez legrace.
Rick Graham - machr, ale ty pentatoniky bez půltónů mi přijdou chudý.
Bonamassa je virtuos a smekám, ale veškerý kytarování za poslední 10ky let je neustálá recyklace minulého. Přijde ještě někdy někdo s něčím opravdu novým, jako Hendrix, Beck, Vai, Edge, Halen ...?
A tuhle verzi schodů do nebe znáte ? : https://www.youtube.com/watch?v=NeooHiX4oH0

To je zase na místě otázka, zda je v současnosti potřeba, aby někdo přišel s něčím úplně novým. Objeveno bylo už tolik technik, že rozhodně je z čeho tvořit zajímavou muziku...

Nejtěžší solo je vždy takové, které je zajímavé.
Služba posluchačům spočívá v překvapení. Na všech úrovních. Ostatně - ve většině popmusic jde hlavně o to, jak posluchače přimět ku tomu, aby celkem plytkou skladbu poslouchal ještě o dvě minuty déle a snesl dalších deset refrénů. Nápadité solo jest vytržením z nudy, osvěžením, časem pro regeneraci umořených uší i duše, prodloužením její agonie, ku které stejně většina popových skladeb směřuje - ku modlení se, aby už to vše přestalo.
U klasických skladeb, symfonií i kratších koncertů, hrálo podobnou roli Largo (úmyslně posměšně pojmenovávám rozvleklou střední část, kde se rozmělňuje základní motiv skladby a autor předstírá, že i hrán pomalu .... a v nějakých akordických obměnách a hraný jinými nástroji ... jest zajímavý). Posluchače osvěží návrat do původního motivu úvodní části symfonie (byl mu již nanucen, jest mu již znám, tedy blízký), aby ho vzápětí onudil stejně jako na začátku, načež se to spustí ještě jednou, ale více se přitlačí na pilu.

starypard píše: 13.03.2018 19:12 Nejtěžší solo je vždy takové, které je zajímavé.

To bych nesouhlasil. Čajovna je zajímavá a přitom není těžká. Zůstanu-li u hladíka, zahrál spoustu těžších sól, a ty mi zajímavé nepřijdou.

Kdysi jsem dostal DVD s koncertem 3G (Vai, Malmsteen a toho třetího už nevím) a koukal jsem na to jak na mimozemšťany a měl chuť kytaru prodat a začít hrát na heligon. Ta sóla byla prostě perfektní, jak se ti tři předbíhali v tom co kdo ukáže, Vai hrál na tříkrkou kytaru atd. Je ale fakt, že ten koncert jsem snad ani nedokoukal, po nějaké době mě to začalo nudit ta technická dokonalost mi začala připadat samoúčelná a nějak se mi tam vytratila muzika. Já tyto kulometčíky nikdy nemusel (snad i proto že nejsem žádný rychlík) a za vzor považuji D.Gilmoura, jehož sóla se zdají být celkem v pohodě ale mají zvláštní náboj, který nenahradí žádné překotné tempo a takové Conformbly Numb, hlavně tu druhou část můžu poslouchat donekonečna. Na ty virtuosy se ze zájmem podívám, ale že bych si takovou hudbu pouštěl do sluchátek hodinu v kuse tak to ne.