Hudební fórum

Tak takový přehled samozřejmě nemám... žebrování apod. Pro tyhle informace si chodím za tebou. Já samozřejmě Martin jako značku velmi respektuji. Byla doba, kdy jsem toužil mít kytaru s logem Martin, ať už by byla jakákoliv. A v Modřanech po nich sáhnu vždy (když tam nějaká zrovna visí). Rozhodně člověka, který vysolí za Martina 160k+, za blázna nepovažuji. Tak třeba mne jednou nějaká okouzlí.

Hlavně u svých drahých Martinů a i všech ostatních kytar zavírejte pořádně a pečlivě kufry. Tohle byl do té doby prakticky neposkvrněný Martin D28P z roku 2011...

No fuj tajxl. Tak to je mi moc lito.

Šimkojc píše: 19.09.2021 12:22 IMG_20210917_154439.jpgHlavně u svých drahých Martinů a i všech ostatních kytar zavírejte pořádně a pečlivě kufry. Tohle byl do té doby prakticky neposkvrněný Martin D28P z roku 2011...

To teda nastve
Nicmene da se to s trochou stesti opravit pomoci pary a pak pripadne jeste vyplnit vterinakem a zarovnat smirkem, pokud bys to chtel zmizet uplne.
Ja mel teda vyrazne mensi zarez od makropredsadky na Yamaze cca 1mm hluboky a 1cm dlouhy a zbyla po nem jen vlasova prasklina v laku.
Samnotnyho mne to prekvapilo jak se to hezky srovnalo jen pomoci pary bez nejakeho dalsiho brouseni.
Tohle je samozrejme o dost horsi ale minimalne to nebude zejicici dira v topu jako ted.

Na videu to vypadá jak nic, ale chtělo by to odzkoušet nejdřív nanečisto. Ale to co jsem provedl, stejně už bude na kytaře vidět na věky. Mimochodem přestože jsem popadl nezavřený kufr s kytarou, situaci ještě mohl (a měl) zachránit krátký pásek, který nedovolí otevřít víko kufru víc než na cca 90 stupňů. Ale ten zrovna u toho konkrétního kufru nefungoval a víko se otevřelo na 180 stupňů...

Mám v horní desce podobný šrám, jen hlubší (dobro má horní desku tlustou jak prase). Libor Kobrle mi mistrně namíchal stejně zažloutlý lak a krásně to vyplnil a přebrousil, neboj se vlka nic. Měl jsem futrál v chodbě připravený k odchodu a dcera se doplazila k futrálu a pootvírala všechny zámečky.

Pěkné vysvětlení rozdílů mezi Standard D-28, HD-28 a D-28 Moderne Deluxe:

BTW videa s Cooperem G. mě baví o dost víc, než s Chrisem McKee (shoda jmen nebo jsou příbuzní s Andym?).

Já má rád vousatého Rasputina Tony Polecastra a jeho recenze a srovnávačky, na Youtube.com je všeho opravdu hodně.
Někde jsem viděl top five Martins a minimálně s pořadím prvních tří bych souhlasil a to nejen na základě osobních zkušeností :
1) Martin HD28 - vynikající a inspirativní kytara jak po vzhledové, tak i po zvukové stránce. Není zbytečně přezdobená, tak akorát, rybí kost na obvodu korpusu připomíná doby dávno minulé, Scalloped Braces přidávají hutnost středobasových tónů, zlepšují sustain a spolu s kombinací smrku a indického palisandru vytvářejí krásně kultivovaný charakter zvuku kytary. Performance profil krku přesně padne do ruky, ebenový hmatník krásně klouže, je to prostě paní kytara.
2) Martin D18 - neuvěřitelná legenda, pravá kytarová Eva, pramáti všech kytar, která se nepřetržitě vyrábí už 100 let (v začátcích pod názvem D1). Jednoduchá mahagonová kytara, ale stoprocentně plnohodnotný Martin, hlasitý a dynamický, do kterého lze řezat jen onen pověstný "hluchý do vrat", nebo hrát jemné lyrické písničky děvčeti do ouška, není poloha, která by D18 neseděla.
3) Martin D16 - tahle kytara je kromě jiného zajímavá svým poměrem výkon/cena. Zadní deska sice nemá dělící výložku a leštěný lak najdete jen na přední desce, ale Martin chvála bohu opustil Richlite a současná D16E má hmatník kobylku z ebenu a jako nejnižší model má Forward Shifted Scalloped X Braces a zvukově se tedy může směle postavit i vyšším modelům.

Tak jsem měl možnost sáhnout si na nižší střední řadu Martina. D16. Navíc v přímé konfrontaci s mým Green GSM. A narovinu, ač mám Furcha za výbornou kytaru, tak kdyby mi někdo nabídl v ten okamžik výměnu tak neváhám ani piko sekundu. Přestože nemám Dčka rád, jsou velký a hlasitý a nepotřebuju je a.... Ten zvuk je fakt náramnej.

Přiznám se, že jsem D16 v ruce neměl (dělá se mahagonové i palisandrové provedení, rozdíl v cenách na Martinguitar,com je jen 50 USD), ale můj poslední přírůstek D18 Reimagined z roku 2018 je opravdu skvělá kytara. Lehoučká s nádherným zvukem a dokonale řemeslně zpracovaná. Ale rozdíl v ceně proti D16E je u nás 23k (55k D16E a 78k D18 - ceny na Kytary.cz) a to je D16 elektroakustika a D18 "jen" akustika. D16E má dorazit do obchodu až v říjnu 2022, ale myslím, že bude stát za to. V Písku se aktuálně nabízí D16GT za cca 40k, ale to bude starší model s Richlite a standardním žebrováním...

Toto byl palisandr (dovoz z USA ze služební cesty, mimochodem, dotyčný si jel pro 18 a odjel s 16, a - co mi přišlo chytré - tam jel a nějakým velmi postradatelným kusem a zpět s tímto ). Z toho co říkal - 18 byla basovější, ale s ohledem na barvu zvuku si vybral toto.

Osobně srovnání nemám, k nástrojům této kategorie se skutečně často nedostanu a zkoušet je na prodejně bez nejmenšího úmyslu si je kupovat (a se svou úrovní hry) mi dosud přišlo žinantní

bromden píše: 29.09.2021 10:59
Osobně srovnání nemám, k nástrojům této kategorie se skutečně často nedostanu a zkoušet je na prodejně bez nejmenšího úmyslu si je kupovat (a se svou úrovní hry) mi dosud přišlo žinantní

Tím se ale připravuješ o zajímavý duševní stav, říkejme mu třeba finanční deprese, či o úvahy o nastavení tvrdé diety pro celou rodinu...
Když je možnost, klidně si zahraju i na nástroj za čtvrt milionu. Pocity nějakého prodavače či okolí z mé hry jsou mi úplně ukradené. A věř mi nebo ne, v kategorii 100 000+ jsem ještě nenarazil na nic, co by mi zvukově vyrazilo mozek z hlavy.

Víceméně souhlas. I když třeba taková Martin 028EC, nebo jak se to jmenuje, je fajn a je dnes už 100+.
Přijde mi, že mozek z hlavy vyráží hranice 30-50k, pak už je to pro mě asi jedno

Prskyn píše: 29.09.2021 11:29

bromden píše: 29.09.2021 10:59
Osobně srovnání nemám, k nástrojům této kategorie se skutečně často nedostanu a zkoušet je na prodejně bez nejmenšího úmyslu si je kupovat (a se svou úrovní hry) mi dosud přišlo žinantní

Tím se ale připravuješ o zajímavý duševní stav, říkejme mu třeba finanční deprese, či o úvahy o nastavení tvrdé diety pro celou rodinu...
Když je možnost, klidně si zahraju i na nástroj za čtvrt milionu. Pocity nějakého prodavače či okolí z mé hry jsou mi úplně ukradené. A věř mi nebo ne, v kategorii 100 000+ jsem ještě nenarazil na nic, co by mi zvukově vyrazilo mozek z hlavy.

Souhlas,ostych stranou, žijeme je jednou. Nejlepší zážitek mám ze služební cesty do jedné velmi bohaté východoasijské země. Strávil jsem postupně několik hodin u autorizovaných prodejců Lariveé, Maton a Martin a ve fajnovém krámku jednoho strejdy, kde nejlevnější kytara byl (kupodivu) Furch v absolutní palbě na zakázku (tady by to tehdy za cenu 100k+ nikdo nekoupil). Jinak klenoty jako Santa Cruz, Bourgeois a pod. Prodavači všude absolutně v pohodě, i když jsem jim řekl na rovinu, že jdu jenom na čumendu. Toho od Martinů jsem pak náhodou našel na YouTube jako místní nástrojovou celebritu. Pravda, když mi brnknul, abych to nejdříve slyšel zepředu, tak se mi moc ztrapňovat nechtělo i když to byla třeba D42. Taky bych řekl, že přes 100k je to už hodně image, ale když máš v ruce třeba Tony Rice Signature … mladá paní měla kliku, že seděla doma. Možná bych jí nechal v místním hambinci na protiúčet

Nedávno jsem byl v Kytary.cz pro nějakou maličkost a pohled do levého kouta, který je vyhrazen kytarám Martin, mě tentokrát nepotěšil, protože půlku prostoru Martina nově obsadily kytary značky Sigma.
Když se v šedesátých letech minulého století Japonsko otřepalo z porážky ve II. Světové válce a posíleno (nejen) americkým kapitálem se začalo ekonomicky vzmáhat, začaly se na trhu objevovat kopie originálních kytar Martin nejčastěji právě japonské produkce, které byly vyrobeny z laciných materiálů a zjednodušeným výrobním procesem, ale byly také levné a tak si svého zákazníka našly. Pro výrobce kytar C.F.Martin nebyla tato situace příliš radostná a masová produkce levných kopií poškozovala dobré jméno značky. Nezbývalo než nějakým způsobem reagovat a touto reakcí bylo založení vlastní značky, které nabízela levnější nástroje při zachování základních výrobních postupů a dohledu mateřské firmy. Tak se v roce 1970 zrodila značka Sigma Guitars, která vyráběla původně též v Japonsku. Během let se výroba postupně přesouvala přes Koreu a Tchajwan až do Indonézie, kde byla v roce 2007 ukončena.
Současná Sigma vyráběná v čínském Cortu pod patronátem německé AMI Musical Instruments už s původní značkou nemá mnoho společného, přestože základem jejich produkce jsou více či méně zdařilé kopie konkrétních modelů značek Martin a Gibson.
Je to můj názor, ale dosud byla levá a čelní stěna kytarové haly Kytary.cz vyhrazena třem špičkovým značkám Martin, Taylor a Furch a mezi ně tyhle jakkoli relativně levné kopie prostě nepatří a to přesto, že se jedná o nesporně řemeslně kvalitní čínskou produkci.

To bude asi tím že současné době do toho kouta není co postavit, ameriky i Furch všude mizí a budou bůhví kdy.

Přesně tak, prodavač v brněnských kytarach mi říkal, že jim Martin posunul dodávku objednaných kytar na přelom 2022/2023. A ten letopočet nemám špatně.

Jj, to bude ono. Ale i ta Čína se nám pomalu vzdaluje, námořní doprava z Asie proti loňskému roku zdražila skoro pětinásobně (nekecám) a až dojdou skladové zásoby, ceny poletí nahoru i u levné čínské produkce. A to se samozřejmě netýká jen hudebních nástrojů, ale v podstatě skoro všeho zboží, kterým se běžný spotřebitel obklopuje. Vše špatné bývá i pro něco dobré, třeba se zase začne vyplácet vyrábět zboží u nás v Evropě a ne někde v tramtárii, ale pro nejbližší měsíce asi bude lepší spokojit se s tím co máme...

Šimkojc píše: 29.09.2021 20:00... ale pro nejbližší měsíce asi bude lepší spokojit se s tím co máme...

Tak to bude asi "těžký" tady pro všechny, ale pro Vás to bude muset být skutečná řehole a absťák, vystačit si s tím co je po ruce

Já bych řekl, že mezi lidma je kytar dost