Pro mě je třeba pro strata typický zvuk s jasným attackem v porovnání se sustainem, málo basů a lehce plechové výšky, prostě více kovový zvuk než tele a méně "dřevitý". Prostě mi zvukově vyhovuje ten lehký zinkový bloček, ačkoli více sustainu by nebylo na škodu. S kobylkou na těle mě ten zvuk až tolik nebaví, přijde mi málo fenderoidní

Nejvíc mě strat baví na surfrockových nahrávkách z šedesátých let, s reverbem, tremolem, kobylkou na dvojzvrat a pěkně kovovým zvukem (zasněný slintající smajlík), ačkoli Gilmourovy dlouhé tóny se mi také líbí. U Jazzmasterů a Jaguarů mi ani nevadí nedostatek sustainu, tam to víc než vyrovnává ten zajímavý perkusivní attack. Pokud si někdy budu na jedné z kytar měnit bloček, určitě bude mosazný, kvůli závitu páky, ale asi bude jen o něco těžší než ten zinkový, aby to trochu přidalo na sustainu, ale ne příliš mnoho. Rozhodně nehodlám vyplňovat většinu šachty obrovským blokem mosazi s tlustým koncem (do tvaru L), abych dostal co nejvíc hmoty co nejdál od osy otáčení.
Každopádně si nejsem jistý, zda mohutný blok bude tolik poznat, když bude kobylka tahem pružin fixovaná k tělu, které váží podstatně víc než ten bloček, a otáčivý pohyb kobylky nebude hrát roli, poněvadž s tím struna nepohne (pohne, ale ten pohyb bude řízený hlavně pružností základny tremola a materiálu, o který se opírá, tudíž podle mě zanedbatelný). Chtělo by to nějak změřit, přišroubovat tělo pevně ke stolu a vysokorychlostní kamerou s mikroskopem (popřípadě interferometricky, pokud kamera nic neuvidí) sledovat pohyb kobylky, ale nějak si nejsem jistý smyslem takového cvičení. Zajímalo by mě jak moc se to hýbe, ale můj odhad je, že méně než může být lidským uchem postřehnutelné. Pochopitelně se pořád bavíme o kobylce přitažené k tělu, nikoli ve vzduchu, tam je rozdíl výrazný.
S tím dřevem jsi to vysvětlil skvěle, klobouk dolů. Jen ještě dodám, že dřevo, které "nehraje", může "nehrát" také proto, že sice pohlcuje málo, ale pohlcuje zrovna ty frekvence, které by měly vylézt, a ty, které má utlumit, utlumí málo. A skutečná rezonance (mluvíme o fyzice, ne o kytarštině), kdy tělo (a hlavně krk) kmitá přirozeně na frekvenci, která odpovídá některému tónu, je vlk - dřevo přebere spoustu energie toho tónu na svoje rozeznění, a ten pak rychle dozní, protože ho "sežere" dřevo, kde se energie rychle rozptýlí. A to, že se nějaká kytara na klíně třese nebo že zní nasucho hlasitě, rozhodně neznamená že bude mít dlouhý sustain, spíš naopak - ale zase bude zvuk víc "cítit po dřevu".