Neexistuje na světě kondenzátor, který by vůbec nijak zvuk neovlivnil, ale jsou takové, které zvuk degradují minimálně, např. často verze s polypropylénovým dielektrikem, některé staré verze s polystyrenovým dielektrikem můžou být velmi dobré, někdy jsou označovány jako "styroflexové", o dost horší bývají polyestery, ale i mezi nimi lze najít zajímavé typy, které se některým výrobcům podařilo dobře zvládnout, ještě problemtičtější bývá slída, ovšem také jsou vyjímky, třeba typy s napařenými stříbrnými destičkami ( např. Tesla TC 210 a pod. ) jsou naopak na audiopoužití velmi vhodné a bastlíři hodně ceněné. Takže není nic černobílé. Snad úplná katastrofa naprosto nepoužitelná v žádné oblasti audio jsou keramické kondenzátory. Ty mají obrovské zkreslení. No a to je právě ono, když si nejseš jist, nemůžeš spoléhat na reklamu, ale musíš si holt někde zajistit měření a podle výsledků se rozhodnout, co použít, který kond bude nejmenší zlo. Prostě v zesilovači na kytaru mají zvuk zkreslovat úplně jiné komponenty, než bižuterie. Existuje spousta dalších různých konstrukcí dielektrika, než jsem uvedl. Vrchol luxusu byly v minulosti Siemens speciály se směsným dielektrikem určené do osciloscopů a přesných průmyslových měřících přístrojů. Kopírovala je s určitým úspěchem Tesla i TGL v bývalém východním Německu. Nebo jsou hodně oblíbené ruské K40Y a pod. Zde byl na dielektrikum použit papír máčený v parafínu ( dnes se to prodává jako "paper in oil" ) a navíc byly vlisovány do ocelových trubiček a konce zality sklem.
https://reverb.com/item/1585286-022uf-0 ... r-tone-amp Tam se rozhodně žádná atmosferická vlhkost nedostane ani po sto letech používání. A tady je opět paralela k těm ornžovým polštářkům Orange Drops. Kondík je zalit pryskyřicí a nožičky má vodorovně instalované pro použití v DPS. Ve chvíli, kdy nadšený kutil ohýbá vývody, aby je nacpal do oček, či do otvorů v DPS, které na rozteč nebyly původně plánovány, tak dochází k popraskání té pryskyřice a i neviditelné mikroskopické prasklinky stačí na to, aby se dovnitř dostala vzdušná vlhkost a životnost takovéhoto koníku pak už nebývá nijak velká. Jen pro úplnost, peklo bývají také některé kondenzátory slušné konstrukce, které výrobce doplní ocelovými vývody, opět si tím bastlíř zajistí vysoké THD v signálu. Ocel ani u kondíků, ani u odporů do signálu nesmí přijít. Snad jen u high gainu by to nemuselo vadit.
Jednoduše, když nevíš, vsaď na jistotu. Tedy současné ES Ostrava polypropylény
https://www.es-ostrava.cz/index.php?pag ... 15&lang=cz jsou přijatelná možnost. Jejich větší tolerance u kytarových aparátů nevadí a zkreslení mají minimální. Používá je třeba Tomáš Matoušek, nebo Petr Faireisl. Určitě to je výrazně lepší cesta, než oranžová hovínka z Číny, nebo Mexika.
Jinak původní MV3 se v historii českého bigbítu na kytaru moc nepoužívaly, nikomu se ten zvuk nelíbil, výrazně lepší byly MV2. MV3 se tedy uplatňovaly jako baskytarový zesilovač. Dnes poněkud úsměvné vzhledem k výkonu. Leč ten čistý zvuk i u kytary z toho nebyl nijak špatný, takový mírně zastřený, jazzový. Mně osobně se to docela líbilo, zkreslení už tedy moc ne. Taky to šlo úspěšně použít s foukací harmonikou. Kdysi jsem jednu repasovanou T. Matouškem s klukem vyměnil za kytarový box 2 X 12´´. On byl rád, že se toho zbavil, já chtěl zjistit, co je pravdy na legendách právě při použií s foukačkou. Zesilovačík byl velice precizně uveden do původního stavu, vůbec nebruměl a hrál prostě jako MV3. Po čase jsem zjistil, že i na tu foukací harmoniku umím udělat lepší stroje, tak to tu leželo dobrých deset let, než jsem to daroval jednomu nadšenci. Nicméně, věřím, že s citlivou bedýnkou si s tím užiješ více radosti, než s kdejakým supermarketovým krámem. Zase Slávek je určitě šikovný člověk, tak to bude dostatečně spolehlivé a použitelné. Nechci Tě nijak děsit, MV3 je příjemná hračka.