Hudební fórum

Bummer píše:Jo jo, sekneš se o půltón, všimneš si toho a hned ho vytáhneš. Necvičený ucho nemuzikanta nic nepozná a bude to vypadat, jako žes to tak chtěl.

Nebo z toho uděláš trylek třeba, nebo přes to projdeš. Akorát to začne bejt po čase nuda. S těma stupnicema je to tak, že se je naučíš, abys je pak nemusel respektovat.

Ano, je ale rozdíl mezi tím vedomě nerespektovat něco, co znám a mám pod tím kontrolu a nevědomě nerespektovat něco, o čem ani nemám tušení. Tohle nefunguje jen v hraní na hudební nástroj, ale i jinde. Napadá mě třeba bojové umění. To bych taky mohl tvrdit, že chodím do školy, abych to pak mohl zapomenout / nevyužít.

del píše:Ano, je ale rozdíl mezi tím vedomě nerespektovat něco, co znám a mám pod tím kontrolu a nevědomě nerespektovat něco, o čem ani nemám tušení. Tohle nefunguje jen v hraní na hudební nástroj, ale i jinde. Napadá mě třeba bojové umění. To bych taky mohl tvrdit, že chodím do školy, abych to pak mohl zapomenout / nevyužít.

No však, to je to co řikám. Až na to vo tý škole, to je něco uplně jinýho. Já neřikam naučit se a zapomenout. Spíš je to, jako když se naučíš pravopis a pak budeš používat hovorový výrazy v přímý řeči. Ta harmonie je nějakej rámec, neni to zeď z betonu. Musíš vědět, kde je ta hranice doškálnýho, aby si jí mohl elegantně překročit a ne se o ní přerazit a rozbít si hubu.

krys96 píše:Můj problém spočívá v tom, že když už improvizuji vracím se stále ke stejným "prošlapaným cestičkám" založeným převážně na pentatonice a tak jsou mnohdy části různých mých improvizaci podobné.

Několik rad jsi už dostal, řadu z nich docela šikovných, ale zkusím ti poradit ještě jednu věc, která se možná zdá jako protichůdná proti tomu, co chceš, ale může ti hodně pomoci.

Cvič improvizaci ve standardních pentatonických boxech. Omez se ale v hraní třeba jen na 3 nebo 4 tóny a pracuj jen s nimi. Nebudeš muset myslet na prstoklad, na správné tóny, na nic - jen na to, jak z těch pár tónů rytmicky a melodicky udělat co nejzajímavější kombinaci. Zbavíš se bezcílného běhání po hmatníku a zaběhnutých postupů, protože s pár tóny je přece nebudeš pořád dokola opakovat.

Samozřejmě to není to jediné, co bys měl cvičit, ale je to šikovný komponent. Vrátit se takhle na začátek může člověku hodně dát.

Jo a další tip je snažit se hrát spíš míň tónů. Řekl bych. Těma běhama se učíš vylhat se ze stylu padni kam padni. Výsledek je takovej, že to nerve uši, výsledek vypadá třeba efektivně, ale to sólo nemá strukturu. Já třeba na zobcovou flétnu dělal to, že jsem opakoval nějakej jednoduchej motiv a pak do toho plácnul něco nedoškálnýho a hned za běhu to zkusil rozvýst, aby to mělo hlavu a patu. Takhle si vyrobíš takovou "banku" různejch úryvků, který pak můžeš poskládat na nějakou harmonii. Ale flétna je na tohle snadnější, protože tě vede k diatonickýmu hraní (i když je uplně chromatická). Ale hlavně to chce hodně jamovat, ale to neni žádnej světobornej objev.

Pod první věty se rád podepíšu. Přidám jedno cvičení, které jsem pochytil v Martin Taylor guitar academy a které rozvíjí motivické hraní a "propojuje" hlavu a prsty. Předpokládejme, že máš nějaký podklad, třeba bluesové schéma nebo cokoli jiného. Zkus k němu zazpívat/zahvízdat nějaký motiv a pak ho zahraj na kytaru. Je jasný, že se z počátku nebudeš do tónů úplně strefovat, ale to nevadí. Cvič to pořád dokola (s pořád novými motivy samozřejmě) a teprve až budeš mít dojem, že to z větší části dáváš dobře, začni motivy zpívat a hrát současně. Tohle jde podle mě cvičit souběžně s učením stupnic. Tvoje motivy holt z počátku nebudou nějak extra složité, což je mimochodem stejně spíš dobře.

Hendrek píše:Někdy méně tónů udělá větší efekt, než projetí pentatoniky nahoru a dolů třikrát v rychlém sledu po sobě...

...aneb co jsem psal už na první straně .
Ale jsem rád, že to vidíme stejně.

pjung píše:Zkus k němu zazpívat/zahvízdat nějaký motiv a pak ho zahraj na kytaru.

Tim, mimo jiný zjistíš, jestli hraješ to, co opravdu chceš, nebo jestli se jen držíš našprtanýho prstokladu. Schválně si zkus zahrát melodii nějaký jednoduchý písničky, jen tak bez not, bez hledání, v nějaký stupnici, kde ti nebudou vycházet prázdný struny (např Eb). Zkus třeba "Kdybys měla má panenko sto ovec". Kolik chyb tam bylo?

Hendrek píše:

Hendrek píše:Někdy méně tónů udělá větší efekt, než projetí pentatoniky nahoru a dolů třikrát v rychlém sledu po sobě...

...aneb co jsem psal už na první straně .
Ale jsem rád, že to vidíme stejně.

No aby ne, timhle si, nejspíš, každej prostě musí projít, když se učí improvizovat.

BTW to zpívání nějakého improvizovaného motivu (scat) a k tomu hraní stejného motivu na kytaru je hodně dobré cvičení. Když tohle člověk zvládne, pak se v improvizaci posune kvalitativně hodně daleko a vysoko. Ze začátku pomáhá to zpívání nějaké známé lidovky (abys nemusel hned improvizovat) a hrát do toho stejnou melodii (jak píše pjung).
Taky se hodí mít naposlouchané, jak zní který interval. Když ti v hlavě zazní nějaká melodie, tak když poznáš v hlavě dopředu, jaký interval je mezi tóny, pak už jen ten interval zahraješ na kytaru. Proto se cvičí hraní intervalů. Abys věděl, kam na kytaře sáhnout a nemusel to hledat metodou pokus omyl. Čím více to nacvičíš, tím méně o tom budeš muset přemýšlet a budeš to mít zautomatizované.

S těmi intervaly je to pravda. Docela jsem se divil, jak pomáhá, když se člověk naučí rozpoznávat alespoň základní intervaly.
Je na to dost aplikací, na iPadu mám Karajan Pro (placené), ale existuje i dost analogických zadarmo:

https://www.google.cz/#output=search&sc ... 64&bih=507

Snad už nejsem moc OT...

Hendrek píše: Taky se hodí mít naposlouchané, jak zní který interval.

Jop, intervaly, právě jsem se chystal to napsat.

Mám dotaz k Nerově poznámce o pentatonických boxech.
Chápu správně to, že u tohoto konkrétního backing tracku v rámci onoho cvičení budu hrát třeba 4 tóny z E moll pentatoniky (E, G, A, B)? Nedává to náhodou celou pentatoniku, když s tónem E počítám v obou oktávách?



http://m.youtube.com/watch?v=4C8wNH0CDi ... C8wNH0CDiE
Chápu správně to, že tento člověk více méně hraje v jedné tónině (až na pár momentů, kdy to okoření něčím z venčí), a k zajímavosti přispívá využití celého hmatníku a různých technik?

Ne, nehraje v pentatonice, hraje v e moll. V pentatonice, jestli jsem to dobře pochopil (nejsem si uplně jistej) nemůžeš mít malou sekundu.

S tím zpíváním je to dost dobré cvičení, souhlasím, akorát je pak trochu problém něco broukat, když hrajete třeba v harmonické / klasické melodické stupnici. To celkem nedávám.

jeleniste: Řekl bych, že malá sekunda být může ve frygickém módu pentatoniky.

klobasnik: Není to celá pentatonika, když tam chybí D. Jsou tam jen 4 intervaly s tou oktávou E.

del píše:S tím zpíváním je to dost dobré cvičení, souhlasím, akorát je pak trochu problém něco broukat, když hrajete třeba v harmonické / klasické melodické stupnici. To celkem nedávám.

Tohle je přesně ukázka, jak to nemáš dělat. Ty si nemáš broukat to, co hraješ, ale hrát to, co si broukáš.

del píše:
jeleniste: Řekl bych, že malá sekunda být může ve frygickém módu pentatoniky.

.

Hm, se musim podivat doma do Andršta, ale žil jsem v domění, že pentatonika vznikne vykucháním církevní stupnice a to tak, aby tam nezůstal žádnej půltónovej interval. Ale jistej si tim teda nejsem.

pjung: To si asi špatně pochopil. Nejdřív to musíš hrát (slyšet nějaké melodie), aby sis do hlavy "uložil" ty intervaly stupnice, jinak to nejde. Pak to teprve můžeš broukat. A 1,5 tónový interval (harmonická) se brouká dost špatně, stejně jako přecházení z moll do dur (i když to se celkem dá, akorát to trochu mate). Historie to celkem potvrzuje. S harmonickou stupnicí měli vokálisti kvůli 1,5 tónovému intervalu problém a tak vznikla melodická stupnice. Eliminací 1,5 tónového intervalu při zachování půltónového k oktávě.

jeleniste: Co vím, tak v pentatonice můžou být půltóny. Mám dokonce pocit, že můžeš mít i více variací pentatoniky té samé stupnice/módu.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pentatonika
Pentatonika se skládá z pěti tónů (které se nacházejí v jedné oktávě). Pentatonických stupnic je mnoho, podle toho, které tóny z oktávy to jsou. Nejznámějším příkladem pentatoniky bez půltónů je čínská pentatonika, tvořená tóny C, D, E, G, A (v C-dur). O té se tu bavíme.
Pokud chcete více informací o pentatonice je zde i toto vlákno: hrani-na-kytaru-tabulatury/pentatonika- ... 10338.html.

Myslím, že jsem to pochopil dobře, akorát s tím nesouhlasím. Ty sis jako malej potřeboval zahrát Skákal pes nejdřív na kytaru, abys to mohl zazpívat? Abys mohl dobře improvizovat (ve smyslu vymýšlení melodií, ne jejich hraní na nástroj), je podle mě podstatné poslouchat co nejvíc hudby. Z pouhé znalosti stupnic hudbu fakt neuděláš. To je jenom materiál, nic víc.

Myšleno to bylo tak, že sólo (melodii) nejdříve slyšíš v hlavě, pak až jej přenášíš rukama na hmatník. A to že si zpíváš to, co slyšíš v hlavě, ti pomůže v tom, že nezačneš sólovat starým zaběhnutým naučeným systémem, ze kterého se právě chceš vymanit. Jakmile zahraješ něco jiného, než si broukáš, už víš, že ses dostal kam nechceš (na hmatníku).
Jinými slovy, je jednodušší zazpívat přesně to, co se ti v hlavě utvoří, než to zahrát na kytaru. Proto je při tom cvičení první zpěv a pak až kytara (ideálně oboje intonačně a rytmicky perfektně sesynchronizované).