Hudební fórum

KIWI píše:To už je domluvený - sraz. Ale možná bez nástrojů už ani nevi mco se domluvilo..

...sakryš, nějakej rychlej... minimálně s akustikama budem! (ty taky zahraješ, žejo? )

jana píše:

KIWI píše:To už je domluvený - sraz. Ale možná bez nástrojů už ani nevi mco se domluvilo..

...sakryš, nějakej rychlej... minimálně s akustikama budem! (ty taky zahraješ, žejo? )

Já hrát neumím, já jen poslouchám

jenda píše:

jana píše:

KIWI píše:To už je domluvený - sraz. Ale možná bez nástrojů už ani nevi mco se domluvilo..

...sakryš, nějakej rychlej... minimálně s akustikama budem! (ty taky zahraješ, žejo? )

Já hrát neumím, já jen poslouchám

V tom případě nechápu jak můžeš řešit jestli je potřebná teorie

KIWI píše:

jenda píše:

jana píše: ...sakryš, nějakej rychlej... minimálně s akustikama budem! (ty taky zahraješ, žejo? )

Já hrát neumím, já jen poslouchám

V tom případě nechápu jak můžeš řešit jestli je potřebná teorie

Aby řeč nestála

Tož aby řeč nestála ještě jednou.
Nevím teda jak se k improvizaci stavíte vy, ale pro mě je to špička ledovce. Až se naučím improvizovat, řeknu si "jó chlapče, teď už konečně umíš hrát na kytaru". Bohužel si nejsem jistý jestli se takového dne dožiju.
Pořád tady řešíte jestli je nutné znát stupnice a tóniny nebo hudební terorii. Co je vlastně podstata improvizace? Podle mě to nespočívá v tom, že vím, že hrajem v Cduru takže tóny cdefgahc jsou ty správné. Problém improvizace není v tom, že mám předepsány tóny které hrát. Improvizace je o tom slyšet tu melodii v hlavě. Slyším doprovod a náhle se mi v hlavě rozezní melodie. To je počátek. Pak nastává problém číslo dvě. Jak tu melodii zahrát na kytaru? K tomu je právě dobrá hudební terorie. Ovšem nikoliv znát stupnice, ale SLYŠET stupnice. Jedna věc je umět vyjmenovat tóny nějaké stupnice, druhá věc je slyšet tyto tóny a třetí věc je umět tyto tóny zahrát na kytaře a vědět který je který jenže ne názvem, ale tónem.
Nuže abych to shrnul... Terorie potřebná je. Nemyslím ale že nějak závažně. Je to jak se říká u soudu polehčující okolnost. A pravdou je že je HODNĚ polehčující. Když se ale člověk naučí slyšet intervaly mezi tóny, k čemu znát jejich názvy.
No úplně závěrem... Myslím si, že improvizace není něco co by se dalo vyřešit v nějaké diskuzi na netu. A i kdyby, tak by z těch příspěvků šlo sepsat docela rozsáhlé dílko. Učte se stupnice, tóniny nebo akordy, ale nezapomeňte, že když to nejprve neuslyšíte, nebudete mít co zahrát, přestože budete vědět jak. Někdo to prostě v sobě má a někdo na sobě dře a stejně potom nedosáhne toho čeho ten druhý. Existuje taková věc, říká se tomu talent. Bohužel je toto zboží na trhu poměrně nedostatkové. Nechci nikoho demotivovat, hraní je snad ta nejkrásnější činnost kterou si lze představit, tak to nevzdávejte. Ale berte to tak, že v tom vrcholovém umění improvizace, jsou věci nenaučitelné. S tím se hold člověk musí narodit.

Ti z vás kteří neusnuli a dočetli toto částečně filozofické dílo až dokonce máte moji úctu. Berte to s rezervou, protože je to názor laika a samouka. Mějte se krásně a ať vám to hraje

precetl jsem jen prvni a posledni odstavec az teda potom zbytek no, fakt vysilujici, smekam poklonu

krásně řečeno...
[tleskám]

já když improvizuju, tak neslyším melodii...prostě hraju a instinktivně nechám prsty, aby hrály tóny, podle mě to absolutně vyjádří mou momentální náladu.

Dark Axel píše:já když improvizuju, tak neslyším melodii...prostě hraju a instinktivně nechám prsty, aby hrály tóny, podle mě to absolutně vyjádří mou momentální náladu.

To s "melodií v hlavě" je jenom takové moje nešikovné vyjádření. Kdybyste někdo měli zájem si přečíst něco o improvizaci, od opravdového odborníka, mrkněte sem... http://world.freemusic.cz/index.php/pla ... -pianisty/
je to rozhovor s americkým jazzovým pianistou Keithem Jarretem.
Pravdou je, že tento muzikant se nachází ve sférách, kam se obyčejný smrtelník nepodívá ani za tři reinkarnace, ale myslím, že i tak nám má co říct.

Ještě malý dodatek. Jak se tady řeší to improvizování, mám z toho takový dojem, že představa improvizace je asi taková, že doprovod "šlape" a sólista improvizuje. Může být, ale po chvilce se to omrzí. Důvod je jednoduchý. Každý z nás má nějakou fantazii, která se po čase vyčerpá. Teprve když improvizují dva nebo víc muzikantů, kteří se navzájem inspirují a respektují, předávají si slovo a navzájem se doplňují, to je podle mě to pravé improvizované.

tojo, pokud oba dokážou sólovat, je to předávání docela důležité (že, Mastere?), jinak je to fakt trochu o ničem.

Dark Axel píše:tojo, pokud oba dokážou sólovat, je to předávání docela důležité (že, Mastere?), jinak je to fakt trochu o ničem.

nemyslel jsem jenom předávání sóla...

řekněme že třeba kytara začne hrát nějaké téma, basa ji podpoří... chvilku si s tím tématem hrají a pak basák dostane nápad a plynule přejde třeba do mollového ladění (třeba, jsou i jiné možnosti a není jich málo)... kytarista si toho samozřejmě všimne a následuje basu... pak zas třeba kytarista dostane nápad a basák se podřídí... atd. atd. atd.

krása volnosti a spontánnosti... ale chce to pooooořadný kus zkušeností a nadání... co už

k takovemu postupnemu měněni, a nalsedovani ciziho nastroje musi byt clovek fakt naprosty mistr. na to ma myslim vetsina z nas jeste dost casu pokud se tam ubec dostane

Mistr být nemusí, ono stačí, když umí improvizovat a když zná toho druhýho muzikanta... Pokud jsou ti dva sehraní, nebo aspon tuší, co od sebe čekat, tak to jde také...

Caggan píše:k takovemu postupnemu měněni, a nalsedovani ciziho nastroje musi byt clovek fakt naprosty mistr. na to ma myslim vetsina z nas jeste dost casu pokud se tam ubec dostane

to je pravda... ale vždyť to taky celou dobu tvrdím... improvizace je pro mě nejvyšší meta co se hudby týče...
nicméně pravda taky je, že aby se člověk dostal až nahoru, musí vyšlapat schody a než tady tlachat o tom jak by to bylo krásné kdyby..., bude asi lepší taky se zaměřit na ty jednotlivé schody... schůdky... schůdečky...

v úplně prvním příspěvku se kdosi ptal, jak se naučit domyslet si akordy k písničce... osobně jsem se k tomu dostal jinou cestou, ale našel jsem tady jednu stránečku, na které je to pěkně vysvětleno...
http://dusan.pc-slany.cz/hudba/kadence.htm
je tam té terorie víc, což neuškodí... čím víc toho člověk ví, tím je chytřejší... a tím víc toho na stáří zapomene

berte to jako první schod k vrcholu... kdo má další nápad, šoupněte ho sem

a nezapomeňte až se budete terorizovat, že není potřeba to jenom znát ale hlavně slyšet!!

já sice nehraju moc dlouho ale když se pokouším před někým o improvizaci a nepovede se mi něco......třeba zahraju něco co zní fakt strašně a en dotyčný se kterým hraju mi začne říkat jak to bylo strašné tak mu prostě řeknu že každý má nárok udělat chybu......a navíc.......já jamuju,já jsem autor té melodie.......a i kdyby to bylo strašné tak to nikdo nemůže posuzovat protože autor jsem já a když něco zahraju falešně tak to falešné bude ale vždycky to bude dobře.......kdyby mi to někdo předělal tak to už bude uplně jiné melodie,ne ta moje....ta moje bude prostě falešná ale bude dobře protože já jsem její autor a vymyslela jsem ji falešnou...

Katka píše:já sice nehraju moc dlouho ale když se pokouším před někým o improvizaci a nepovede se mi něco......třeba zahraju něco co zní fakt strašně a en dotyčný se kterým hraju mi začne říkat jak to bylo strašné tak mu prostě řeknu že každý má nárok udělat chybu......a navíc.......já jamuju,já jsem autor té melodie.......a i kdyby to bylo strašné tak to nikdo nemůže posuzovat protože autor jsem já a když něco zahraju falešně tak to falešné bude ale vždycky to bude dobře.......kdyby mi to někdo předělal tak to už bude uplně jiné melodie,ne ta moje....ta moje bude prostě falešná ale bude dobře protože já jsem její autor a vymyslela jsem ji falešnou...

záleží taky na tom, jestli autor opravdu chtěl, aby to bylo falešně

Ale jsme lidi a málokdo je takový muzikant aby se nespletl. Je fajn že k tomu máš takový přístup. Spousta lidí se totiž bojí improvizovat právě kvůli takovým blbcům, kteří na ně hned spustí jak je to strašné apod. A to je podle mě škoda. Na světě prostě neexistuje muzikant, který by vzal do ruky nástroj na který v životě nehrál a hned zahrál čistě a bez chyb (ledaže by si předtím nástroj teoreticky nastudoval... ale třeba u houslí by to stejně bylo na nic ). Rozdíl je jenom v tom, jak dlouhá je doba, než se tento stav bezchybnosti dostaví. Někomu prostě nedochází, že všichni ti Hendrixové, Claptonové, Emmanuelové taky nejprve hráli falešně a až pak se vypracovali na vrchol.

Dávám Stenlimu za pravdu člověk musí zkoušet, co všechno lze a co už ne. Nejlépe s člověkem, kterému důvěřuje a dokážete si navzájem nějaké ty chybky tolerovat. Já třeba ve svých kapelách nejamuju. Maximálně, když potřebuju vymyslet nějakou neobvyklou basovou linku a nejde mi to Jinak jam a improvizace je skutečně kapitola sama o sobě. Rád jamuju, ale s cizíma kapelama, ideální způsob jak se lépe poznat. Ono je totiž rozdíl mezi právě onou špičkou ledovce, kdy to vypadá, že to má hráč už předem nadrcené a naším jamováním s chybami, kde se rozhodně často objeví velmi zajímavé nápady

Mnohlo hráčů tady píše, že zahraje něco falešně. Ale je otázka jak to myslí. Podle mě falešně hrát znamená, když např. špatně stlačim struna a ta mi zarezonuje. Ale nemohu říci, že je falešné hraní když zvolím ton který se uplně nehodí do melodie. To jen tak na okraj.

přesně

jenda píše:Mnohlo hráčů tady píše, že zahraje něco falešně. Ale je otázka jak to myslí. Podle mě falešně hrát znamená, když např. špatně stlačim struna a ta mi zarezonuje. Ale nemohu říci, že je falešné hraní když zvolím ton který se uplně nehodí do melodie. To jen tak na okraj.

to je pravda... nemám sice hudební vzdělání, ale myslím si, že když zahraju tón, který se úplně nehodí do melodie, tak je to zkrátka disharmonie (nejradši mám disharmonický souzvuk dvou půltónů např. g, gis)

u názoru na falešnou hru se s jendou rozcházím v tom, že když špatně stisknu strunu a ona třeba drnčí nebo něco takového, nemusí to hned znamenat, že by zněla falešně, ale zkrátka jenom zní blbě (vlastně nezní skoro vůbec )

hraní falešně se dá spíš demostrovat třeba při hře na housle... na kytaru by se dal falešný tón vyloudit třeba když má špatné pražcové osazení nebo pokud strunu při zmáčknutí natáhnete (ať už vědomě nebo nevědomě)