Myslím, že jsem kluky naposlouchal natolik, že bych se mohl podělit se svým pohledem a názorem. Berte to jako od "progressive noooba", který zabloudil do těhle vod čirou náhodou ale už ví, že by neměnil
O DT jsem věděl poměrně dlouho, ať už z fóra, nebo od jednoho kámoše, a i když jsem pár věci slyšel, tak mě to nijak neoslovovalo, až do chvíle, kdy album Scenes From A Memory zaseklo drápek a vzbudilo zájem.
Můj "poslech" většinou probíhal tak, že jsem něco slyšel poprvé a říkal si "to je na mě moc tvrdé, moc nepravidelné, moc ujeté" ale po třech čtyřech posleších jsem to změnil na "ty krávo to je nářez, to zvedá ze židle."
Co jsem si na DT zamiloval jsou skoro všechny vlastnosti, kde se inspirovali od Queen - různé změny rytmů, nečekané kombinace nástrojů, vpády melodií tam, kam se zdá že nepatří atd. Za krátkou dobu mého "fanouškovství" jsem taky hrozně změnil názor na Petrucciho, kterého jsem dřív moc nemusel. Teď ho řadím mezi oblíbené. A vůbec celá banda se u mě dokázala za velmi krátkou dobu propracovat do top 5 skupin, co momentálně sjíždím.
Images and Words
Klasika, hodně silné a "solid" album, kde není slabý song. LaBrieho mladý hlas se krásně poslouchá a práce kláves sedí vždycky jak p***l na hrnec.
Oblíbené: Take The Time, Surrounded, Metropolis Pt1
"Spread before you is your soul
So forever hold the dreams within your heart"
Hustě.
Awake
Momentálně asi jedno z mých top 3. Podle mě tu má JP nejlepší kytaru, takovej ten drtivej, místy suchej attack co vyvolává mráz po zádech. Stejně tak nasraný výkřiky Jamese tu mají největší koule.
Nejgeniálnější jsou kombinace Mirror + Lie (Chci ten kožený kabát, co má James v klipu pro Lie), Scarred (ta část začínající "It's never enough" je bombastická)a Erotomania, která válčí se Streamem o moji oblíbenou instrumentálku. Space Dye Vest je zážitkem z jinýho vesmíru, hrozně depresívní a okouzlující zároveň.
A Change Of Seasons
Titulní skladba je asi jediné, co u mě stojí za zmínku, a jediné, co řeknu. je wow. Úvodní (a konečný) riff si hraju z prdele, když jen tak mastím náhodný nesmysly na kytaru, a momenty "Preparing for her flight + I'm sick of all you hypocrites" jsou truly epic.
Falling Into Infinity
Na první poslech se mi nelíbilo, nechápal jsem, kam se podělo takové to "dreamovství". Ale po několika posleších si ty songy cestu našly, a i když se jejich kvalita projevila vždycky ne tam, kde jsem čekal, je tam.
Nej: Hollow Years, Anna Lee, Take Away My Pain - tyhle všechny kvůli "jiné tváři" a Hells Kitchen jako takové to poctivé matlavo.
Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory
Vždycky, když slyším "Hello Victoria, so glad to see you my friend" tak tuším, že mě čeká výjimečný zážitek. Tohle album neberu jako songy zvlášť, ale jako jeden kousek, který se musí začít a skončit popořadě. Nemá slabé místo, všechno sedí přesně, vyvážené co se týče soft vs. heavy a příběh, který vypráví je taky kvalitka. Ze začátku mě bavilo hledat citace a návaznosti na "Miracle and the sleeper"
Oblíbené: Fatal Tragedy, Through Her Eyes, Dance of Eternity a všechny ty perfektní kousíčky tuhle a támhle
Six Degrees of Inner Turbulence
Na tohle album musím mít náladu, pak si ho užiju, a když ne, tak se mi zdá průměrné. Nicméně druhá půlka jako jeden akt je taky nesmírně propracovaná a i jenom číst si texty při poslechu hodně dává.
Glass Prison je asi nejlepší song z 12 step suite a totální pecka, když se člověk po ránu chce nabít energií. To hraní s texty a střídání slovíček, co předvádí James a Mike jsou jedním z mých oblíbených nápadů vůbec.
Další co stojí za zmínku - Misunderstood, textově úžasný refrén.
A pak War + Test, nářez nářezů, a na uklidnění Solitary Shell.
Train of Thought
Hodně pevné album, které se mi zprvu zdálo až příliš tvrdé (Honor Thy Father) ale pak vykvetlo.
This Dying Soul - velmi důstnojné pokračování GP, asi jen o 0,0001 slabší, jinak stejný peklo.
Endless Sacrifice se vyšplhalo na top song z alba téměř okamžitě, a kombo Vacant + Stream of Consciousness ukazují, jak jednoduché může být hrozně efektivní.
Jako výtku tomuhle albu mám Petrucciho sóla, která jsou až zbytečně moc Malmsteemovská a bezhlavá.
Octavarium
Celkově dost nápadité a zajímavé, ale mám z něj menší pocit celistvosti než ToT.
Root je po přechozích dvou alkoholických skladbách o něco slabší. Ale od I Walk Beside You (asbolutní lék na splín) až do konce už jsou to jenom pecky. Panic Attack vyšoustá bubínky z uší, Never Enough a S.Sons hodně filozofické s krásnými hudebními nápady.
Octavarium mě hrozně baví od "Doctor sitting .. " až po největší WTF moment s recitací jednotlivých písní-veršů. Konec už nic moc. Ale "TRAPPED INSIDE THIS OCTAVARIUM" to vynahrazuje.
Systematic Chaos
Velmi povedený brácha Trainu. Opět to chtělo několik poslechů, abych ho náležitě vychutnal a ocenil.
Obě části Enemies jsou epické kousky tak, jak mají vypadat, Ministry zase krásná balada. Repentance jako příjemný oddech.
Constant Motion je na mě až moc tupě Metallicovské, ale slovíčková hra "Focus here focus there ..." je zase jedním z nejlepších nápadů alba, a kdykoli přijde tahle část, tak řvu (nebo šeptám - v duchu) s nima
. Další třešničkou je Dark Eternal Night, hlavní riff je prostě "true metal"
Black Clouds and Silver Linings
O tomhle albu ještě pořádně nevím, co si myslet, je podle mě dost nevyvážené.
Nightmare (growling ke konci tedy nemusím) a Count (happy ending yay!) jsou super, zbytek tak trochu meh. Možná jim ještě musím dát čas.
Plusové body za Stargazer (JLB teda fakt není Dio, ale snaží se, a poslouchá se to příjemně)
za Queenovskou trojku (metalový přístup dělá divy, určitě bych rád slyšel jejich pojetí i dalších songů od Queen)
a To Tame A Land (všechno Maiden = plus)
A Dramatic Turn Of Events
Ještě pořádně naposlouchané nemám, ale zatím mi v paměti utkvěly Build Me Up, Break Me Down, instrumentální srandičky v Outcry a hrozně příjemné melodie v Beneath The Surface.
A Breaking All Illusions správně chápu čerpá z Learning To Live?
Abych to shrnul, jsem hrozně rád, že jsem se k DT dopracoval, výrazně mi obohatily knihovnu i rozhledy. Téměř každý song je opravdovou výzvou se naučit, protože to jsou magoři jaksepatří. Pořád lituju odchodu Portnoye, hlavně protože to byl hrozný prdelník, ale prý je to k dobru .. nevím. Zatím jsem si nevšiml, že by ADTOE byl nějak výrazně pokrokový oproti minulosti.
Na UG psali, že se zase zavírají do studia, tak nevím, jestli se těšit na nějakou hutnou stravu, ale zatím si užívám toho, co znám a je to bomba. Další kapela, kterou chci vidět živě
Taky jsem tuhle fázi prodělal. Jsem zvědavý na zpětný pohled po pár letech.